Člověk podvědomě touží po pocitu bezpečí. Naprostém a absolutním. Existuje ale vůbec něco takového? Pokud bychom si odmysleli všechny naše obvyklé strachy, budeme se cítit v bezpečí? Nebo nad tím vším stojí ještě nějaký abstraktní strach, který vytváří naše mysl? O strachu, jak s ním pracovat a jak jej porazit si s redaktory Nového Fénixu povídal člověk, který své démony dokázal porazit – terapeut a kouč osobního rozvoje Josef Šálek.
Kde se v nás vlastně strach bere?
Oproti pudu sebezáchovy, vrozenému mechanismu, pramení naučený strach ze dvou základních ovládacích vzorců, idealismu a zastrašování. Idealismus je v průběhu času vybudovaná představa o člověku a jeho chování, o ideálním životě a světě, se kterou se pak většinou celý život srovnáváme. Skrýváme své domnělé nedostatky a bojíme se, aby je druzí neobjevili. Zastrašování pak představuje onu pověstnou cestu do pekel, která je dlážděna dobrými úmysly. Už rodiči jsme často připravováni na nebezpečí, aniž bychom však byli vedeni k víře v sebe a své schopnosti mu čelit. Budujeme si tím negativní postoj k životu, a dostáváme se tak do role obětí.
Může mysl existovat zcela beze strachu?
Nemůže. Mysl z jisté části pracuje v duálním režimu a strach je její součástí. Vždy ale záleží na tom, jestli nás tento strach ovládá, nebo s ním dokážeme pracovat ve svůj prospěch. Jinými slovy i v myšlenkách, které naše mysl tvoří, můžeme vidět kreativní příležitosti a nikoliv hrůzostrašné překážky.
Strach člověka často doslova paralyzuje. Jak se dostat z takové situace, když už nastane?
Zásadní je prevence, to znamená být na krizové situace, které jsou mohutným zdrojem strachu, aktivně připraven. Vše se děje pro naše největší dobro. Je důležité tomu skutečně věřit a tuto víru vědomě posilovat čtením duchovní literatury, analyzováním různých prožitků, vytvářením pozitivních afirmací a jakoukoliv jinou snahou vedoucí k upevnění této víry na mentální, emoční i fyzické úrovni.
Náš postoj ke strachu rozhoduje o tom, zda nás ovládne, nebo využijeme-li jeho sílu ve svůj prospěch.
Čím více je v nás tato víra zakódovaná, tím méně podléháme paralýze strachu. Podpůrnými nástroji k uvolnění strachu mohou být dechová cvičení, přijetí strachu, a tím uvolnění našeho boje s ním, vykřičení našich pocitů, vyskákání a uvolnění fyzického těla, zabývání se prací mentální i fyzickou atd.
V bojových uměních existují techniky, které umožňují převzít energii útočníka a využít ji ve vlastní prospěch. Lze totéž provést i se strachem?
Ano, je to možné. Strach je jen druh určité energie, která má velký potenciál. Náš postoj k němu rozhoduje o tom, zda nás ovládne, nebo využijeme-li jeho sílu ve svůj prospěch. V bojových uměních je základem úspěchu vnitřní klid a schopnost nezaujatě pozorovat. Až poté jsou důležité následné bojové techniky. Dosáhneme-li stavu pozorovatele, můžeme s energií útočníka vědomě pracovat, aniž by nás ovládla například skrze strach z bolesti. To samé platí i o strachu. Naučíme-li se jej pozorovat, můžeme využít jeho potenciál ke svému užitku.
Je možné překonat strach ze smrti?
I smrt jako taková je z jednoho úhlu pohledu koncem a z dalšího novým začátkem. Čím více jsme si toto schopni uvědomovat, tím méně lpíme na fyzické přítomnosti a tím méně se smrti bojíme. Dokonce se můžeme dostat do stádia, že jsme se zesnulými častěji, než tomu bylo za jejich života zde. Nejsme už totiž klamáni realitou našich smyslů, které nám jejich přítomnost ukazovaly, ale myšlenkou a pocitem se s nimi spojujeme bez ohledu na jejich fyzickou blízkost.
Kdysi jsem četla pojednání o tvořivé síle strachu. Je něco takového reálné? Může v sobě strach skrývat nějaký tvůrčí potenciál?
Zcela jistě. Osobně vnímám strach jako evoluční motor, který pohání vše živé na cestě zdokonalování se a celkového vývoje. Ve stavu spokojenosti se často stáváme apatickými a budujeme si návyky, které se nám pak těžko mění.
Josef Šálek
Terapeut, lektor, kouč, motivátor. Odborník na zvládání strachu a zátěžových situací, organizátor prožitkových seminářů. Spisovatel, sportovec, otužilec, rekordman: držitel světového rekordu v nejrychleji uběhnutém půlmaratonu naboso v mrazu a na sněhu držitel rekordu ve výdrži v pozici plank. www.silavedomi.cz
Tvůrčí síla je však se změnou úzce spojena. Abychom mohli rozvíjet svůj tvořivý potenciál, potřebujeme se naučit přijímat nové výzvy a překonávat různé překážky, které nás vlastně posilují a poskytují nám životní zkušenosti. Čím více na něčem lpíme, tím obtížněji můžeme být kreativní a svobodní. Strach nám vlastně zatřese vždy s tím, co nás už nebezpečně začíná ovládat a na čem se již stáváme závislými.
Souvisí strach také s tím, že nejsme ochotni převzít zodpovědnost za svůj život?
Rozhodně ano. Není úplně jednoduché si uvědomit, že jsme skutečnými tvůrci naší reality a našich životů. Po většinu života tohoto či v mnoha životech předchozích jsme byli v pozici ovládaných a manipulovaných. Zvykli jsme si proto, že náš život řídí někdo jiný. Proto, když se nám v životě nedařilo, obviňovali jsme za to okolí.
Za špatné zdraví jsme vinili doktory, za špatný sociální systém vládu, za světové války agresory, za špatné mezilidské vztahy ty druhé. V opačném případě jsme obviňovali sami sebe. Takže jsme se neustále nacházeli v prostředí strachu, nenávisti a sebeobviňování.
Můžeme strach překonat tím, že se na něj zaměříme? Že se jím necháme prostoupit a pohltit, abychom jej pak mohli podrobit analýze?
Říká se, a já s tím plně souhlasím, že největší strach je z nepoznaného. Je to stejné, jako když vejdete do úplné tmy bez baterky, nebo si do ní posvítíte. Najednou vám světlo přinese poznání a vliv strachu ze tmy nepoznání zmizí. Osobně tvrdím, že náš strach nevychází ze strachu, ale z našeho postoje k němu. Bojíme-li se strachu, tak on nás straší. Posvítíme-li si na něj, tak zjistíme, že je vždy něco za ním, co jej aktivuje. Rozhodneme-li se to analyzovat, zpracovat to, přijmout danou skutečnost, pochopit ji, uvidět v ní logiku a pocítit v ní přínosnost a vděčnost, tato skutečnost nás již přestane ovládat.
Reklama
foto: Shutterstock , zdroj: Zdeňka Jeníčková, Nový Fénix