Angličtina a tvoje budoucnost: Jak jsem si užila kurz s rodilými mluvčími

Původně jsem si myslela, že na pobytový intenzivní kurz angličtiny s rodilými mluvčími se společností Englishstay pojedu s manželem. Že spojíme příjemné s užitečným, dáme si dovolenou a oddych od dětí. Jenže manžel prohlásil, že už je starý na to, aby se cokoliv učil (43 let). Tak jsem se rozhlédla po rodině a místo něj vzala čtrnáctiletého syna. Sice se taky zpočátku kroutil, ale poměrně rychle se nechal přesvědčit racionálními argumenty na téma „užitečnost anglického jazyka a tvoje budoucnost“.

Jsem docela extrovert a střelec, pár takových akcí naslepo jsem už absolvovala a do sebevědomí už s věkem dorostla. Stejně mě vždycky zajímá, jaké to bude strávit „iks“ dnů s neznámými lidmi pod jednou střechou a hned si s nimi mít co říct. Naštěstí to vůbec nedrhlo, sympatické firmy asi přitahují sympatické lidi.

Setkání se světoběžníky

Sehnat lektory v podivném létě 2020 nebylo úplně jednoduché, naštěstí se to povedlo a my, skupina žáků, kteří se rozhodli strávit svoji dovolenou studiem, jsme stáli proti skupině světoběžníků, kteří na svých cestách na týden zakotvili v Česku.

Rozmluví každého. I toho, kdo si myslí, že ani necekne.

Začíná se tím, že se všichni všem představí, lektoři i s pomocí mapy a výčtem zemí, ve kterých kdy lektorovali. Pomalu nám padají brady a říkáme si, že na tom nomádském životním stylu něco je. Ti lidé žijí svobodně, mají v sobě jiskru a přirozenou zvědavost. V učení lidí, kteří se snaží naučit anglicky, a v mluvení s nimi mají rutinu, v dialogu se ocitnete, ani nevíte jak. Rozmluví každého. I toho, kdo si myslí, že ani necekne.

Rozvážou jazyk i čtrnáctiletému teenagerovi, který se mi před očima mění v rozumného parťáka, jenž si má s každým co říct. A to i s dvacetiletým Gazzem z Brazílie. I se sympatickou Lindou z Jihoafrické republiky. I s více než sedmdesátiletým Berniem, žijícím střídavě v Anglii a USA, který je nejen nejstarší, ale i ze všech nejvtipnější. Můj syn výrazně vylepšuje věkový průměr kolektivu, po prvních hodinách odhazuje stud i všechny bariéry nasbírané ve školní výuce a mluví a mluví. Sice ne vždy správně, ostatně stejně jako jemu i mně ty lepší formulace naskakují vždy až poté, co domluvím.

Bez únavy materiálu

S každým dalším dnem a s každou další prokonverzovanou hodinou na tachometru je to lepší a lepší. I díky tomu, že hodiny jsou neformální. Můžete si vybrat, jestli budete s lektorem pracovat s předem připravenými pracovními listy a procvičíte gramatiku a slovní zásobu, nebo to prostě prokecáte, jak vám zobák narostl čili na téma, které je pro vás užitečné.

Příjemné je, že se nedostavuje žádná únava materiálu, jak jsem zvyklá na podobných vzdělávacích akcích. Možná je to tím, že počáteční křeč rychle pomine a mluvím přirozeně, při poslouchání a porozumění se téměř nenamáhám, stačí mi normální koncentrace, jako bych mluvila s Čechem. Už vím, že co potřebuju, to řeknu. Pozitivní feedback a povzbuzující přístup lektorů je osvěžující, předsudky se tu nevedou a témat k rozhovorům neubývá.

Program občerstvují hry a různé osvědčené konverzační vychytávky, které nás baví, posouvají a dělají z nás kamarády. Takové, co si po skončení kurzu vyměňují kontakty, aby si mohli napsat či zavolat. Příští rok jedu znova. Třeba se mi povede přemluvit i manžela.