#mojepraha a Jana Plodková: Město se rozprodalo. Chybí smysl pro estetiku

„Bydlím na Praze 2, na Vinohradech. Zatím jsem tu šťastná, tak těžko říct, jestli někdy v budoucnu změníme lokalitu,“ říká jedna z nejžádanějších českých hereček Jana Plodková. „Snad jedině kdyby se objevil domek se zahradou v klidné části Prahy a za dostupnou cenu… No, takže myslím, že zůstaneme na Vinohradech,“ směje se plavovláska. Na naši otázku, kde by rozhodně bydlet nechtěla, odpovídá: „Jelikož jsem vyrostla na sídlišti, mým snem bylo bydlet mimo panelový dům. A to se splnilo. Taky bych nechtěla bydlet blízko dálnice.“

Jičínská rodačka vystudovala JAMU v Brně. Do Prahy se přestěhovala před dvanácti lety a je jednou z těch, kteří už rozhodně měnit nechtějí. „Praha je pro mě město ,tak akorát‘. Historie se snoubí s modernou, stále je co objevovat a přitom nemít pocit, že jsem ztracená,“ říká herečka a dodává, že oproti Londýnu, kde žila skoro půl roku, je tu poměrně klid. „Londýn je úchvatný, kvůli němu bylo pro mě těžké Prahu přijmout. Londýn tepe dvacet čtyři hodin denně a tlačí vás dopředu, aniž byste mnohdy chtěli. Někomu to vyhovuje. Já svůj rytmus ale našla nakonec tady v Praze.“

Jak dlouho bydlíte v Praze a co vás v okolí bydliště nejvíc baví?

V Praze bydlím dvanáct let a pořád na Vinohradech. Pro mě i mého partnera je to ideální místo, protože to oba dva máme pěšky do práce. On do optiky, já do divadla. Když se procházím Vinohrady, dívám se na domy, které tu jsou, na jejich architekturu. Jsou překrásné. Každý z nich něco vyjadřuje a já se můžu jen dohadovat, co stálo za tím a za tím domem, každý v sobě nese příběh. Baví mě to.

Máte svůj oblíbený podnik, bez něhož si nedokážete Prahu představit?

V mé blízkosti je to určitě kavárna Kaaba. To už je za tu dobu takový „rodinný“ podnik. Ale co mě na Praze nejvíc baví, jsou sobotní trhy na Jiřáku. Miluju, když si vezmu proutěný koš, procházím se mezi stánky a kupuji čerstvé pečivo, zeleninu a květiny. Když jsem byla malá, chodili jsme v Jičíně na trh každou sobotu. Tehdy se na trhu prodávala i kuřátka a štěňata. To bylo fajn.

Kde nejraději nakupujete?

Pokud jde o oblečení, nejraději nakupuji u českých návrhářů. Vím, kdo za výrobkem stojí, jakou práci si s tím dal, co do toho návrhu a posléze jeho dokončení vložil. K takovému oblečení mám vztah.

Každý nápis na obchodě má jinou barvu, jen aby upoutal. Na Staromáku chodí pandy a jezdí šlapací hospody. Kultura a smysl pro estetiku zmizely.

Tyto kousky pak zůstávají v mém šatníku nejdéle. Takřka napořád. A pokaždé přijde čas si je vzít na sebe. Co se týče spotřebního zboží, jako jsou trička a kalhoty na běžné nošení, mám ráda značku COS. Důležitější je pro mě kvalita než kvantita.

Kde si nejlépe odpočinete?

V přírodě. Když se nemohu dostat z města, mými místy jsou zoologická, botanická zahrada nebo Petřín – takové moje malé ozdravovny. Ale když to jde, mizíme na chalupu do Krkonoš, kde je naprosté ticho a klid a kde jsou západy slunce nekonečným ukazatelem jedinečnosti.

Kam chodíte ke kadeřníkovi?

Chodím do salonu New You v Holešovicích k Martinu Tylovi. Poznala jsem se s ním na focení pro jeden časopis. Přesně ví, jaká barva i střih mi sedí. Navíc dokázal uspokojit moji neustálou touhu po změně – ať už účesu, nebo barvy. Vymyslel to geniálně. Stačí mi dát přeliv, změna je na nějakou dobu nastolena a já jsem saturovaná.

Jak nejraději a jak nejčastěji cestujete po městě?

Nejraději pěšky. Když je nevlídné počasí, zalezu do metra či tramvaje. Když je spěch, beru tágo. Ráda bych jezdila na kole, jen kdyby to město umožňovalo. Podél řeky je to fajn, ale z Vinohrad jsem ještě pěknou a bezpečnou cestu neobjevila.

Kam chodíte nejčastěji za kulturou, do kina, do divadla, na koncerty?

Nejčastěji do divadla. Do divadla Na Zábradlí, kde jsem v angažmá. A jelikož jsem tam často, příliš času mi na další kulturu nezbývá. Nebo takhle – ten čas by třeba i byl, ale najednou, když můžu být doma, tak jsem ráda. Naštěstí mám přátele, kteří mě vytáhnou na nějakou tu premiéru, do divadla či do kina. O společenský život ve výsledku nouzi nemám.

Kam byste v Praze vzala své známé z ciziny?

Na Kampu a na Petřín, aby se podívali na Prahu shora. A samozřejmě na Karlův most. To vše nejlépe v čase, kdy turisté ještě spí. Nemohli bychom samozřejmě minout mé oblíbené restaurace a bistra, jakými jsou Yamato, Lokál a Jávanka.

Co vám na městě nejvíc vadí?

Vadí mi rozprodanost. Praha je sice hlavním městem České republiky, ale když procházím Starým Městem, nemám pocit, že jsem v Čechách. Ze všech koutů na mě řve hudba, výlohy svítí ostošest, zírají na mě bábušky, alkohol a cetky. Každý nápis na obchodě má jinou barvu, jen aby upoutal. Na Staromáku chodí pandy a jezdí šlapací hospody. Kultura a smysl pro estetiku zmizely.

Jak si představujete Prahu v roce 2050?

Jsem idealista. Prahu vidím jako město pro lidi, pro život. Zároveň si Prahu představuji s domy se zelenými střechami, obrostlé keři a květinami. Místo, kudy člověk prochází s radostí, kde se nutnost dostat z bodu A do bodu B mění v požitek.

Kdybyste mohla na městě hned teď něco změnit, co by to bylo?

Osázela bych ulice. Všechny. V létě je v Praze nesnesitelné vedro a každé stinné místo přináší úlevu. Ale kde se chcete schovat? Taky bych každé rovné střeše dala zelený kabát. Takové ty nové developerské kancelářní projekty k tomu úplně vyzývají.