Když jsem na internetu narazila na článek o tom, že Praha už třikrát za sebou zvítězila v soutěži o nejlepší med v Čechách, nedalo mi to a rozhodla jsem se, že přijdu na kloub tomu, jak je možné, že auty přecpaná metropole má lepší med než venkov.
V Praze se včelařilo odjakživa, v posledních letech ale přibývá včelích úlů i v centru města. Bzučící hmyz najdeme třeba v Milíčovském lese, Prokopském údolí, Divoké Šárce, Kamýku, v Botanické zahradě v Troji či v Hostivařském lesoparku. Článek o nejlepším medu však zmiňoval konkrétně spolek Hradčanské včely.
Na venkově jsou dnes široké lány s řepkou, které se stříkají chemií. To se v Praze vůbec nedělá a včely tu také mají daleko různorodější pastvu.
V kavárně Nový Svět, která se může pyšnit krásným interiérem, bohužel už ne tak příjemnou obsluhou, jsme se jedno slunečné odpoledne s jeho členkami sešly, abychom si o radostech i strastech pražského včelaření popovídaly. Z původně plánovaného rozhovoru s Dagmar Šormovou, jednatelkou Včelařského spolku pro Prahu a okolí, se nakonec vyklubala skupinová debata, které se účastnila také mladá maminka a včelařka Gabriela Kontra a čiperná důchodkyně Jana Titlbachová, která hradčanský spolek založila.
A vzhledem k tomu, že paní Jana bydlí jen pár desítek metrů od kavárny, pozvala nás k sobě na zahradu na ukázku včel. Právě kvetoucí broskvoň, tulipány i bzučící hmyz dodávaly typicky turistickému místu v centru Prahy domáckou atmosféru a paní Titlbachová nám mezitím vyprávěla, že Hradčanské včely vznikly tak trochu na truc.
Včelí úly Jany Titlbchové v centru Prahy. A i med je v Praze nejlepší
„V roce 2009 jsem byla zastupitelkou na Praze 1. Tehdy přišli někteří členové s projektem, že založí Sbor dobrovolných hasičů a zažádají o dotaci. Na jednání zastupitelstva jsem se jich ironicky ptala, kde budou sušit v centru Prahy hadice? Říkala jsem si, že my ženy bychom si tedy také měly nějaký spolek založit. Dcera mě navedla na včelaření, že je to prý ve městech na Západě hit. Projekt jsem tehdy z větší části od hasičů opsala a dodnes se jim omlouvám za své pochybnosti ohledně jejich činnosti, protože jejich spolek opravdu dokonale funguje a my s nimi často spolupracujeme.“ S paní Janou jsme u ní na zahradě stihly probrat kromě začátků včelaření také historii Malé Strany, děti i partnerské vztahy.
V posledních letech jste se spolkem hned třikrát za sebou zvítězili v soutěži Med roku...
DŠ: Ano, v roce 2015, to byl med Hradčanských včel. O rok později med z Vidoule a v roce 2017 opět Hradčanské včely. Posílala jsem ho tam já, tak to všichni přisuzovali mně. Tenkrát si pamatuji, že med z Košíř byl na druhém místě a medy ze Stromovky také většinou na druhém nebo třetím místě. Praha to v poslední době vždycky zbytku republiky natřela.
Co se v takových soutěžích posuzuje?
DŠ: Medy samozřejmě musí vyhovovat hygienickým normám, musí plnit všechny požadavky na zdravou potravinu. Pak se hodnotí senzoricky a myslím, že asi 10 procent hodnocení tvoří etiketa. Ale nejvíce samozřejmě rozhoduje chuť.
A jak je možné, že zrovna v Praze je tak dobrý med?
DŠ: Na venkově jsou dnes široké lány s řepkou, které se stříkají chemií. To se v Praze vůbec nedělá a včely tu také mají daleko různorodější pastvu, je tu například spousta květinových záhonů a kvetoucích stromů. To je pro včely samozřejmě mnohem lepší, než když mají několik týdnů jednostrannou dietu, třeba v podobě té řepky.
GK: Venkovští včelaři si prý dokonce stěžovali, že by pro pražský med měla existovat zvláštní kategorie, abychom je tak neválcovali.
DŠ: Také proto jsme loni do soutěže med neposílali, tak konečně vyhrál někdo mimopražský. Říkali jsme si, že tři vítězství zatím stačí.
Jaké faktory mají na kvalitu medu největší vliv?
DŠ: Podle mě je u květových medů důležitá hlavně různorodost, protože právě ta vám dodá tu chuťovou plnost.
Včelařky spolku Hradčanské včely: Zleva Gabriela Kontra, Jana Titlbachová a Dagmar Šormová
GK: Mimochodem, slyšela jsem, že med je ještě s vínem nejpančovanější věcí na trhu. Med se často vytáčí příliš řídký, takže se pak míchá s cukrovým roztokem, který to vlastně dokonzervovává...
DŠ: Nebo se z nezralého medu uměle odčerpává zbytková voda. Med v České republice totiž smí mít podle normy maximálně 18 procent vody. A dokonce už to začíná být tak sofistikované, že se tady medy z ciziny mimo EU přefiltrují a přidají se třeba česká pylová zrna, protože podle nich se poznává, odkud med pochází.
Dá se kvalitní med v obchodech poznat?
DŠ: Nedá. Ale určitě bych nekupovala medy ze zemí mimo EU, protože tam jsou stále povolené postřiky a léčiva, která jsou už v EU zakázaná.
GK: Nejlepší je vybrat si včelaře, kterému důvěřujete, a koupit si u něj zásobu, protože kvalitní med vydrží i více let.
Je možné podle chuti medu určit třeba jako u vína, odkud pochází?
DŠ: Ano, chuť medu se liší během roku i na jednotlivých stanovištích, záleží na tom, co zrovna kvete. V Praze můžete získat třeba i jednodruhový lipový med, ale předtím samozřejmě musíte vybrat ten, který už v plástvích je, aby se s tím původním nepromíchaly.
GK: Také záleží na tom, jaký kdo má cit. Dáša do medu strčí prst a pozná, co je šanta, co růže. To já tak nemám.
DŠ: Záleží hodně na praxi. Některé medy mají výraznou chuť, třeba med z ptáčnic chutná, jako kdybyste do něj přimíchala griotku. Nebo když na Petříně kvete levandule, voní med po ní.
Jaký med máte nejradši?
DŠ: Já asi ten náš.
GK: Jsme hodně zmlsané, málokdy nám chutná med odjinud.
A dá se váš med někde koupit?
DŠ: Upřímně, my ho vlastně ani moc neprodáváme, hodně ho rozdáme na různých akcích, na hasičském plese, Malostranském candrbále a dalších akcích spolků v Praze 1. Také známí si občas přijdou pro jednu až dvě sklenice.
S jakými problémy jako včelaři v Praze nejvíc bojujete?
GK: Nejhorší je asi strach sousedů. Původně jsme měli úly v Loretánské zahradě, ale odtamtud jsme museli odejít, protože tam byla blízko škola pro nevidomé děti a lidé měli obavy.
DŠ: Přitom jsme byli dvě stě metrů vzdálení, ale oni tvrdili, že včely budou lítat do učeben.
GK: Ale myslím, že to je takový předsudek, lidi se bojí žihadla, ale není to důvod, aby se včely nechovaly. Je důležité se nějak domluvit a hlídat, aby se nevyrojily. Včela může koneckonců přilétnout odkudkoli a štípnout vás. Abychom hysterii ohledně včel předcházeli, pořádáme i návštěvy dětí u úlů. Předloni se jich zúčastnilo přes 500 dětí, které byly nadšené.
Včelařky spolku Hradčanské včely
Dagmar Šormová Vystudovaná architektka, nyní hodně sportuje a přispívá do časopisu Moderní včelař. Je také čerstvou absolventkou SOU Blatná, obor včelaření. Nyní jednatelka Včelařského spolku pro Prahu a okolí. Jana Titlbachová Důchodkyně, dříve ředitelka galerie Anderle, členka SZ, pracuje v několika komisích zastupitelstva MČ Praha 1, včelaří od roku 2010. Gabriela Kontra Fotografka, dokumentaristka, členka skupiny Photon, spoluzakladatelka a realizátorka projektu Bajkazyl, učí na katedře dokumentární tvorby na FAMU, ve spolku Hradčanské včely včelaří od roku 2010.
A teď jsme na konci dubna pořádali v Loretánské zahradě další akci Třešňový den. Tam si děti mohly ozdobit medové perníčky, koupit občerstvení a také se dozvědět nějaké informace o včelách, medu a biodiverzitě.
V jakých případech jsou včely agresivní?
DŠ: Samozřejmě reagují na určité podněty nebo spíš jejich souhrn. Když tedy bude před bouřkou, vy budete zpocená, vezmete do ruky motorovou sekačku a půjdete sekat trávu na louku, kde jsou úly, tak si o to přímo říkáte. Včely také nesnáší sluneční brýle, existuje teorie, že to je vzpomínka na tmavý a lesklý medvědí čumák. A také některé parfémy...
GK: Ano, musíme si kupovat parfémy podle toho, jaký vkus mají naše včely...
Když si Pražák chce založit úl, co pro to musí udělat?
DŠ: Víte, to je hodně náročné, jak finančně, tak časově. A Praha je převčelená. Než aby začátečníci zakládali nové úly, tak včelám víc prospěje, když budou lidé pěstovat medonosné rostliny a nebudou používat chemii. Začátečník může vyvolat i nemoc, měli jsme tu zavlečený mor a tak dále.
GK: Teď nastala taková móda, že v Praze včelaří kdekdo, na střechách, terasách, na zahrádkách...
DŠ: Jenže to střešní včelaření klade na včely velké nároky. Je tam velké horko a také je to často hodně vysoko. Nemám nic proti tomu, když jsou úly na opeře nebo Národním divadle, ale aby to bylo všude a ještě se tím magistrát pyšnil…
JT: Ano, to je pro nás záhada, jak město na budově magistrátu včelaří. Ale dokud jsme to neviděly, nechceme nic říkat. Každopádně víme, že ty včelí roje, které se musí chytat třeba v Pařížské, jsou z hotelu Intercontinental, nebo právě z budovy magistrátu na Mariánském náměstí.
Reklama
foto: Michaela Cásková, zdroj: Hradčanské včely
