Pátek Karla Křivana: Sociální gangy z Twitteru

Jeden z ještě nedávno velmi úspěšných youtuberů se svěřil na Twitteru, že k maturitě přečetl jen jednu knihu z odevzdaného seznamu, ale nyní se dostal k Farmě zvířat a doporučil by ji všem mladým levičákům. Jakože by prozřeli, měl na mysli zřejmě onen nadšený čtenář. I ozvali se mladí levičáci, že oni Farmu zvířat přečetli samozřejmě dávno a ostatně autor tvítu je zabedněnec, protože neví, že George Orwell byl levičák. No...

Ono nestačí číst, je třeba i pochopit, chtělo se mi napsat mladým levičákům, ale pak mi přišlo zcestné přistoupit na tuhle hru na nálepkování. Radši jsem si znova přečetl Poctu Katalánsku, čímž jsem se uklidnil nebo spíš ještě víc zneklidnil. Na 1984 s ideozločiny jsem neměl sílu. Problém této tak charakteristické přestřelky na Twitteru není ve výkladu postojů jasnozřivého autora, ale právě v tom nálepkování.

Definovatelný klan

Je těžké být v dnešní době zastánce universálních, řekněme lidských hodnot. Naopak je důležité patřit do nějakého jasně definovaného klanu. Každého je potřeba označit naší barvou, dřív než to udělá ten druhý. Protože přeci není možné, aby levicový intelektuál varoval před totalitními konci idejí jiných levicových intelektuálů. A aby na to upozornil člověk, který sám sebe za levičáka nepovažuje.

Orwell nepatří ani levičákům, ani pravičákům. Patří svobodným lidem, kteří ve chvíli, kdy se radikálové ujmou moci, nemají proti násilí šanci.

Tenhle je náš, jen my můžeme vykládat, co chtěl říct, i když tím vlastně potvrzujeme to, před čím ve svých textech varoval. Jako exekutoři pobíháme po sítích a jakoukoliv volnou myšlenku nebo osobu oblepíme: exekučně (čti námi) zabaveno. Lidé omezených obzorů nepotřebují přemýšlet o významu napsaného či řečeného, neřku-li o souvislostech, ve kterých se tak stalo. Stačí jim být účastníky zápasu. Jako za každé pořádné občanské války: Lancaster nebo York, nic mezi tím, žádná hlubší či vyšší sounáležitost.

Člověk a zkáza

Přitom George Orwell tvořil díla, která jsou srozumitelná právě tím, že popisují jevy obecně lidské. Záměrně situoval děj románu 1984 do Británie, aby bylo jasné, že vůči ztrátě svobod není imunní žádná země či národ. O Karlu Čapkovi byl těsně před rokem 1989 natočen film Člověk proti zkáze. Stejný titul by mohl nést film o Orwellovi.

Byli to lidé proti zkáze. S důrazem na slovo lidé. Zapomínáme na člověka v těch našich kulturních hádkách. Na jeho individualitu se spoustou rozdílných názorů, které nejdou vtěsnat do newspeaku identit. Člověk neoznačený nálepkou je podezřelý. Nevíme, kam patří, nevíme, co si myslí. Protože nedokážeme přemýšlet mimo vlastní (ne)kulturní partičku. Popsali jsme tisíce virtuálních stránek brekotem nad rozdělenou zemí, ale bojíme se hledat to nejlepší a nejpronikavější z myšlenek rozličných směrů. Nezbavíme se rozdělení tím, že zadupeme ty druhé.

Orwell nepatří ani levičákům, ani pravičákům. Patří svobodným lidem, kteří ve chvíli, kdy se radikálové ujmou moci, nemají proti násilí šanci. Není důležité, jestli by Winston Smith, kdyby mohl a nežil v tyranii, volil labouristy nebo konzervativce (já bych myslel, že labouristy), ale že každého může potkat jeho osud. Protože od „Všechna zvířata jsou si rovna“ k onomu doplnění o „ale některá jsou si rovnější“ je velmi rychlá cesta. Na jejím začátku člověka označkujeme, zbavíme jeho individuality a ponížíme na součást stáda. A Montekové se s Kapulety nebaví. Na cokoliv universálního zapomeňte. To byste si pak nerozbíjeli hlavy kvůli příslušnosti k davu.

Nevidím jediný důvod, proč by Orwella nemohl pravičák doporučovat k četbě levičákům, katolík Komenského evangelíkům nebo heterosexuál Oskara Wilda gayům. Zkusme spolu více mluvit jako lidé a méně jako členové gangů.