Jako extroverta vidí většina z nás výřečného člověka, který je vždy rád centrem pozornosti. Introvert je zase tichá myška sedící v koutě, která ale umí skvěle naslouchat. Realita však nebývá tak černobílá.
Obvykle inklinujeme více či méně k jednomu z těchto osobnostních typů, vlastnosti introverta a extroverta má ale každý z nás namíchané v jiném poměru.
Jak si v tomto směru stojíme, můžeme zjistit z celé řady osobnostních testů. Proč se ale řada z nás chová jinak v práci, doma nebo třeba ve společnosti přátel? Je to tím, že my svým chováním ovlivňujeme své okolí a stejným způsobem působí na nás naši známí, přátelé a v neposlední řadě partneři.
Co s vlastním temperamentem?
Bývalá zprávařka Mirka Čejková se nyní věnuje koučinku
Když se lidé seznámí, jeden se přizpůsobuje představám toho druhého,“ vysvětluje koučka Mirka Čejková. „Muž, kterého nebaví divadlo, do něj chodí, žena, kterou nezajímá sport, dokáže sedět u TV přenosu a sledovat ho s přítelem. Muž, který je aktivní, zvládne „polehávací“ dovolenou, žena, která nerada vaří, s pomocí maminky připraví víkendovou hostinu a pak jednou... se ti lidé, kteří vlastně „z lásky“ nebyli sami sebou, zase sami sebou stanou a je problém. To dokazují tyto věty: „...ale vždyť ti NIKDY nevadila dovolená u moře, kde jsme jen leželi na pláži, ale vždyť ses VŽDYCKY ráda dívala na Formuli 1, ale ty ráda vaříš, ne?“ upozorňuje koučka na možné problémy takového vztahu.
Odlišné zájmy a hodnoty jsou totiž také tím, co nás ve vztahu může sbližovat či odcizovat. V tomto případě však můžeme své návyky do určité míry změnit. Z lenocha se klidně stane vášnivý sportovec, pokud si najde aktivitu, která ho baví. S temperamentem můžeme také pracovat. Ten je totiž z větší míry vrozený a v průběhu života se příliš nemění. Cholerik se může naučit lépe zvládat svůj vztek, stále se ale naštve mnohem snadněji než flegmatik, kterého z jeho přirozenosti rozhodí jen máloco.
Ať už jsou naše osobní dispozice jakékoliv, musíme se tedy naučit respektovat, jak jsme nastaveni my a jak náš partner. „Je důležité být sám sebou, být k tomu druhému otevřený, uznávat jeho potřeby a mít také svoje hranice. I když s někým žiji, jsme pořád dvě samostatné osobnosti. Pokud si člověk věří, tak ví, že ten druhý třeba potřebuje být sám, a nebere si to hned osobně. Takže je to i o sebedůvěře a vědomí vlastní hodnoty,“ dodává k tomu Čejková.
Co je tedy lepší?
Je lepší, aby se párovali lidé, kteří vnímají svět podobně, nebo nás obohatí spíše vztah s opačně založeným člověkem? Uspokojivou odpověď na tuto otázku si musí najít každý z nás sám za sebe. Zatímco např. submisivně založenou ženu přitahují dominantní jedinci, jinou takový muž vyděsí a vezme nohy na ramena. Řada lidí potvrzuje, že když jim nevyšel vztah s introvertem, měli tendenci si hledat extroverta a naopak. „U svého předchozího vztahu jsem si dlouhou dobu cenila toho, že se s partnerem na rozdíl od jiných párů v podstatě nehádáme,“ říká pětadvacetiletá Adéla. „Jenže postupem času jsem se začala s tím člověkem nudit. Po něm jsem spadla do náruče muži, se kterým jako dva extroverti občas prožíváme italskou domácnost. Mám ale pocit, že si ode mě nenechá všechno líbit, a to mi na něm imponuje,“ přiznává.
Vývoj vztahu
O tom, zda vztah vydrží či nikoliv, rozhoduje celá řada faktorů. Výše citovaná Adéla uznává, že se s partnerem možná poznali ve špatnou dobu. Pro ni šlo o první vážný vztah, zatímco partner byl starší a zkušenější. Ona chtěla pracovat, cestovat, bavit se, její přítel už by se raději usadil. „Dokážu si představit, že bych v budoucnu zase chodila s introvertem. V tuhle chvíli, ale potřebuji především partnera, který mě bude podporovat, ne na mě žárlit, když jsem se večer někde zdržela déle,“ dodává.
Její slova potvrzuje i vztahová koučka. „Partnerství má lidem dávat možnost se rozvíjet, mít vedle sebe někoho, s kým mi je fajn, kdo mě podporuje a pro koho jsem zase já určitý zdroj pozitivní energie. Ale nic není vynutitelné a může se stát, že pokud ten vztah není oboustranně naplňující, pokud se každý rozvíjí jiným směrem, jinou rychlostí, tak prostě skončí,“ dodává koučka.
foto: Shutterstock, archiv
