Lidé se zamilovávají ve vlaku, ve frontě na lístky do divadla, při seskoku padákem, uprostřed zácpy, po výstupu na Sněžku nebo třeba na třídních srazech. Zdá se vám to nemožné?
Pamatujete si všechna ta paka ze základky i ze střední a nikdo, kdo by tam jen trochu stál za vaši pozornost, tam rozhodně nikdy nebyl? Nebo naopak vzpomínáte na svou školní lásku každý den a uvažujete o tom, že třídní sraz sami zorganizujete, abyste viděli, kam to objekt vaší touhy dotáhl? Mají budoucí vztahy s bývalými spolužáky šanci na úspěch? Má cenu se jimi vůbec zabývat déle než onen jediný večer?„Není zas tak důležité, kde na toho pravého narazíme, ale především, v jakém rozpoložení se nacházíme, jak se momentálně cítíme. Celý náš život děláme věci podvědomě. Zda jsme se v danou chvíli rozhodli dobře nebo špatně se obvykle ukáže až s odstupem času." Říká Veronika Vinterová, majitelka rozvojové a seznamovací agentury pro kterou jsou vznikající a zanikající vztahy denním chlebem.
Příběh první
Jana byla akční už na základce a tak, když se dvanáct let po posledním zvonění začala ozývat spolužákům s uspořádáním třídního srazu, nikoho, to nepřekvapilo. Snad jen ji samotnou. Toho času totiž žila ve vztahu s mužem se sklony k despotizmu, který krok za krokem potlačoval její vlastní já. Ač žena inteligentní a původně i sebevědomá, přestávala si věřit a pokorně přijímala svou submisivní roli. K uspořádání třídního srazu ji
Příběh druhý
Když dostala Helena pozvánku na sraz střední školy, ihned ji hodila do koše. „Co tam asi budu vykládat. Mám dvě děti, jsem rozvedená, otrávená, utahaná jako kotě a nejraději bych svůj život utopila v láhvi... A jestli tam navíc bude Milan, tak to by mě kleplo docela." Ve škole byl do ní blázen, jenže ona nad ním ohrnovala nos. Dnes je z něj úspěšný podnikatel, holky po něm šílí, mají se s ním jako v bavlnce a Helena je na všechno sama. „Hergot holka, vzmuž se. Tahle ses věcem nikdy nepoddávala. Je ti třicet, chceš být už na věky věků sama? Koukej ze sebe udělat ženskou a švihej na ten sraz. Kluky ohlídám." Vložila se tenkrát do akce její nejlepší přítelkyně. Zahraj na melancholickou notu, herečka jsi nikdy nebyla špatná, Milan je navíc chronickej romantik a měl pro tebe vždycky slabost. Tohle prostě musíš zkusit!" Snažil se ji ignorovat i přesto, nebo právě proto, že jí to nesmírně slušelo. Ona však, jako správná šelma na lovu, nijak netlačila na pilu, jen jej po očku pozorovala. Sem tam se jejich pohledy letmo setkaly a vzájemné napětí se zvyšovalo. Když se pak v půlce večera ocitl z ničeho nic vedle ní, byla ráda, že sedí. Jinak by se jí s jistotou podlomila kolena. Nervozita jí však ani trošku neubrala v přesvědčení, že tentokrát bude tenhle chlap její. Pár romantických večeří, následných snídaní, společně strávených chvil a Helenina houževnatost spojená s inteligencí a rozvahou společně postačily k tomu, aby si Milan uvědomil, že jeho stará láska opravdu nerezaví. Nakonec se seznámil i s chlapci, kteří ho přijali bez výhrad a jako poslední dílek zapadl do šťastného rodinného puzzle. Tedy vlastně jako předposlední. Tím posledním je jejich, dnes již dvouletý, syn Mikuláš.„Nepříjemné prožitky, pocity samoty a nejasná budoucnost se projevují různými způsoby. Máme-li dost síly, kamarádku, jakou měla Helena a rozhodneme-li se osudu postavit tváří v tvář, může se i třídní sraz stát naším vítězným životním bojištěm. Pro případy, kdy naopak cítíme, že se situaci sami postavit nedokážeme a změnu sami neprovedeme, je tu řada odborníků. Léta zkušeností, každodenní praxe v Náhodě a nespočet šťastných párů mě utvrzují v mém přesvědčení, se kterým jsem kdysi agenturu zakládala, že investice do našeho vnitřního já, do vlastního štěstí a spokojené budoucnosti zůstává navždy tou nejefektivnější, protože se nám vždy vrátí celá a s těmi nejvyššími úroky." Uzavírá ze zkušeností Vinterová.Zdá se, že seznámit se lze skutečně kdekoli. A roli v tom nehraje ani fakt, že už jste se kdysi znali a na vztah jste v té době nepomysleli nebo ho dokonce odmítali. Nikdy neříkej nikdy tak v lásce platí dvojnásob.
