Na rohu ulic Vršovická a Minská se před nedávnem objevil Sousedský klub. V prostorách, kde kdysi býval sekáč, otevírá energická Zuzana Vránová komunitní místo, které by mělo sloužit k budování a utužování vztahů vršovických sousedů.
Pražské nájmy stále rostou, ne však pražské platy. A i pracující lidé, kteří v Praze bydlí sami, často nemají na to, aby se chodili socializovat do kaváren ve své čtvrti. A co teprve ti, kteří zrovna pracovat nemohou, jako jsou senioři nebo matky samoživitelky.
Tohle mlíko je prošlý a tyhle celozrnný chlebíčky taky. Teda "prošlý", s propadlým datem minimální trvanlivosti.
Zůstávají sami, opuštění, v předražených bytech, kde si musí vystačit s pár tisíci na měsíc. „Prostě jsem chtěla vytvořit místo, kam by mohli občas zajít, dát si zadarmo kafe a pokecat si s dalšími maminkami nebo mladšími lidmi,“ vysvětluje mi Zuzka, jaká byla vlastně její původní motivace pro otevření tohohle místa.
Jako šperkařství
Bydlím asi pět minut odsud a už několikrát jsem skrze prosklenou vitrínu zvědavě nahlížela dovnitř. Betonové podlahy, stylový nábytek a pár váz s lučním kvítím. „Pěkný,“ pomyslela jsem si, stejně dobře jako Sousedský klub by se tady mohl otevírat obchod s designovými šperky. Zuzka měla na dveřích nalepený plakát s nápisem "Sousedé nepotřebují jména, aby spolu mohli mluvit" doplněný o svou e-mailovou adresu. Sešly jsme se hned druhý den ráno, na takovou sousedskou snídani. Jen co Zuzka odbaví kolemjdoucí starší paní, která si chtěla povídat, zve mě dovnitř. Paní mezitím odchází s čokoládou v ruce, kterou Zuzka hbitě vytáhla z nákupní tašky plné těstovin, čajů, sušenek a dalších dobrot.
Měsíčně ve svém Suzuki Swift rozveze zdarma lidem v Praze 10 téměř tunu potravin, hlavně ovoce a zeleniny.
„Tohle všechno mám z Potravinové banky Praha,“ vypráví nadšeně. „Tohle mlíko je prošlý a tyhle celozrnný chlebíčky taky. Teda "prošlý", s propadlým datem minimální trvanlivosti. A tohle ovoce a zelenina by nebýt pražské potravinové banky skončilo všechno v popelnici.“
Postupně vytahuje věci z tašek a chystá na stůl bohatou snídani, která vypadá dost lákavě. „Spousta věcí, které jsou prošlé, jsou často finančně nákladnější výrobky kvalitních značek. Většina lidí si je totiž za plnou cenu prostě nemůže dovolit, často v obchodech zůstávají a pak končí v bance,“ vysvětluje Zuzka.
Potravinová banka
S Potravinovou bankou Praha, která zajišťuje svoz a skladování prošlých potravin nebo zboží s poškozenými obaly, spolupracuje už tři roky. Měsíčně ve svém Suzuki Swift zdarma lidem v Praze 10 rozveze téměř tunu potravin, hlavně ovoce a zeleniny. Pátek co pátek nasedá do auta, vyzvedne si v Potravinové bance balíčky s jídlem a objíždí vršovické důchodce, matky samoživitelky a rodiny s dětmi v pěstounské péči, kteří se svými malými příjmy často balancují na hranici chudoby.
„Hele, já to nedělám jen tak, že bych si myslela, že je to nějaké moje poslání a snažila bych se spasit svět. Já to dělám proto, že mě to prostě s těma lidma baví,“ říká a ukazuje mi přitom fotky vysmátých babiček a dědečků. „Ale nebýt obdivuhodné ženy Věry Doušové, předsedkyně Potravinové banky Praha, která mi na začátku dala svou důvěru a umožnila mi jídlo z banky si brát, tak nemám co rozvážet a my tady spolu dneska ani nesedíme,“ dodává vděčným hlasem.
Kino, galerie i umělecké kurzy
V jedné z místností plánuje Zuzka udělat sklad potravin, které získává právě z banky, v další pak má být veřejná lednice. V původně sklepních prostorách by mělo vzniknout komunitní kino, galerie a kuchyňka s obývákem. Už teď tady každé úterý probíhají od 11 do 19 hodin umělecké kurzy, na které se může přihlásit kdokoli. Nedávno si sem lidi mohli přijít za symbolických 250 korun vyrobit designové šperky nebo květináče, které by vás jinak v obchodě stály i čtyřnásobek.
I v téhle oblasti týkající se plýtvání v souvislosti s expirací je osvěta dost důležitá.
Zuzka v minulosti pracovala jako fotoprodukční Reflexu a svůj cit pro design, vyjednávací schopnosti a zkušenosti s organizací lidí teď využívá při práci v Sousedském klubu. Prostory se jí po delších peripetiích podařilo získat přímo od městské části Prahy 10, která jí nakonec vyšla vstříc sníženým nájemným. Drobnou finanční dotací ji pak v rámci programu Komunity jsme MY podpořil spolek Spiralis, všechno ostatní si financuje sama.
„Už brzo se tady budou moct sousedi zastavit a pokecat si u kafe a zákusku. Dezerty mám v plánu vyrábět právě ze surovin s končícím datem minimální spotřeby. A občas budeme takhle zadáčo chystat i večeře. Aby lidi viděli, že tyhle potraviny jsou úplně v pořádku a že se z nich dá docela chutně navařit. Osobně si myslím, že i v téhle oblasti týkající se plýtvání v souvislosti s expirací je osvěta dost důležitá,“ zdůrazňuje Zuzka.
Na kus řeči
Sama si prý takovou osvětou v terénu prošla. Jednomu klukovi zaplatila pětikilo za to, aby jí ukázal, kam supermarkety vyhazují neprodané ovoce a zeleninu. „Měli jsme sraz u popelnic, na hlavě kapuce, bylo to dobrodružný,“ vzpomíná a uklidňuje mě, že od té doby, co zákon supermarketům nařizuje nespotřebované ovoce a zeleninu nabídnout potravinové bance, už na tyhle výpravy nevyráží.
Člověk by ještě seděl, poslouchal historky a klidně se do budování Sousedského klubu zapojil. To ostatně může každý a nemusí to být bezprostřední soused. A každý se tu může i stavit. Adresa je Vršovická 39 a něco malého k snědku se tu vždycky najde.
Reklama
foto: Sousedský klub, zdroj: Sousedský klub