Vanda Hybnerová jako Mokoš: Učím se být oporou i sama sobě

V září, v období sklizně, přebírá vládu bohyně Mokoš, která oslavuje úrodnost půdy a země. Půda je pro náš život nesmírně důležitá. Její hojností jsme totiž všichni vyživováni. Archetyp bohyně Mokoš připadl v projektu Jsem žena #jsembohyne herečce Vandě Hybnerové. Ta sice v rozhovoru přiznala, že o Mokoš před začátkem projektu pořádně ani nevěděla, přesto má se svými přístupy k ženství a mateřství k této podzimní bohyni velice blízko.

A třebaže v seriálech a filmech hraje velmi často zákeřné mrchy, v osobním životě je herečka dobrosrdečná a citlivá žena, která má blízko jak k přírodě a zvířatům, tak k ruchu velkoměsta.

Jaký máte vztah ke slovanské mytologii? Co pro vás znamená pojem žena, ženství?

Je zvláštní, že jsem si nikdy tuhle otázku nepoložila. Víc než ke slovanské mytologii jsem tíhla k té řecké. Řečtí bohové mají lidské emoce a starosti. Mají propojené životy a příběhy, ze kterých se inspirativně v umění čerpá dodnes. Mně přisouzená bohyně Mokoš mi byla neznámá. Každopádně není jen bohyní země a plodnosti, ale i ústřední postavou ženských sabatů... Což se mi líbí, protože se sama teď ocitám v období, kdy si stále víc a víc kladu otázky. Teď třeba tu, jak je to se soužitím mužů a žen poté, co splní to základní, tedy poté, co založí rodinu a vychovají potomky.

Zajímalo by mne, jaké rituály se předpokládají u herců, ptá se Vanda Hybnerová

Byla bych moc ráda, kdyby mi na to moje bohyně odpověděla. A co je pro mě žena a ženství? Na to hledám odpovědi celý život, takže teď mohu jen říct, že už vím, co je to touha, co je iluze, ve které se žije lépe než v realitě, a že vím, co to je být matkou. Ale myslím, že tahle jedna otázka by vydala na celou knihu.

Trávíte raději čas v přírodě, nebo si spíše užíváte městského života?

Narodila jsem se ve znamení Vah a obojí mám v rovnováze. Anebo v nerozhodnosti. Obojí je pro mě typické. Narodila jsem se v centru našeho hlavního města, které ze srdce miluju, ale zároveň neustále utíkám pryč, do přírody, aby mě přírodní zákony vracely na zem.

Město je neřízený chaos, příroda je řád, na který nemáme žádný vliv. Pokud nebudeme mluvit o tom, jak hanebně se k ní chováme a jak trapně se snažíme si ji podmanit. Ale to jsou obecné věty. Já jednoduše nedokážu být bez obojího a to říkám se vší pokorou.

Bohyně Mokoš je také spojená s podzimní rovnodenností. Co vy a podzim? Jak ho prožíváte?

Čím jsem starší, tak vnímám podzim jako období, které mě připravuje na tmu, zimu a na čekání na období jara, které je novým začátkem. Před třiceti lety jsem milovala melancholii, barevné stárnutí stromů a obdivovala dlouhé nízké sluneční světlo. Inspirovalo mě to. Teď čím jsem starší, tak je pro mě těžší a těžší se se ztrátou slunce srovnat. Ve městě to tak horké není, ale na venkově, kde trávím hodně času, podzim přináší víc starostí a práce.

Máte nějaké osobní rituály, které vám v životě pomáhají nastolit rovnováhu?

Dost často se ptám, co bych měla mít za osobní rituály, které by se obecně předpokládaly, že budu vykonávat v souvislosti s mou profesí. Moje profese, tedy herectví, rituály nectí, je to taková pijavice. Vypije z vás, co jí dovolíte.

Vanda Hybnerová (1968)

Česká herečka, vystudovala fotografii na grafické škole a herectví na pražské DAMU. Sedm let hrála v divadle Labyrint a poté v mnoha dalších pražských divadlech, např. v Divadle na Vinohradech, Národním divadle, Činoherním klubu. Roku 2004 získala cenu Thálie za ženský herecký výkon, který ztvárnila jako postava Catherine v inscenaci Důkaz, který uvedlo divadlo v Řeznické. Hrála také v mnoha filmech a seriálech. Má dvě dcery.

Snažím se přijít aspoň na jeden rituál, který se v mém život opakuje, a kromě uvědomění si sebe sama každé ráno, když se probudím, a poděkování za to probuzení, mě nic jiného nenapadá.

Rituály spojené se zemí mohou mít podobu různých ručních prací, vyrábění z hlíny, tkaní a podobně. Tvoříte něco podobného? Pokud ano, máte při tom pocit spojení se zemí?

Ano, to všechno vykonávám. Nemám u toho ale pocit spojení se zemí. Vykonávám to jako žena, kterou to její matka a babička naučily, a já v tom pokračuji. Stejně tak to předávám svým dcerám. Tedy vlastně ano, je to generační rituál. A myslím, že žena, která těmito činnostmi pohrdá, ztrácí kousek ženskosti.

Mokoš znamená i oporu. Jste i vy oporou své rodině či blízkým?

Ocitla jsem se v období, kdy se musím naučit být oporou i sama sobě. Tím nechci zmenšit vděk všem, co mě mají rádi a co pro mě spoustu věcí nezištně dělají. Ale je to období, kdy musím dospět a uvědomit si, že na spoustu věcí a hlavně na sebe je člověk sám a sám. A ano, snažím se být stále oporou dcerám a teď už i své matce. Chci být oporou i v partnerství. Chci být něco platná, být potřebná. Pro mě je víc dávat než dostávat.