Monika čelí postojům těch, pro které je nepřijímání fyzické potravy nemyslitelné. Tito lidé hodnotí breathariánství čistě ze svého způsobu uvažování, z reality a ze systému zákonitostí, ve kterých byli vychováni a které přijali za vlastní. Dotýkání se tak základní lidské otázky, jako je konzumace či nekonzumace hrubohmotné potravy, spoustu z nás na nejrůznějších úrovních iracionálně pobuřuje a irituje. Abychom energetický způsob existence či vyživování pochopili, musíme nahlédnout na realitu jinak.
Můžeš na úvod krátce povyprávět o svém dětství?
Maminka, úřednice na poště, a táta, strojvedoucí, vytvořili mně a bratrovi láskyplný domov. Vedli nás ke sportu a vše jsme dělali jako rodina společně. Táta pracoval hodně v lese a jako vlekař na sjezdovce ještě v 83 letech lyžoval. Až teď si naplno uvědomuji, jak moudrý byl. Nikdy si na nic nestěžoval, skutečně dokázal brát věci tak, jak jsou. Doceňuji jeho vnitřní klid a harmonii. Když jsem na chatě, kterou rodiče postavili, cítím s nimi hluboké propojení.
Jaká je tvá původní profese?
Stavební fakulta na ČVUT v Praze, jsem původně projektová manažerka. Mou prací bylo realizovat velké bytové domy, padesát až sto bytových jednotek, řídit celý proces od okamžiku, kdy se koupil pozemek, až po předání klíčů lidem. Bavilo mě to a myslím, že jsem technicky založená. Asi proto jsem hledala celý život něco v opačném pólu, co jsem cítila už od dětství.
Jak vypadala tvá spirituální cesta?
0d roku 2004 jsem čtyři roky praktikovala tantru a přes fyzické tělo jsem začínala vnímat energie. V roce 2008 jsem začala pravidelně meditovat a zabývat se energetickým léčením. Viděla jsem a vnímala energie, které jsem si dříve neuvědomovala. V roce 2011 jsem cítila, že mi v těle protékají energie, jako bych byla pod proudem.
Budila jsem se s tím a v meditaci jsem tyto energie vizuálně vnímala. V roce 2012 do Česka přijela brethariánka Jasmuheen, jejíž životní příběh mne oslovil a nasměroval k energetické, tedy pránické*, výživě. V roce 2013 jsem začala pronikat do čchi-kungu, skvělého systému, který mi doplňuje energii, a následně do Image medicine, prastarého léčebného čínského systému, který je v současnosti vyučován profesorem Xu Mingtangem v medicínském výzkumném institutu Kundawell v Pekingu. V letech 2016–2019 jsem tam absolvovala výcvik a stala se terapeutem 3. stupně. Své zkušenosti si prohlubuji i pobyty v čínských klášterech a centrech.
Už jako dítě mě rodiče nutili do jídla, i když jsem necítila potřebu jíst. Fyzické stravování mě vlastně spíš obtěžovalo a nebylo mi příjemné.
Proč ses rozhodla stravovat čistě energeticky?
Přišlo mi to přirozené a hlavně jsem cítila, že to je prostě to, co moje duše chce. Věděla jsem, že je to způsob, jak chci žít, a že mě to bytostně baví. Je to druh svobody, který si přeji. Už jako dítě mě rodiče nutili do jídla, i když jsem necítila potřebu jíst. Fyzické stravování mě vlastně spíš obtěžovalo a nebylo mi příjemné.
Jak probíhal tvůj přechod na tento druh výživy?
Byl to proces a ne zas tak jednoduchý. V roce 2012 jsem ohledně toho učinila skutečně hluboké vědomé rozhodnutí. Následovalo dva a půl roku, kdy jsem postupně přestávala jíst a zjemňovala stravu. Jedla jsem třeba každý druhý den jen velmi malé porce. Připravovala jsem se i tím, že jsem rušila staré zvyky a programy, které jsem dosud měla. Odpojit fyzické tělo od jídla je jednoduché, ale odpojit se na mentální a emoční úrovni je daleko těžší. Na pránickou výživu jsem tedy přecházela od poloviny roku 2012 do konce roku 2014. Hodně mi při tom pomáhal čchi-kung a meditace. Uvědomovala jsem si hloubku jednotlivých cvičení a nakolik je ten systém komplexní.
Co pro tebe bylo vůbec nejtěžší?
Zvládnout manželovy strachy a disharmonii. Nechtěl, abych přestávala jíst. Bylo to obtížné, a proto mi příprava trvala tak dlouho.
Proč se lidem přechod na pránickou stravu tak často nepodaří?
Nejsou připraveni. Nejsou v harmonii, v klidu. I přesto, že dokážou nabírat energii bez fyzického jídla, tak ji ztrácejí, což se na fyzické úrovni projevuje úbytkem váhy, který nejsou schopni nahradit pránou. Každý to má jinak, ale většinou lidé nemají zpracovaná vnitřní témata, která je rozvibrovávají a uvádějí do nesouladu. Jde o to napojit se na svou vnitřní energetickou osu, na svá tři centra – centrum fyzické reality, emocí, myšlenek a být tam v klidu.
foto: se svolením Moniky Kunovské
Jakmile jsme ve svém středu, jsme v harmonii, síle a dokážeme cokoli. Energetická rovnováha člověka je základem pro existenci bez fyzické stravy.
Jak u tebe proběhlo zjemnění smyslů, které při přechodu na energetické stravování nastává?
Vnější smysly mám mnohem intenzivnější a začaly se mi otevírat vnitřní smysly. Při léčení a diagnostikování vnímám silněji energetické nerovnováhy, emoce, bolesti lidí. Rozvíjí se telepatie.
Co je největším problémem lidí, kteří za tebou přicházejí a chtějí se léčit?
Nejčastěji mají z nějakého důvodu zablokované srdce a narušený vztah sami k sobě. Nedokážou si představit, že oni jsou hybatelé, a stále v životě vidí jen své limity. Ale je především na nás, jak si to zařídíme. My jsme tvůrci své reality. Něco sám v sobě změním a tím si změním život.
Jakým způsobem vedeš k uzdravení?
Povídám si s lidmi a přitom ke mně přicházejí obrazy a vizuální vjemy – příčiny jejich problémů na informační a energetické úrovni. Mažeme obrazy minulosti a vytváříme nové. Pracujeme s odpuštěním. Rušíme destruktivní programy a nahráváme pozitivní. To, co má odejít, klientům odejde, jako když se osprchují. Ne všem, ale většině se realita skokově změní.
Tam, kde už je třeba onkologické onemocnění, se fyzické tělo vrací do normálu hůř. Hledáme spolu možnosti, jak to udělat, aby lidé uvěřili moudrosti svého těla a ztotožnili se s realitou, ve které je jejich zasažený orgán uzdraven. Informační úroveň je jednoduché změnit. Na energetické úrovni, kde jsou lidé různě zablokovaní, to také ještě jde. Nejtěžší je provést změnu na fyzické úrovni. Nicméně jde to.
Přicházejí za tebou lidé, kteří na sobě chtějí skutečně pracovat?
Jednoznačně. Nyní se hodně ptají, jak najít vnitřní klid, zastavit myšlenky a emoce. Což zvláště v této době není jednoduché. Naše myšlenky a emoce jsou vibrace, které ovlivňují jak naše fyzické tělo, tak celou naši realitu. Stále více lidí si uvědomuje, že je to na nich, na každém z nás. Vnitřní změny v nás potom vyvolávají vibrační vlny, které jdou do celého pole.
Čím si kromě čchi-kungu doplňuješ energii?
Podle možností. Lehnu si na patnáct minut, zamedituji si, prodýchám se, uvařím si čaj nebo zkrátka jenom jsem. Sousto do pusy si dám jen v naprosto výjimečné situaci, třeba lžičku medu do čaje. Normální porci jídla jsem měla naposledy v roce 2012 a už si nedovedu představit, že bych ji dnes snědla.
Když dopracuji s lidmi nebo se cítím nějakým způsobem vyčerpaná a stažená, dám si sprchu. Stačí pět minut a jsem nabitá, uvolněná. Voda očistí i zevnitř. Představuji si, jak omývá každou mou buňku. A teplá voda může tělu doplnit energii značně. Také víme, co s vodou dělají myšlenky a jak se dá voda programovat. Nejen za účelem regenerace.
Nejde o to žít bez jídla. Ale uvědomit si, že k životu fyzické jídlo nepotřebujeme a můžeme se vyživovat energií. A k tomu si občas jídlo dopřát pro radost.
Pracuješ s programováním vody?
V podstatě ano. Myšlenkami programujeme sami sebe, vodu celého těla. Voda svou vodivostí nabírá informaci, která je tvořena v hlavě nebo v srdci, tedy skrze myšlenky a emoce. Přes vodu, její vodivost, se informace dostanou do každé buňky našeho těla. Stejně tak funguje třeba i lymfa a všechny systémy v těle.
Měli bychom si uvědomit, že v sobě máme tři složky – fyzickou, energetickou a informační. Fyzickou vidíme, energetickou cítíme, informační běžně neregistrujeme, ale je tam. V každém kousku našeho těla, v každé buňce, v celém našem energetickém poli. A naše pole ovlivňuje dalšího člověka, kterého potkáme. Informace se nese přes toto pole, přes informační vzruchy do celé společnosti. Takto každý ovlivňuje jak sebe, tak ostatní. Na fyzické, energetické i informační úrovni současně a neustále.
Máš teď nějaké vize, přání či projekty?
V současné době se zaměřuji hodně na témata svobody a soběstačnosti. A s tím souvisí i život bez fyzického jídla – dává nám velkou svobodu a tím i odstraňuje strach z nedostatku. Nejde o to žít bez jídla. Ale uvědomit si, že k životu fyzické jídlo nepotřebujeme a můžeme se vyživovat energií. A k tomu si občas jídlo dopřát pro radost. Stále více lidí se o tyto schopnosti, které jsou pro nás přirozené, zajímá a já věřím, že v blízké budoucnosti si vzpomene mnoho z nás.
Reklama
foto: se svolením Moniky Kunovské, zdroj: Hana Poltikovičová, Nový Fénix
