Karaimi je stejně krásná a tajemná jako její jméno. Říká se o ní, že umí léčit duše, ženy zasvěcuje do tajemství tvůrčí síly a pomáhá jim hledat ztracené spojení s moudrostí Země, kterou považuje za živou bytost. Se šamankou, která se narodila v Čechách a nyní o sobě s úsměvem říká, že je světoobčanka, jsme strávily příjemné dvě hodinky v kavárně Imperial. A zatímco odpolední slunce do oken vnášelo měkké světlo, Karaimi mi se zaujetím vyprávěla o úloze žen v současném světě i o svém přesvědčení, že skrze vzájemnou spolupráci a úctu k Zemi můžeme společně změnit svět.
Vnitřní krása je to, co muže nejvíc přitahuje. Muži jsou v mnohém citlivější než ženy a potřebují se s námi cítit bezpečně.
Také jsme se dostaly k počátku její spolupráce s indiánským kmenem Kogi, který žije v horách Sierra Nevada. “ Má první cesta do Kolumbie započala v roce 2017. Tehdy jsem potřebovala být sama, mít odstup od své práce a posunout se dál. Zúčastnila jsem se rituálů a ceremonií. Na té poslední jsem zažila vzácná pochopení a přišla mi zpráva “Následuj cestu černého jaguára”. Po návratu do Čech mi někdo poslal link na film Aluna, právě o kmeni Kogi a jeho příslušnících, kterým se říká “jaguáří lidé”. Tehdy mi došlo, že je mám najít. Po pár měsících jsem se vrátila do Kolumbie a začala další etapa mého vývoje, za kterou jsem velmi vděčná.
A spolupracujete s nimi doteď...
Ano, kvůli nim jsme také založili nadační fond ŽIVÁ ZEMĚ. Podařilo se nám je pozvat do Čech na slunovratovou ceremonii, kterou každoročně u nás pořádáme, a vybrat od dárců potřebnou částku jako příspěvek na koupi pozemku pro několikagenerační rodinu duchovního vůdce mama Manuela. Pozemek je dostatečně velký, mohou zde opět pěstovat plodiny pro svou obživu a hlavně jejich duchovní vůdce může nerušeně pokračovat ve své spirituální práci pro Zemi.
Hlavním cílem fondu je ale šířit jejich učení, a to tak, abychom ho mohli začlenit do svého každodenního života, vědět, jak pečovat o zemi a o naše životy, aby byly smysluplné a zdravé. Jde o propojení dvou na první pohled neslučitelných světů – světa vědění, že vše je živé, má svého ducha, kterému je třeba naslouchat, se světem moderním, kde převažuje pragmatičnost a často nevědomý konzum, který už vnímáme jako běžný standard, ale který je v důsledku ničivý a pro naši blízkou budoucnost naprosto neudržitelný. A to je pouze jeden z důvodů, proč jsem byla ke Kogi přivolána, po setkání s nimi se v mnohém má práce změnila.
Můžete o kmeni Kogi říct víc?
Každý původní kmen má na starost něco, o co pečuje pro zemi a celé lidstvo. A Kogi mamos ze Sierra Nevady říkají, že stráží zemskou spiritualitu planety, vyrovnávají a udržují principy harmonie všeho živého. Jsou v komunikaci se svými předky, pracují se živly a jsou těmi, kdo tady na zemi byli mezi prvními. Nazývají se Starším bratrem. Kogi otevírají a chrání vysoké vědomí a pro mě jsou zázrakem velmi vzácného odkazu, který když pochopíme, tak přežijeme.
Víte, když se Kogi narodí děťátko, jejich duchovní vůdce – mamo ví, který předek přišel. Právě díky tomu jsou v nepřerušeném spojení se silou tvoření, a když pak vedle nich sedíte a ztišíte se, cítíte, s kým máte tu čest. Ztělesňují vnitřní mír a v duchu neustále pracují, dívají se na věci jinak. Jsou totiž v nitru čistí, a ta jejich čistota přesně reflektuje všechno to, co my v sobě máme v chaosu a co ještě čisté není. Je to jako stát před tím nejvyleštěnějším zrcadlem. Setkání s nimi, když vám ho dovolí (jsou vůči lidem nepřístupní), je neuvěřitelně silné a dojemné.
Zmiňovala jste duchovní vůdce mamos...
Ano, dle mé osobní zkušenosti to jsou jedni z nejduchovnějších lidí vůbec. Jsou skromní a oddaní službě světa. Mají úplně jiný život než ostatní. Jejich práce je vysoce spirituální, jsou to vědomí strážci, rádci, léčitelé a také soudci. Už v raném dětství je vezmou do jeskyně, kde absolvují až devítiletý výcvik v naprosté tmě. Mají speciální dietu a vycházet mohou jen v noci, takže třeba až do doby dospívání nevidí denní světlo. Jsou vyučováni nejstarším mamem přes příběhy o tradicích a historii, také prochází mnoha zkouškami. Když potom poprvé spatří přírodu, mají mimosmyslové vnímání, vidí takzvaně za závoje iluzí. Dokáží hovořit se zvířaty, ptáky, rostlinami, vodou a především kameny. Ovládají řeč světa. Civilizace však neúprosně prostupuje i do Kogi kmene, je tedy jen otázkou času, jak dlouho svou, už teď tak křehkou, tradici udrží.
Kogi v dokumentu Aluna varovali lidstvo před hrozící katastrofou. Jak vidí budoucnost lidí v současnosti?
Informace, které od mamos mám, jsou smutné, ale říkají, že naděje je. Záleží jen na nás.
Vím, že to je o spojení se se Zemí, což je pro mnoho lidí velmi abstraktní až pohádkové. Ale to je ta realita, která nám unikla, a za kterou planeta už hodně zaplatila narušeným ekosystémem. Je to o respektu k rostlinám, zvířatům, vodě, o dávání a vracení. O vidění skutečnosti, že každá událost má svou příčinu a následek. Že se nic neděje náhodou a že jsme tvůrci naší budoucnosti, a to úplně každý bez výjimky. Je také důležité mít na paměti nejvyšší cíl, kterým je dobrý a zdravý život pro všechny.
Hodně pracujete se ženami. Co konkrétně my ženy tedy děláme špatně?
Jednoduše děláme i to, co nemáme, i když za to vlastně nemůžeme. Jsme už po mnoho generací odpojené od své přirozenosti a nectíme posvátný rytmus Země ani její cykličnost. S tím se pojí nezvládnuté a přemrštěné projevování emocí nebo naopak jejich potlačování. Také životní nenaplněnost, ztráta vitální energie, která se může projevit otupělostí až depresí.
Ženy z kmenů, se kterými v Kolumbii pracuji, například netrpí premenstruačním syndromem nebo problémy v menopauze. Od určitého věku dospívání jsou dívky do ženství zasvěcovány velmi přirozenou cestou přes mámy a babičky vyprávěním si příběhů a vysvětlováním souvislostí. Nestydí se za své dospívání, naopak je hrdě a radostně prožívají a těší se na vše, co je, jakožto na ženy čeká. Také se učí, jak pracovat s přírodou a se sny. My jsme daly příliš důrazu na vnější krásu a zapomněly, jak pečovat o tu vnitřní, která nikdy nestárne, naopak vrůstá do moudrosti a míru.
Je důležité si uvědomit, že i když jsme ve velkých městech spokojené a máme kolem sebe krásné věci, chodíme na jógu a zdravě se stravujeme, tak to ještě neznamená, že jsme napravily vztah k Zemi a jsme s ní v kontaktu.
A je vůbec v naší moci, abychom to spojení se Zemí znovu obnovili?
Ano, ale je třeba začít se Zemí znovu komunikovat, pravidelně se očišťovat a umět přijímat, to je klíč. Vždyť všechno co máme, pochází z její hmotné podstaty přes jídlo, vodu, oblečení, stavební materiál, také z ní čerpáme pohonné hmoty atd. Bereme to jako samozřejmost. Je to jako by nám máma dávala vše co má, a my si to neuvědomovali a ani jí za to nikdy nepoděkovali.
Karaimi (47)
Moderní žena, která propojuje běžný život s duchovní realitou. V Čechách i v zahraničí pořádá prožitkové workshopy, tvořivé meditace, svatební a léčebné obřady. Zasvěcuje do tajů ženského mystéria. Žije a tvoří ve spojení s přírodou v moravských Haluzicích.
Jak by vám jako matce bylo? Jsme dostatečně inteligentní, abychom si všimli, že je třeba začít věci měnit. Potřebujeme jít zpět ke kořenům, ke zdroji životních sil. A když se tam dostaneme, víme, co je špatně a co dobře, aniž bychom to vymýšleli a analyzovali. Potom začíná přirozené učení, otevírá se intuice, začínáme více prožívat a máme chuť pomáhat, aby bylo ostatním také dobře. Započne osobní proměna, která přináší značnou úlevu a stavy doposud nepoznané svobody. Cítíme, že Země má svůj rytmus a jdeme podle něj. Pak už není nuda a strach, ani úpadek energie, protože skrze nás pořád koluje živá a tvořivá síla.
Jak bychom my ženy měly přistupovat k mužům?
Je třeba je respektovat a naučit se s nimi komunikovat přes své pocity, nepotlačovat sebe sama. Ptala jsem se hodně mužů, co se jim zdá na ženách nejpřitažlivější. A skoro všichni řekli, že jejich přirozenost. Vnitřní krása je to, co muže nejvíc přitahuje. Muži jsou v mnohém citlivější než ženy a potřebují se s námi cítit bezpečně.
Reklama
Muž roste tím, jak mu žena důvěřuje a žena se stává sama sebou tím, že jí muž dovolí, aby dala průchod svým emocím. Že ji za ně nesoudí, nebere si je osobně a ví, že každý jsme úplně jiný. Vzájemná láska pokud je opravdová vytváří mosty, které vše spojí a udrží.
Mnoho žen vidí partnerský vztah jako životní prioritu…
Partnerství je pro ženu důležitá, až životní záležitost. Mělo by však být o lásce a ne o závislosti. Je dobré se vzájemně doplňovat, ale předurčeným účelem bytí a setrvávání spolu je růst a vývoj každého samostatně. Pro mě je vysokým stupněm projevené partnerské lásky dát si tu největší vzájemnou a na nikom nezávislou svobodu a důvěru. Vztah dvou lidí je uměním, který se učíme celý život, nikdo z nás se nenarodil jako odborník. A je to právě láska, kdo “šéfuje” a vyzývá nás k prožívání letů i pádů, opět a znovu a pokaždé úplně jinak. Láska je požehnáním, pro které bychom měli mít stále otevřené dveře našeho srdce.
Celý rozhovor si můžete přečíst v dubnovém vydání časopisu Nový Fénix, se kterým Karaimi dlouhodobě spolupracuje.
foto: Archiv Karaimi, zdroj: Haluzice
