Médium Světla Hoření: Přistupujme k sobě s něhou, opatrností i jemností ženy

V rozhovoru pro Nový Fénix nabídla Světla Hoření nejaktuálnější sdělení pro dnešní ženy, která se týkají ženské osobnosti, ženské energie a také různorodého a stále objevovaného ženského světa, jenž oplývá nejedním tajemstvím.

V čem podle vás spočívá ženská síla? Čím se vyznačuje a odkud se bere?

Ve své podstatě se jedná o kvalitu nebo druh či typ životní energie. Esence a sílu ženství v sobě tedy plně nese rozvinutá životní energie. V současné době se hodně žen zaměřuje na hledání významu a pojmu právě této energie. To skutečné poznání však není vloženo do slov, nýbrž spočívá v osobním vnitřním zcela jedinečném prožitku ženy. Spočívá tedy uvnitř každé z nás.

Pokud chce žena pochopit a správně uchopit svoji ženskou sílu, je nejprve potřeba začít se orientovat ve svých vnitřních pocitech a prožívání. Žena, která má plně rozvinutou, pochopenou a uchopenou svou ženskou sílu, je žena, která se ve svém vnitřním světě prožívání vyzná a ví, jak se svými emocemi pracovat.

Souvisí ženská síla nějak se sexualitou?

Ano a velmi. V tomto bodě cítím, že je čas se na chvíli zastavit a poodhalit nové vnímání pojmů „životní síla a sexualita“. Ve svém zdroji jsou tyto dva pojmy spojené v jedno. Z jednoho zdroje tedy vyúsťuje jak prožívání životní energie, tak prožívání energie sexuální. Jde o velmi citlivé, jemné, hluboce vnitřní uchopení sexuality k prožívání a zvyšování své životní síly.

Žena, která je vyrovnaná se životem své matky, dosahuje plné radosti a štěstí ve svém vlastním životě.

Tato oblast se v dnešní době pootvírá. Je zde důležité, naprosto zásadní, cílené i smyslové objasnění tohoto pojmu. V základu tedy mohu zcela čistě říci, že ano, ženská síla souvisí se silou životní, tedy prožíváním sexuality. Proteče však ještě hodně vody v potoce, než budu mít plnou možnost tento pojem sexuality a spojitosti s prožíváním sebe sama jako ženy vysvětlit.

Jakou roli ve vnímání ženství hrají geny. Teď myslím naši matku, která je nám alespoň v dětství vzorem?

To je hezká otázka. Všichni se vždy o životě učíme skrze naše rodiče. Stejně tak i my ženy se z určitého pohledu díváme na naše matky jako na bytosti, které naplňují roli ženy. Pozorujeme ji, učíme se od ní, vnímáme ji a skrze ni poznáváme právě i my každá sama sebe. Existuje něco jako plán duše, naše vlastní životní cesta ženy, kterou jsme sem přišly naplnit a na kterou se v mnohých případech snažíme rozpomenout.

A je to právě silný otisk matky v každé z nás, jehož prostřednictvím můžeme na této naší cestě uspět. Žena, která je vyrovnaná se životem své matky, dosahuje plné radosti a štěstí ve svém životě. Láska v srdci k naší matce a vnitřní vyrovnanost s ní, tedy s tím, jaká je, nám otevírá cestu k naší vnitřní svobodě a štěstí.

Mám pocit, že se hodně dnešních žen svojí ženské energie bojí, protože nechtějí být slabé. Co si o tom myslíš?

Myslím si, že je to ze strachu ze sebe sama, a to, co říkáš, že ženy nechtějí být slabé – za tím vnímám spíš potřebu být silná. Stát pevně, v pevnosti, být silnou.

Jak se podle tvých zkušeností zablokovaná ženská síla projevuje?

Rozhlédni se kolem sebe. To je to, co je všude kolem nás. Myslím si, že to je právě stav společnosti, ve které se nacházíme, a díky Bohu za to, že jsme na rozbřesku doby, kdy se vědomí přirozené ženskosti začíná otevírat. Osobně jsem šťastná, když kolem sebe potkávám a vnímám právě tyto hvězdičky úsvitu.

Jak v sobě tedy svoji ženskou sílu probudit?

To je, jako by ses ptala, jestli existuje klíč k zámku, který chceš otevřít. A když budu mít klíček, tak otevřu ten zámek a vše je hotovo. Ale se žitím životní síly ženy to je jinak. Ta se žije, prožívá, užívá a zase jen a jen žije. Klíčem je tedy život sám a přístup vědomí k němu. Krásnou inspirací a vzorem nám mohou být naše místní tradice. Podívejme se na životy našich předků. Lidovou kulturu z pohledu žen. Přirozeně ženy tvořily skupiny nebo celky, které se protkávaly spojením a předáváním moudrostí.

Mužsko-ženský princip je základním principem stvoření našeho světa. Je tedy i základním principem obsaženým v našich životech.

Setkávaly se společně všechny generace. Ženy se společně v ženské energii propojovaly v tanci i zpěvu za zvuku lidových hudebních nástrojů. Symbióza v propojení žen a mužů byla dána přírodním cyklem, tradicemi, oslavou úrody. A životní role ženy a muže byly na první pohled více zřejmé, stejně jako oděv a jeho posvátnost sama. Sukně byly ženám dány stejně jako to, že rodily děti. Nezaměnitelně.

Existuje nějaké cvičení?

Jak už jsem řekla, tím cvičením je život sám. Ale rozumím, na co se ptáte. A když už jsem zmínila naše tradice, tak se zeptám já vás: Umíte si s čistou radostí, z plných plic, s otevřeným srdcem a radostným duchem zazpívat píseň z vlasti, která je naším domovem? Umíte rozzářeně roztancovat své ženské tělo? Umíte se při tanci nechat vést mužem jako žena? A umíte to i při tanci, který je spojen s naší lidovou tradicí? Při zpěvu a tanci naší tradice se vibračně propojujeme s vibrací historie našich předků i energií místa, naší vlasti. Skrze sílu kořenů sílí i náš rod.

Pomáhá třeba i tanec, který je v dnešní době velmi módní?

Tanec je krásnou a přirozenou součástí každé kultury. Od pradávna se lidé projevovali formou zvuků a pohybů, z nichž se později utvářely a vytvářely tance. Z jiného úhlu pohledu tak můžeme vidět, jak se energie místa propojuje s člověkem skrze pohyb. A tím se vracím k tomu, že pro každou kulturu je typická i forma pohybu.

Doporučila byste při „odblokování” ženské síly, tedy při práci na sobě, účast další osoby? Pomůže nějaký terapeut, nebo by to žena měla zvládnout sama?

Těch cest je mnoho. Jak k sobě přistoupit a jakým způsobem k sobě nechat přistupovat by měla každá žena cítit uvnitř sebe sama. Cítit uvnitř. To je ta správná odpověď. Život není cestou jedinou a prošlapanou, nýbrž cestou pro každého z nás jedinečnou a námi osobně šlapanou. Přistupujme proto k sobě s něhou, opatrností i jemností ženy.

Přistupujme k sobě jako k bytosti jedinečné a zcela originální, pak je pro nás v pořádku i originální životní cesta. Nechat se inspirovat, vzájemně se podporovat a naslouchat svému vnitřnímu hlasu vyššího vedení, své intuici – to je pravá cesta ženy. Ne jen slepě, tiše následovat.

Pomůže, když svou pozornost zaměříme i na okolní svět? Budeme se obklopovat hezkými věcmi, poslouchat příjemnou muziku, chodit do přírody…

Tak by to přeci mělo být. Zdroj vlastní tvořivosti může člověk posilovat prostřednictvím ušlechtilé tvorby druhých lidí. Na mém webu je uvedený vesmírný citát: „Prostředí, které si kolem sebe vytváříme, tvoří naši realitu.“ Je velmi smyslné i smysluplné a našeho ducha povznášející prožívat svůj čas v prostředí, které s námi harmonizuje. Které se nám líbí. Které nás podporuje v růstu. Zvyšuje naše osobní vibrace.

Přistupujme k sobě jako k bytosti jedinečné a zcela originální, pak je pro nás v pořádku i originální životní cesta. Nechat se inspirovat, vzájemně se podporovat a naslouchat svému vnitřnímu hlasu vyššího vedení, své intuici – to je pravá cesta ženy.

Škoda, že krása a umění jsou dnes vnímány spíše spotřebně než jako přirozená krása života. A pobyt v přírodě? O tom už bylo napsáno a řečeno tisíce, tisíce slov. Ovšem se sluchátky v uších a prstem na displeji mobilního telefonu člověk neprožije ani přírodu, ani sám sebe. Věřím, vím a cítím, že krása, vůně, barvy a tóny přírody jsou to nejsilnější umění, ke kterému se každá bytost v čase obrátí i navrátí.

Slyšela jsem, že žena by neměla nosit kalhoty, ale sukni, aby její energie mohla proudit. Co vy na to?

Ano, toto tvrzení vychází opět z našich tradic. Tradičním oblečením ženy byly sukně. Dlouhé či kratší, postupně se zkracovaly. Byly to právě sukně, které se vyznačovaly jako typická součást ženského oděvu. A mělo to i svůj energetický význam. Sukně se uvazovala v pase, ne níž, jako je tomu mnohdy dnes. Tím, že byla sukně v pase uvázána, volně splývala dolů, byl zajištěn volný pohyb boků a pánve, ženské orgány byly chráněny a plně ve volnosti. Nikoliv stlačovány a už vůbec ne odhaleny nebo přetnuty opaskem. Celá oblast pánve, spodního bříška, ženských orgánů tak měla zajištěno přirozené, zdravé a zdraví podporující proudění energie. Pokud byla sukně dlouhá až na zem, vlněním boků se vytvářel pohyb látky, který umožňoval ženě výraznější propojení se zemskou energií.

Světla Hoření

Vědma a médium, komunikátor a osobnost, skrze kterou proudí do našeho světa informace ze zdrojů. Díky svým schopnostem je s námi může sdílet a osvětlit tak naše další kroky. www.svetlahoreni.cz

Postupně se sukně zkracovaly, až se žena převlékla do kalhot. V dnešní době jsou u žen kalhoty velmi oblíbené. Pokud žena touží mít kalhoty jako součást svého šatníku, pak by měla volit takový materiál a střih, který co nejvíce umožní volné proudění ženské energie. Střihově jsou to kalhoty sahající do pasu, volné v oblasti spodního bříška a sedu. A materiál jemný, prodyšný, měkký. Právě měkkost a jemnost je to, co ženskou energii podporuje.

Jakou roli hraje v ženském vnímání sama sebe muž, partner? Jakou váhu bychom mu měly dát?

Mužsko-ženský princip je základním principem stvoření našeho světa. Je tedy i základním principem obsaženým v našich životech. Ve svém pojetí mužsko-ženský princip je rovnovážné, vzájemné, harmonické působení dvou sil. Dvou vzájemně odlišných podstat. Krásně je to znázorněno známým symbolem rovnováhy Jin-Jang. Černá zvýrazňuje bílou, bílá zvýrazňuje černou. Pokud se smíchají, vznikne šedá. A to není obsaženo v principu Stvoření. Partner nám byl do života dán proto, abychom vybrousily, rozjasnily a rozzářily naši vlastní, osobní jedinečnost.

Ve vztahu se pak děje to, že prostřednictvím vzájemné interakce získáváme odraz nás samotných. Pro nás. Pro naše vnitřní uvědomění. Pro naše vnitřní poznání sebe sama. Pro silnější pochopení a uchopení sebe sama. Děje se tomu tak v souladu s řádem celého vesmíru. I nás samotných. Je to tedy vědomí a znalost sebe sama, které mají být prostřednictvím partnerského vztahu zesilovány, podporovány. Odpovědnost za svůj život i odpovědnost za své vlastní štěstí v životě nese každý z nás. Sám za sebe, sám pro sebe. A to i v případě, že žijeme v partnerství.

Řada žen přesto stále touží po ideálním partnerovi a myslí si, že partner vyřeší všechny jejich problémy. Co byste jim poradila?

Aby si předchozí odstavec ještě několikrát přečetly a váhu i sílu slova prožily. Za své osobní štěstí je každý zodpovědný plně a sám.