Jsou věci, které člověk zažije v životě (většinou) jen jednou. A žádost o ruku je určitě jednou z nich. Tradičně žádá o ruku muž ženu. Ovšem tradice se mění s dobou, takže když Tereza požádala svého Václava o ruku, jediné emoce, které vyplavaly na povrch, byly samozřejmě u Václava překvapení a obrovské štěstí u obou dvou.
Tereza je dlouholetou redaktorkou Flowee, její milý Václav je také z oboru. Dělá sportovního redaktora v Blesku. Dva mladí šťastní lidé jsou spolu už roky, žádost o ruku tak byla pouhou formalitou. Ovšem o nic méně radostnou.
Časy se mění, rituály s nimi
To, aby žádala dívka o ruku chlapce, není zdaleka standardem. Forma rituálu jako přelomové zkušenosti je lidskému druhu vlastní, jeho parametry se ovšem v průběhu vývoje věků odjakživa měnily (a dokud bude lidstvo existovat, měnit se budou). „Před lety bylo ještě téměř nemyslitelné, aby žena muže pozvala na rande, dnes už to ničím neobvyklým není a myslím, že si to pochvalují jak muži, tak ženy. Proč by se tedy nemohla rovnost posouvat i v žádosti o ruku?“ komentuje událost Johanna Nejedlová ze společnosti Konsent, která se věnuje bourání stereotypů a genderových předsudků.
Slýchala jsem příběhy žen, které čekaly třeba pět let a fňukaly, že je jejich muž stále nepožádal o ruku. Ale když po tom někdo touží a ono to nepřichází, tak mi přijde hrozně smutné pořád pasivně čekat.
„Rovnost žen a mužů začíná a končí ve vztazích a věřím, že i taková věc jako žádost o ruku je symbol, který ukazuje, že žijeme ve společnosti, která je skutečné rovnosti čím dál tím blíž,“ dodává Johanna. Terezin čin je pak prý výrazem trendu, kdy se opravdu krůček po krůčku dostáváme ke stavu, který symbolizuje rovné postavení žen ve společnosti. „I takové gesto ukazuje, že dnes už se daleko častěji dokážeme zařídit podle sebe a nikoliv podle zažitého stereotypu,“ doplňuje socioložka Kateřina Kňapová.
Svatba bude v pátek třináctého
Sama protagonistka to ovšem bere s nadhledem. "Myslím, že by měl žádat o ruku ten, koho to zkrátka napadne první a má na to odvahu. Je jedno, jestli je to žena nebo muž,“ říká Tereza. "A pokud se žena bojí odmítnutí, tak asi žádá nesprávného muže!“
Její žádost o ruku prý každopádně nebyla žádná impulzívní reakce. „Slýchala jsem příběhy žen, které čekaly třeba pět let a fňukaly, že je jejich muž stále nepožádal o ruku. Nemyslím si, že je nutné se brát, právě naopak, není to vůbec nutné. Ale když po tom někdo touží a ono to nepřichází, tak mi přijde hrozně smutné pořád pasivně čekat. Když něco chci, tak to prostě udělám! Já jsem po svatbě nijak extra netoužila, ale jednoho dne mě to prostě napadlo udělat a hrozně mě ta představa nadchla a rozesmála. A tak jsem chtěla rozesmát i ostatní.“
Nejkouzelnější na tom asi je, jak přirozeně to všechno proběhlo. A jediným překvapeným byl asi nastávající Václav, který se v okamžiku, kdy viděl žádost o ruku na obří LED obrazovce, de facto nezmohl na slovo. Jeho úžas ale prý brzy vystřídalo nadšení. Takže milá Terezo, všechno nejlepší, ať vám to vyjde! A kdy přijde šťastný den? „Svatba bude asi v pátek 13. května 2022. Anebo se jednoho dne probudíme a prostě to uděláme. Ještě nevím,“ usmívá se Tereza. „Rozhodně se tam ale nebudou dodržovat žádné tradice! Maximálně ty netradiční.“
