Pátek Karla Křivana: Bezmocný mocný muž nad Vltavou

Bydlel na zámku nad městem. Nenarodil se tam. Dlouho žil ve městě s ostatními lidmi. Byl výřečný a vtipný. Lidé ho rádi poslouchali a on sebe ještě víc. Mysleli si, že výřečnost je totéž co znalost a slova vždy doprovází činy. Mýlili se, ale to zjistili, až když ho zvolili starostou.

Vládl městu špatně, ale to mnohým nevadilo. Lidé, kteří nebyli nikdy jinde než v tomto městě, neměli srovnání. Říkal jim, že jinde se mají hůř. A hlavně vždy věděl, kdo může za to, že se některým nedařilo. Soused si koupil lepší auto ne proto, že byl pracovitější či šetrnější, ale proto, že to byl lump a zloděj. Jinak by se přece nezmohl, to je logické. Lidé neměli rádi sousedy s lepšími auty a byli rádi, že on také ne.

Přátelé na jedno použití

Myslel si, že nepotřebuje přátele. Věřil, že je nejchytřejší, a ostatními lidmi pohrdal. Využil je, a když už je nepotřeboval, věnoval se čerstvějším a jemu užitečnějším. Mnohým to vyhovovalo, protože doufali, že oni se osudu svých předchůdců vyhnou. Hlupáci bývají sebejistí.

Už nerozuměl tomu, jak žijí lidé ve městě, co potřebují, z čeho se radují, co je bolí. Oni nepotřebovali jeho.

Pak z města zmizel. Nikomu moc nechyběl. Žil sám v staré chaloupce v lese, kam za ním jezdili jen přátelé jeho starých pořádků a ti, kteří nestačili na novou dobu. A pak se najednou vrátil. Zase uměl trefně kritizovat nešvary doby. Každá doba má své nešvary a jejich viditelné strůjce. Dá to tady do pořádku, říkali mnozí. Sousedovi sebere to nové auto. Radnice mu už nestačila, nastěhoval se do domu nad městem. Dřív to byl zámek, kde bydlel kníže. Seděl v jeho křesle, spal v jeho posteli a uvěřil, že tím získá moudrost věků. Nezískal. Přivedl si nové služebnictvo. Stále mu nechyběli přátelé. Nikdy nepochopil, k čemu by se mu hodili. Člověka kritizují, vyžadují čas a lásku. Obojí se mu nedostávalo pro něj samotného, proč s tím plýtvat na jiné.

Pohled shora

Už nerozuměl tomu, jak žijí lidé ve městě, co potřebují, z čeho se radují, co je bolí. Oni nepotřebovali jeho. Služebníci postupně odnášeli věci ze zámku do svých nových domů. Nejdříve nenápadně jen vázy a stříbrné příbory, když ale zjistili, že do zámku už nikdo nechodí, a tak lidé nezjistí, že je prázdný, vzali si i koberce, nábytek a obrazy. On to nevěděl. Už nikam nechodil a zůstal sám v jedné místnosti. Seděl tam smutný v knížecím křesle a přemýšlel nebo spal. Nepoznali byste rozdíl.

Zámecká brána zarostla, což přilákalo děti. Děti mají rády tajemná místa a nebojí se objevovat nové věci. Přelezly plot a honily se po zahradě i v prázdných zámeckých chodbách. Postupně otevíraly dveře místností, až jednou vlezly do velkého sálu, kde seděl v křesle ten kdysi mocný muž. Lekly se ho a utekly. Kdyby zůstaly, všimly by si, že se nadechoval, aby je zavolal. Už to ale nestihl. Nevěděl, jak se volá na lidi, když potřebujete pomoct nebo si chcete jen tak popovídat.

Zase usnul, dokud nepřišel jeho poslední služebník, který chodil jednou týdně kontrolovat, zda kdysi mocný muž sedí stále ve svém křesle. To křeslo by se mi hodilo do mé nové pracovny, přemýšlel služebník. Těšil se, jak si do něj sedne a bude si představovat, že je vládce. Nevěděl, že lidé mu jeho nový dům seberou, až ho nebude chránit funkce služebníka kdysi mocného muže. Nevěděl, že kdyby si přinesl židli, otevřel okna a povídal si s ním, udělal by jeho i sebe šťastným. Ve městě se zatím začaly objevovat inzeráty realitních kanceláří, že od dalšího roku bude zámek volný.