Existuje jedna kniha. Nikdy jsem ji nečetl. Dokonce ani nevím, kdo ji napsal. Přesto silně ovlivnila můj život. Před lety mi v knihkupectví padl zrak na obálku knihy. Stálo na ní: Udělej, naučíš se potom. Ta myšlenka mě zasáhla. Udělej… Naučíš se…
Celou věčnost nám bylo ze všech stran vtloukáno do hlavy, že je tomu přesně naopak. Nejprve že je třeba se něčemu naučit, a teprve potom, že je možné to dělat. Dlouhá léta studia, usilovný trénink, drahé kurzy, školení, konzultace, porady, diplomy… Teprve potom je člověk připraven a může se do toho pustit. Pěkně zvolna, nejlépe po boku zkušeného odborníka.
Michal je autorem knihy Plyšový Buddha
Nebo jde dopředu naučit, jak být dobrým tátou nebo mámou? Nikdy nic neumíme úplně dokonale, vždy zbývá prostor pro zdokonalování.
To nám neubírá právo danou činnost vykonávat. I v případě, že jsme skuteční začátečníci, můžeme s klidem prohlásit: Ano, já TO dělám.
Nikdo asi napoprvé neprovede dvojitý bypass srdce nebo hned nesedne za kokpit velkého dopravního letounu, každý však může ošetřit zraněného přítele nebo se nechat zapsat do pilotního kurzu. Zpíval a hrál jsem na kytaru v době, kdy moji produkci sotva kdo mohl nazvat zpěvem a hraním. O umění nemohlo být ani řeči. A přece jsem hrál a přece jsem zpíval. Moji rodiče a první posluchači si užili své. Moje první básně a příběhy neměly valnou úroveň, a přece jsem je musel napsat, abych mohl pokročit tam, kde jsem nyní. A tak, máte-li touhu zpívat, zpívejte. Máte-li touhu psát, pište. Máte-li touhu otevřít svoji vlastní restauraci, tak to udělejte. I kdyby vás druzí sebevíc zrazovali od vašeho záměru, vy důvěřujte jedině svému nyní.
Michal se svou skupinou Prameny
Nemusíme umět většinu z toho, co chceme dělat
. Rozhodně to nemusíme umět dokonale. Ve skutečnosti by nám dokonalost byla spíše na obtíž. Je lepší neumět než umět. Je lepší se vyvíjet, než ustrnout ve ztuhlé pozici takzvané dokonalosti. Otvírá to neomezený prostor pro růst, pro fantazii. Nikdo nám nemůže zabránit v tom, abychom dělali to, co chceme dělat. Stačí se do toho pustit. Uvolnit mysl, otevřít srdce, s důvěrou se odevzdat plynutí Života. Vědění se dostaví samo. Stačí mu podat ruku. Tou rukou není nic jiného než konání.
