Může jedna malá událost změnit běh celého světa? Poznejte efekt motýlích křídel

Podle vědecké teorie známé jako efekt motýlích křídel je celý svět hluboce propojen s veškerými události v něm. Jedna malá, zdánlivě bezvýznamná událost tak může výrazně ovlivnit chod celého systému.

Představte si situaci, kdy odcházíte z domova do práce a nemůžete najít klíče. O několik minut se tak zpozdíte a v jistém slova smyslu přepíšete svůj osud. Díky nepatrnému zpoždění cestou do zaměstnání narazíte na starého známého, který vám nabídne pohovor v jeho firmě. A změní tak směr, kterým se bude ubírat vaše kariéra. V této nové práci pak potkáte i svého životního partnera a založíte s ním rodinu. Nic z toho by se nestalo, pokud byste toho rána nehledali ztracené klíče. Váš život by byl dočista jiný. A nebo také ne.

Motýli v Brazílii a tornádo v Texasu

Efekt motýlích křídel je součástí teorie chaosu. Ta tvrdí, že všechny systémy jsou extrémně citlivé na počáteční podmínky. Tedy že i malá změna v počátečních podmínkách může v průběhu času způsobit velký rozdíl ve způsobu, jakým se systém dále vyvíjí. Ale také nemusí.

Ačkoliv tak v té době ještě nebyl pojmenován, zmínky o efektu motýlích křídel je možné dohledat například už v zápisech ze 13. nebo 14. století. Americký státník a spisovatel Benjamin Franklin jej později popsal poeticky:

„Pro nedostatek hřebů nebylo podkov, pro nedostatek podkov nebylo koní, pro nedostatek koní nebylo jezdců, pro nedostatek jezdců byla prohrána bitva, pro prohranou bitvu bylo ztraceno království. A to všechno pro nedostatek hřebů do podkov.“ Benjamin Franklin

Myšlenka celého konceptu se tedy poprvé objevila už dávno, prvně ho však pojmenoval americký meteorolog a matematik Edward Lorenz. Ten zkoumal různé způsoby, jak předpovědět počasí a následně zjistil, že matematicko-lineární modely nezaručují přesné předpovědi.

Jako je prakticky nemožné předpovědět, že potkáte lásku svého života jen proto, že si zapomenete klíče, ani počáteční povětrnostní podmínky nejsou dostatečným ukazatelem k přesné předpovědi povětrnostních podmínek budoucích. Lorenz při svém pokusu změnil počáteční atmosférické podmínky o zanedbatelnou hodnotu 0,000127. I takováto malá změna způsobila, že model předpověděl velmi odlišné výsledky. Na 139. zasedání Americké asociace pro rozvoj vědy položil Lorenz kolegům vědcům známou otázku, která byla inspirací pro pojmenování celé teorie: „Vyvolá mávnutí motýlích křídel v Brazílii tornádo v Texasu?“

Kvantová mechanika řekla ne

V roce 2020 se skupině odborníků podařilo efekt motýlích křídel vyvrátit v kvantové rovině. Ačkoliv cestování časem není stále možné, za pomoci simulace prováděné prostřednictvím sestavy kvantových počítačů se jim podařilo odeslat část informace „zpět v čase“ a následně ji záměrně poškodit. Když se informace v simulaci vrátila zpět do přítomnosti, zůstala z velké části nezměněna.

„Na kvantovém počítači je možné simulovat vývoj událostí zpět do minulosti,“ uvedl fyzik Nikolaj Sinicyn z Národní laboratoře Los Alamos v Novém Mexiku. „Můžeme proto skutečně sledovat, co se stane se složitým kvantovým světem, pokud se v něm vrátíme v čase, přidáme nějaké malé poškození a následně se vrátíme zpět do přítomnosti. Tímto postupem jsme zjistili, že celkový systém je po návratu do přítomnosti prakticky beze změny. To znamená, že v kvantové mechanice neexistuje žádný motýlí efekt.“

„Dříve se mělo za to, že události, které mění svět, jsou věci jako velké bomby, maniakální politici, obrovská zemětřesení nebo rozsáhlé pohyby obyvatelstva. Nyní se ale zjistilo, že je to velmi staromódní názor, který zastávají lidé zcela odtržení od moderního myšlení. Věci, které skutečně mění svět, jsou podle teorie chaosu maličkosti. Motýl mávne křídly v amazonské džungli a následně bouře zpustoší polovinu Evropy.“ – Neil Gaiman a Terry Pratchett v knize Good Omens (1990).

Dokud nebudeme mít jako lidé možnost zkoumat cestování časem „z první ruky“, na tuto otázku nenajdeme jednoznačnou odpověď. Ačkoliv byl efekt motýlích křídel vyvrácen v kvantové rovině, stále platí, že autoři výzkumu došli k výsledkům za použití simulace. A ta sice může, ale nemusí správně reflektovat tok času a všechny ostatní vlastnosti zkoumaného systému.

Je tedy na každém z nás, jestli této teorii budeme věřit, nebo ne. Ať už se ale rozhodneme jakkoliv, není pochyb o tom, že všechny naše akce a činy mají nějaké následky. Otázkou zůstává, jak významné jsou pro budoucnost naši a budoucnost všech ostatních.

Atraktivní i pro Hollywood

Tématu efektu motýlích křídel, kdy jedna malá událost změní celou časovou linii, se věnovala i řada filmů. Mnoho z nás si vzpomene na ikonickou hlášku postavy, kterou ztvárnil herec Jeff Goldblum v prvním Jurském parku (1993), když se na efektu motýlích křídel snaží kolegům vysvětlit teorii chaosu. Zazní tak, že mávnutí motýlích křídel v Pekingu může způsobit, že v Central Parku bude místo slunečné oblohy pršet. Znovu se tedy setkáváme s alternací Lorenzova známého výroku.

Více do hloubky je pak efekt motýlích křídel zkoumán ve snímku Lola běží o život (1998), Mr. Nobody (2009) nebo, nepříliš překvapivě, The Butterfly Effect (2004). Každý z filmů přistupuje k teorii trochu jiným způsobem, a je tak velice zajímavé porovnávat interpretace jednotlivých autorů.