Petr Novague je úspěšný muž, jehož industriální design překračuje hranice České republiky. Nositel devíti Red Dot Awards neskrývá, že by rád brzy získal i jubilejní desáté ocenění. Jako patriot se každopádně snaží pomáhat českým značkám. O tom, že se mu to daří, svědčí i úspěchy jím navržených zubních kartáčků, kol či sportovního auta.
Jak jste se dostal k designu?
Studoval jsem střední uměleckoprůmyslovou školu, kde jsem vstřebával základy sochařiny, kresby a malby. Nejvíc mě bavila kresba v kombinaci s hlínou. Když člověk přemýšlí s nadhledem a retrospektivou, právě skici a práce s hmotou jsou základem designu. Ve čtvrtém ročníku střední školy jsem si uvědomil, že mě design baví nejvíc, a odklonil jsem se od myšlenek stát se volnomyšlenkářským umělcem.
Hodně lidí si myslí, že designér chce dělat drahé produkty. Pravý opak je ale pravda. Lákají mě levnější produkty, kterých se vyrobí hodně.
Baví mě na zakázku vymýšlet něco, co splní něčí očekávání. Na vysoké škole jsem se v mém přesvědčení jenom utvrzoval. K industriálnímu designu mi pak pomohla i má stáž v Německu. Jeho podstatou je orientace na sérii, je nesmysl dělat každý kus jinak. A dneska je důležité také rozumně zohledňovat ekologické aspekty výroby.
Máte design v rodině, nebo jste se k němu propracoval sám?
Moje matka chtěla být módní návrhářkou, sama si oblečení šije a navrhuje, jinak ale nikdo z mé rodiny k designu netíhne. Od dětství jsem vykazoval jakési nadání na vizuální projevy. A taky mi podle mě prospělo, že jsem nešel na gymnázium, ale na střední uměleckoprůmyslovou školu, která mi pomohla v profesním zaměření.
Na vysoké škole jsem se "doprofiloval" směrem k industriálnímu designu. Všechno jsem začal včas, na konci vysoké školy jsem byl fungujícím designérem, to se o řadě spolužáků říct nedá. V tom jsem měl před nimi náskok.
A co vaše děti? Jdou ve vašich šlépějích?
Mým dětem je osm a šest let. Snažím se jejich talent nepřeceňovat, jsem spíš kritický. Podle mě mají vizuální cítění obecně všechny děti. V českém školství mají před kreativitou přednost exaktnější předměty typu matematiky. Podle mého názoru se ale výtvarný cit dá poznat zhruba až ve 12 letech. Takže si zatím na hodnotící soudy talentu mých dětí počkám.
Vy jste mimo jiné autorem designu zubních kartáčků české značky SPOKAR. Co stálo u zrodu vaší spolupráce?
Byla to vlastně nespokojenost klienta s dosavadním designem. Ve SPOKARu měli zkrátka potřebu něco změnit. Začali jsme v kategorii zubních kartáčků pro dospělé, jednali jsme o tom už od roku 2016. Specifikace zadání není obecně tak snadná, jak by se na první pohled mohlo zdát. Je důležité, aby designér respektoval finanční dopady designu. SPOKAR je naštěstí dobře vedená společnost, která ví, co chce. Na začátku jsme také netušili, že návrhy kartáčků SPOKAR X budou mít takový úspěch.
Je pro vás důležité, jestli spolupracujete s českou, nebo zahraniční firmou?
Pro mě to hraje velkou roli a české značky podporuji rád. Design totiž souvisí s produktem a produkt přímo souvisí s HDP, je to podle mě přímo úměrné. Mám o tom i přednášky, které spojují finální produkt s výkonností ekonomiky.
Je pro designéra řekněme "oblast dentální hygieny" zajímavá?
Hodně lidí si myslí, že designér chce dělat drahé produkty. Pravý opak je ale pravda. Lákají mě levnější produkty, kterých se vyrobí hodně. Kartáček je pro mne symbolem takového výrobku, který se dá koupit skoro všude.
Obsahem designu je funkčnost výrobku. Je to tedy oholené až na dřeň, což mě baví. A přidanou hodnotou je i to, že SPOKAR není chamtivý a má relativně malou marži.
Co bylo na vytvoření zubního kartáčku SPOKAR X nejtěžší?
Kartáčky jsou v principu dost podobné, řeší se detaily. Je v tom paralela jako s mobilními telefony. Najít míru detailu bylo nejtěžší. Vsadili jsme na ergonomii, podle mého názoru je to taky pro zákazníky nejsrozumitelnější.
V čem je podle vás zubní kartáček SPOKAR X lepší než třeba i západní konkurence?
V tvrdosti vláken a barevnosti jsou srovnatelné. Výhody jsou v konstrukci zubního kartáčku. Hlava zubního kartáčku SPOKAR X pomáhá lépe čistit zadní osmičky. Mám za to, že pomáháme lidem zubní kartáček držet správným způsobem.
Kartáčky už taky získaly různá ocenění. Jaká byla podle vás pro pelhřimovskou firmu nejzásadnější?
Těch cen bylo opravdu víc, což mě pochopitelně těší. Z mého pohledu je pro náš region nejdůležitější německá cena. Německé výrobky jsou symbolem kvality, podobné je to u designu. U lidí může takový punc kvality působit pozitivně. Pro mě je to navíc potvrzení, že jdeme správnou cestou.
Jaké máte další plány se SPOKARem?
Teď chceme společně připravit dětský kartáček. Pracujeme také na nástupci modelové řady SPOKAR +, která nechce být příliš výrazná. Zároveň spolupracujeme na designu domácích potřeb i štětců. Více bych pro tuto chvíli prozrazovat nechtěl.
Z vaší designerské dílny pochází i české mobily KINZO. Jaká to byla zkušenost?
Tehdy jsem chytil příležitost za pačesy. Několik lidí, kteří odešli z mezinárodní společnosti, se rozhodlo vyrobit českou značku. Samotná výroba probíhala v Číně, byla to velmi zajímavá zkušenost. Myslím si, že jsem stále jediným českým designérem mobilního telefonu. Výrobek měl své mouchy, přesto se ho prodala celá výrobní série, tedy zhruba 10 tisíc kusů. Tehdy ale image mobilu neprospěly některé recenze novinářů, kteří srovnávali nesrovnatelné.
Které ze současných mobilů se vám designově líbí?
Musím uznat, že se všechny značky výrazně posouvají. Všechny jsou podle mě krásné. Mám pocit, že mobily udělaly v jedné generaci všech výrobků největší pokrok.
Jste také autorem designu kol Favorit a designu sportovního auta R200. Jak na to vzpomínáte?
Opět to ukazuje moji slabost pro české značky. Zabralo dost času, než jsem třeba kolu vtiskl finální tvář. Zdá se, že i na základě designu se Favoritu podařilo sehnat investora, na to jsem hrdý. U auta R200 bylo zajímavé, že jsme postavili několik pozoruhodných vozů, které prezentují firmu, a pro mě jsou ukázkou mé dovednosti.
Petr Novague (38)
Už během studií na UMPRUM se uplatňoval jako industriální designér. Je mj. držitelem devíti Red Dot Awards a čtyř German Design Awards. V současnosti žije střídavě v Brně a Praze, je otcem dvou dětí. Ve volném čase se nejraději věnuje lyžování. Je také milovníkem vozů značky Porsche.
S nadsázkou řečeno jsme vytvořili čtvrtou největší automobilku v České republice, i když se jedná spíš o kusovou výrobu speciálů. Pro zajímavost, když si někdo bude chtít R200 koupit, měl by zaplatit zhruba 4,5 milionu korun...
Co chystáte teď?
Podílím se na návrhu měřáku radioaktivity, který slouží k měření součástek pro raketoplány. Dále se snažím vtisknout tvář kancelářským stolům nové nábytkářské značky. Dnes si mohou i relativně menší firmy nechat navrhnout design, dražší je potom samotná implementace. Mám i nabídku na design nabíjecích elektrostanic, to je pro mne zajímavé a dynamické odvětví. Musím se přiznat, že nové zakázky příliš aktivně nepoptávám, ale i díky jménu, které už v designérském světě mám, si na nedostatek práce stěžovat nemůžu.
Jak říkáte, jméno už na poli designu máte. A to i díky mnoha oceněním. Je ještě nějaké, které byste rád měl?
Chtěl bych opravdu získat ještě víc odborných cen. Pro mě je výzva propagovat zejména výrobky českých firem. A výzvou pro mě je ještě víc s českým designem proniknout na trhy německy mluvících zemí. Ty jsou symbolem kvality světového designu.
Reklama
foto: Archiv Petr Novague a SPOKAR, zdroj: Petr Novague