Virtuální realita svět paradoxně polidští, věří vizionář Martin Holečko

Lidské mozky jsou skvělé v lineárních výpočtech. Snadno dokážou předpovědět, kde se ocitneme poté, co provedeme třicet lineárních kroků. Zkuste si ale z hlavy vypočítat třicet exponenciálních kroků a zjistíte, že to už tak snadno nepůjde. 1, 2, 4, 8, 16, 32… Za třicet exponenciálních kroků budeme o miliardu metrů někde jinde. Jinými slovy oběhneme Zemi šestadvacetkrát dokola.

No a takhle rychle, tedy po exponenciálních krocích, se podle podnikatele Martina Holečka vyvíjí i svět kolem nás. Díky technologiím. „Exponenciální technologie se v každém dalším kroku vyvinou násobně víc než v předchozím. Vychází to ze starého Moorova zákona, který říká, že každý rok a půl se v čipech, které máme v telefonech a počítačích, zdvojnásobí počet tranzistorů. Tím se zdvojnásobí jejich rychlost, ale zůstane stejná cena. My už si vůbec neuvědomujeme, jak obrovskou změnou byl příchod internetu nebo iPhonu. Ta nepředvídatelnost vývoje je na těch exponenciálních technologiích zajímavá, ale zároveň trochu znepokojující. Jde to tak rychle dopředu, že si v podstatě nikdo nemůže být jistý tím, jak bude za pět či deset let jeho obor vypadat.“

Pro každého z nás bude svět odpovídající našim představám. Budou světy zaměřené na jakýkoli typ charakteru, jakékoliv úchylky, na cokoliv.

Podle odhadu známého futurologa Raye Kurzweila udělalo lidstvo za prvních 14 let 21. století stejný pokrok jako za celé století dvacáté. A další odpovídající posun vpřed prý zvládne už do roku 2021. V době exponenciálního rozvoje technologií mají firmy jedinou možnost, jak si nenechat ujet vlak – neustále experimentovat, učit se a zavést agilní přístup do všech oblastí podnikání. I proto Martin Holečko už třetím rokem pořádá festival Future Port Prague. Na něm mohou nahlédnout do budoucnosti jak profesionálové, tak veřejnost. A my jsme se na tu budoucnost Martina Holečka ptali necelý měsíc před festivalem.

Máte z tak rychlého růstu jenom radost, nebo vás i trochu děsí?

Člověk má většinou strach z toho, co nezná. Já jsem spíše nadšený z těch možností, které to otevírá. Technologie je jen nástroj a vždy záleží na tom, jak ho chcete použít a k čemu. Jestli k něčemu dobrému, nebo jen k výdělku peněz, nebo pro to, někomu uškodit. Ta škála je široká. Proč jsem se o to začal aktivně zajímat a rozhodl se pořádat takovou akci, je to, že mě mimo jiné inspirovala vize Petera Diamandise, který říká, že máme díky tomu velkou šanci vytvořit takzvaný ‚svět hojnosti‘., tj. že budeme schopni eliminovat různé nedostatky, které na světě jsou, ať už se jedná o nedostatek pitné vody, léků, přístupu ke vzdělávání a tak. Věřím, že má smysl do toho zapojit co nejvíc lidí.

Některé predikce Petera Diamandise, o kterých jsme nedávno i psali, jsou pro nás stále jen velmi těžko představitelné. Třeba to, že budeme schopni prodloužit lidský život o čtyřicet let a že se umělá inteligence vyrovná té lidské.

Když ty predikce čtete, zní to jako úplné sci-fi. Jenže my žijeme v době, kdy „science fiction becomes science fact“, sci-fi se stává realitou.Lidé, kteří v technologiích působí, totiž obvykle mají rádi science fiction a čtou ji. Z představ sci-fi autorů pak získávají nápady a sny, jak by to mohlo být, takže je to inspiruje a podvědomě k tomu profesně směřují.

Podle těch predikcí bude svět v roce 2038 vypadat úplně jinak, než ten dnešní. 20 let není dlouhá doba, je to plus mínus jedna generace. To „úplně jinak“ neznamená, že bude za 20 let iPhone verze 30 a bude fakt tenký a vydrží tři dny. Spíš už nic takového nebude a budeme komunikovat úplně jiným způsobem. Věřím, že třeba už za pět let budeme mít velice slušivé, lehké brýle, které budeme nosit celý den a ty nám budou sloužit pro vše, k čemu nám dnes slouží chytrý telefon, nebo možná i počítač. Člověk pak jenom mávne rukou a před očima se mu objeví obrazovka, nebo hologram volajícího člověka.

Takže se bude v podstatě kouzlit.

Ano, pro mě to tak je už teď. Kdo by se sem přenesl z doby před 100 lety, tak by mu tenhle svět přišel magický už jen proto, že se můžeme bavit s někým na druhém konci světa. Ta magie se bude dál zmocňovat, můžu to ukázat třeba na příkladu kombinace umělé inteligence, rozšířené a virtuální realita a 3D tisku. Představte si, že dnes když někdo navrhuje nějaký výrobek, tak si to často nejprve nakreslí rukou, pak to překreslí v nějakém softwaru v počítači a možná si to pak nechá nějakým způsobem vytisknout. Pak to otestuje a začne od začátku.

V blízké budoucnosti bude ten designér pracovat úplně jinak. Bude mít designérský program s umělou inteligencí, která bude schopna dělat tzv. generativní design, optimalizaci různých vlastností a další podpůrné práce. Takže v té virtuální realitě, podobně jak kouzelník, v prostoru načmárám v prostoru nějaký základ toho výrobku nebo jen zadám AI asistentovi parametry toho, co chci vytvořit, jak to má být velké, z jakého materiálu atd. Asistent to zpracuje a bude navrhovat řešení. Já s ním povedu konverzaci jako s kolegou a budeme nad virtuálním prototypem iterovat. A když se mi to bude líbit, tak mu řeknu „OK, vytiskni mi to“ a prototyp vypadne z pokročilé 3D tiskárny. Takhle bude možné vytvářet Dnes už se dá tisknout ze stovek různých typů materiálů. Tiskne se třeba jídlo, tisknout se kovy, různé plasty. Byly vytištěny celé letecké motory. Akorát je v takové kvalitě ještě extrémně drahé. Za pár let už to ale drahé nebude.

Na festivalu budete mít i Petra Rokůska, který tiskne oblečení. Je jedním z pár lidí na světě, kteří se o něco podobného snaží. Tím by se úplně narušil textilní průmysl, nic se nebude muset dovážet přes půl zeměkoule. Prostě si to objednáš, návrhář to na tebe navrhne a ty si jen dojdeš na roh pro to vytištěné tričko. Jako do Copy General...

Druhý velký důsledek 3D tisku je ten, že je jedno, zda toho vytisknete jeden kus nebo milion kusů. Dnes když chcete vyrobit něco levně, vyžaduje to obrovské investice. Musíte postavit továrnu, linku, formy. Pak začnete chrlit ty tisíce a statisíce kusů a v tu chvíli jde cena dolů. Naopak u 3D tisku můžete tisknout jedno tričko takové a druhé trochu jiné. Za stejnou cenu a dobu a to se nezmění jestli těch kusů bude pět nebo pět tisíc.

Dneska je levné poslat někam kamión nebo loď. Proto se všechno vozí po světě. Až se budou ty přepravní náklady zvyšovat a zároveň se bude zlevňovat 3D tisk, tak půjde více věcí dělat lokálně, což bude lepší pro lokální ekonomiku.

Ano, tohle je jedna věc, a další je, že nebudeme dělat jedny boty univerzálně tak, aby všem seděly, ale každý bude mít botu na svojí nohu. Nebude to dražší. Dnes, když si necháte ušít boty, nebo oblek na sebe, platíte za to extra. Přijde doba, kdy budu mít jednu univerzální 3D tiskárnu na věci a jednu v kuchyni. Obchod, třeba Amazon bude fungovat tak, že si tam najdu to, co chci. Zaplatím to, stáhnu si digitální soubor a ono se mi to vytiskne doma. Nebude se to muset vozit. Zní to jako sci- fi, ale už nyní jsou 3d tiskárny, co dokáží kombinovat různé materiály. Také se bude dít to, že jakýkoli výrobek si bude moct každý na světě podle sebe upravit.

A ještě to budeme moct zaplatit blockchainem, decentralizovanou měnou, která bude vhodná pro určitý typ transakcí...

Decentralizace se objevuje ve všech oblastech. A ještě budeš mít solární panel na střeše a nebudeš závislý na centrální elektrické síti. To už v podstatě jde. Je to sice stále drahé a ne úplně efektivní, ale už to funguje. A ta technologie se za pár iterací zlevní.

Firma Nano energies nyní vyvíjí aplikaci, která poběží na blockchainu a člověku umožní, že když si vyrobí elektřinu na svém domě a bude mít přebytek, tak ji může někomu poslat za levné peníze. Tohle všechno jde dohromady, posílání elektřiny, tiskárny – všechno tohle vede k lokalizaci a decentralizaci. A mělo by to vést i k úbytku nutnosti logistiky, včetně přesouvání lidí po světě.

VR udělá velkou změnu v turismu, zvláště v kongresové turistice. Dobří speakeří dnes odmítají 90% angažmá, protože by jenom lítali po světě. Až bude toto dotažené, bude možnost, že člověk udělá celou přednášku ve VR. Loni jsme měli na Future Portu experimentálně interview ve VR – jednoho člověka v San Franciscu a jednoho na pódiu tady, oba navlečení do VR brýlí.

Virtuálně byli spolu v jedné místnosti. Mysleli jsme si, že to bude pro lidi bomba, ale byla to skoro nejhůře hodnocená přednáška, protože to byl zážitek hlavně pro ty dva, kteří byli v té virtuální realitě ponořeni, kteří se cítili v jednom prostoru. Normálně se bavili, akorát byl každý na jiné půlce světa, kdežto naši účastníci konference  se dívali jen na video na obrazovce. A to je zásadní rozdíl a taky důvod, proč si je VR potřeba vyzkoušet na vlastní kůži, aby tomu člověk porozuměl.

Google se teď snaží vytvořit co nejkomplexnější systém avatara, aby bylo možné mít druhou či x-tou indentitu, která vypadá a mluví ve virtuálním prostředí stejně jako daný člověk. Za pár let už tedy nebude možné poznat, zda to je daná osoba, nebo její virtuální dvojník. K tomu se váže spousta právních a etických záležitostí. V herním průmyslu má dnes spousta lidí nainvestováno do herního avatara tolik peněz a emocí, je to jejich alter ego...

Důvod, proč mě to tolik fascinuje, proč dělám Future port a proč o tom tak rád přemýšlím a zapáleně mluvím je ten, že se během příštích dvou desítek let nebavíme jen o lepších gadgetech a přístrojích, ale o úplné přeměně společnosti. Všechny tyto technologie budou mít obrovský dopad na fungování společnosti a člověka. Už ve virtuálním světě Second Life, který vznikl v roce 2003, vznikla funkční ekonomika a dodnes se tam točí stovky milionů dolarů za rok. Vizionář Philip Rosedale ze San Francisca, autor této platformy, je přesvědčen, že virtuální světy budou důležitější než ten fyzický, budou nekonečné, neomezené. Pro každého z nás bude možné vytvořit svět odpovídající našim představám, zálibám, nebo sklonům. Člověk bude moci být čímkoli, nebude mít žádné fyzické omezení, což na jednu stranu zní střeleně, na druhou stranu pro lidi s nějakým hendikepem je to úžasné. Nebudou na vozíčku, ale létající superman.

Z tohoto vyvstává mnoho právních otázek. Už teď je neřešitelný problém, kdo je zodpovědný za to, když Tesla přejede člověka na chodníku. Na to neexistuje právní rámec. A to je jenom začátek. Jak se bude řešit kriminalita v kyberprostoru?

Virtuální digitální identita bude důležitou součástí našich životů. A v určitou chvíli bude těžké poznat, jestli mluvíte s člověkem, nebo s botem. Microsoft ukazoval nedávno nové služby na jejich platformě Azure. Byla tam dáma, která dávala přednášku na pódiu a vedle ní se objevila ona sama ve formě velmi věrného avatara v životní velikosti a říkala tu samou přednášku, ale v japonštině.

To, co řekla, ten jejich systém přechroustal do textu, pak přeložil do japonštiny a zpátky syntetizoval do řeči se zachováním její intonace, barvy hlasu atd. Říkají tomu voice singature, hlasový podpis. Čili to samo intonovalo, dělalo to pauzy atd. a mluvilo to plynule v japonštině. Ona tam jakoby virtuálně byla a mluvila v japonštině.

Tady může tedy nastat tzv. kolaps reality. Například to, co se totálně změní, je česká politika, protože žádný odposlech už nebude existovat. Když totiž může kdokoliv zfalšovat jakékoli video či nahrávku, tak v tu chvíli budou odposlechy použitelné jen pro potřeby tajné služby, která to potřebuje vědět, ale z hlediska práva to nebude důkaz, nebude to vůbec k ničemu, protože to jsou jen nuly a jedničky. Nebudeme moci věřit ničemu, možná ani vlastním očím.

To je zajímavá filosofická otázka. Když se na to začneš dívat skrze východní filosofie, tak oni zpochybňují i tuhle naši realitu, říkají, že je jako sen. A nemusíme chodit ani tak daleko. I západní psychologie ví, že to, co my dva ve stejné situaci prožíváme, nemusí být vůbec stejné. Protože to všechno prochází našimi filtry zkušeností.

Vědci také už nějakou dobu ví, že ptáci vidí elektromagnetické vlnění. Nikoli cítí, ale vidí. To je klasický a jednoduchý příklad toho, že tvor vedle nás může vidět něco úplně jiného než my.

Na každém Future Portu máme zástupce lidí, kterým se říká kyborgové. Jeden z nich byl Neil Harbisson, kterému trčí anténa z hlavy. Byl barvoslepý a tahle technologie mu umožnila rozeznávat barvy jako tóny. Prostě je vnímá sluchem. Tvrdí, že když máte rok či dva v sobě připojenou technologii, tak se to úplně zaintegruje do vašeho prožívání světa. Berete, že jste to vy. A člověk se nemusí omezovat na klasické smysly. Měli jsme tam i druhého kyborga a ten měl zase zaintegrovaný v těle speciální kompas a stále cítil, kde je sever. Jako někteří ptáci. Říkal, že se to potom stane součástí tebe, součásti vzpomínek na určitá místa. Nebudeš si pamatovat jenom to, že bylo hezky a voněla tráva, ale třeba i kde byl v tu chvíli sever.

My to máme podle některých starých legend také. Máme desítky smyslů, cítíme pohyb země, sever, ostatně indián ti také kdekoli řekne, kde je sever.

Neil Harbisson letos přijede znovu, pozvali jsme ho. Má novou generaci toho přístroje s integrovaným vnímáním času. Já to vnímám tak, že tihle lidé, ačkoli se na ně můžeme dívat jako na jakési bizarní experimentátory, tak jsou vlastně pionýři a dělají důležitou věc - zkoumají fyzické, psychologické a sociální dopady takovýchto promíchávání s technologiemi, které nás dříve nebo později čekají pravděpodobně všechny. Jedna velká oblast je komunikace s počítači a dalšími přístroji,, která je dnes pro člověka extrémně omezená, hlavně na výstupu. Očima sice přijímáme obrovské množství dat.

Ale to co jde z nás ven  můžeme komunikovat pouze mluvením, nebo do něčeho ťukat. A to je strašně malá přenosová rychlost. Proč tedy ten mozek nepropojit napřímo? Na tom pracuje už několik firem. Jednou z nich je Neuralink od Elona Muska. Jsou už ve fázi, kdy chtějí letos začít klinicky testovat vlásečnicové sondy 3-krát tenčí, než lidský vlas. Zavedou je do mozku, což je docela bizarní představa. Muskův cíl je, aby to bylo tak jednoduché, jako laserová operace oka. To je dnes rutinní věc, člověk tam přijde a za pár desítek minut jde domů. Pokud to bude fungovat, budete mít schopen komunikovat rychlostí několik gigabytů s počítačem a celým cloudem.

Na druhou stranu ale dneska nemáme prozkoumaný vliv elektromagnetického vlnění na lidský organismus. Z hlediska vědeckého diskurzu je v tom obrovská hádka. Na jedné straně máš vědce, kteří říkají, že si připravujeme genocidu, protože z dlouhodobého hlediska je to vystavení se de facto umělému zdroji energie. V tuhle chvíli to všechno běží na elektřinu, pro člověka je to nepřirozený typ energie a přenosu informací. 

Souhlasím. Technický pokrok nejde zastavit. Představa, že by si lidstvo řeklo: „Teď si dáme pauzu a nebudeme dva roky vůbec inovovat.“ nelze. Přináší to s sebou tak spoustu právních a etických otázek, které lidé v různých částech světa vnímají různě. Když se objeví nějaká zásadní etická otázka, my si nastavíme tady v Evropě spoustu pravidel a regulací, v Americe to nechají na neviditelné ruce trhu, a v Číně to řešit moc nebudou.

Zároveň nevíme, jestli se ta datová tyranie, kterou tam nastavují, neobrátí proti jejich systému. Kontrolovat člověka do té míry, aby byl v 21. století neustále pod dozorem, je šílené. A ještě jedna věc: Čím více vytvoříme těch technologických nástrojů a berliček, tím více dáváme pokyn tělu a mozku, že nemusí používat vrozené nástroje. Například paměť. Třeba Google Maps. My jsme ta generace, která se ještě snaží jezdit po Praze bez navigace, ale mladý člověk to neřeší. A až se ty telefony přesunou do brýlí, tak už vůbec nebudeme koukat na cestu a zabije nás auto...

Mě to přijde, že rozšířená realita paradoxně spoustu věcí polidšťuje. Nebudeš to muset držet v ruce jako telefon, když si zavoláme, tak se uvidíme před sebou jako hologramy. Místo plochých monitorů budeme pracovat zase v 3D prostoru. A když budu potřebovat, zobrazím si kolem sebe klidně 5 obrazovek a nebudu potřebovat žádné fyzické. S počítačem se dřív člověk musel naučit, přizpůsobit se jeho fungování, jsou na to celé školy. Dál to bude spíš naopak, technologie se přizpůsobí nám a ustoupí do pozadí. Budou nám rozumět a nepřekážet. Znám už dnes starší lidi, kteří se nenaučili používat smartphone, ale mají doma Amazon Alexu, se kterou si běžně povídají a využívají ji. Je pro ně téměř jako další člen rodiny.

Reklama

foto: Tomáš Železný, zdroj: Future Port Prague