Jak se žije na ostrově bez aut? Řecká Hydra je zcela zakázala

U přístavu na řeckém ostrově Hydra čekají lidé frontu na zboží. Domů si ho odvezou na oslech. Závislost na tomto způsobu dopravy vyplývá z nařízení z 50. let minulého století, které má zachovat architekturu a ráz řeckého ostrova. Jeho součástí je pravidlo, že se zde nesmí používat kolová vozidla – tedy auta, motorky, a dokonce ani jízdní kola. Ta mohou používat jen děti do dvanácti let, a to pouze v zimních měsících, nikoliv v turisticky vytíženém létě. Výjimku z aut mají popelářské vozy.

Život na ostrově bez aut, který popisuje BBC, působí na první pohled idylicky. Člověk se může kochat pohledem na citrusy v zahradách a náměstí lemovaná budovami s červenými střechami, aniž by se musel neustále vyhýbat skútrům. Místo skřípění brzd nebo hukotu motorů se ostrovem ozývá jen občasné hýkání oslů. Nařízení jistě ocení i rodiče, kteří se nemusejí obávat, že by jejich dětem při hře v ulicích hrozilo, že je srazí auto.

Skutečnost, že na ostrově nejezdí žádná auta, je v mnoha ohledech i velkým motorem tamní ekonomiky. Do místa vzdáleného jen devadesát minut plavby lodí od rušných Atén totiž rádi míří turisté. A přijíždějí právě proto, aby si užili zdejší klid.

Výzvy života bez motorů

Zákaz má ale i svá úskalí. Manažerka hotelu Rebecca Eptakiliová, která na Hydře žije už 38 let, popsala pro BBC situaci, kdy si její muž nešťastnou náhodou uřízl při práci prsty. Tamní zdravotnické středisko ale nebylo na tak těžké zranění vybaveno, a protože bylo už po setmění, nebylo možné, aby z Atén přiletěl nemocniční vrtulník. Manžel Eptakiliové tak musel čekat na námořní taxi, které ho vezlo třicet minut na nejbližší místo na pevnině, a pak se ještě dalším taxíkem dostával hodinu a půl do hlavního města.

Angličanka Kelsey Edwardsová, která žije na Hydře více než dvacet let, poukazuje na to, že problémem je i odvoz odpadu. Je totiž jen několik málo sběrných míst, kam se dostane městský popelářský vůz.

Do místa vzdáleného jen devadesát minut plavby lodí od rušných Atén totiž rádi míří turisté. A přijíždějí právě proto, aby si užili zdejší klid.

Také donáška věcí je nepříjemná a náklady na přepravu stavebních materiálů jsou neúměrně vysoké. Eptakiliová doplňuje, že lidé s křehčí konstitucí, kteří bydlí výše ve městě, se navíc často ocitají v izolaci. A ani pro vozíčkáře není snadné se místem pohybovat. Přesto Edwardsová soudí, že většina tamních obyvatel současný stav preferuje.

Tuk-tuky na baterky a cyklostezky

Hydra se na druhou stranu vyhýbá dopravním nehodám, které jsou zejména na velmi turistických ostrovech, jako jsou Mykonos, Santorini, Paros a Naxos, běžné. Týkají se navíc hlavně turistů, kteří nerozumí tamní silniční síti.

Napodobit Hydru a obejít se bez vozidel nemusí být pro jiné ostrovy podobné velikosti reálné. Zakladatel sítě pro udržitelnou dopravu CIVINET Kosmas Anagnostopoulos nicméně podotýká, že i několik dalších řeckých ostrovů hledá způsoby, jak závislost na osobních vozidlech snížit.

Například Kos podle něj investoval velké prostředky do cyklostezek, Aegina zakázala vjezd aut do přístavu pouze ve večerních hodinách a na ostrově Tinos obec provozuje program s tuk-tuky poháněnými bateriemi.

Den bez aut

Po způsobu, jak snížit závislost na osobních automobilech, nebo je dokonce v některých částech města zakázat úplně, pátrají obce po celém světě. Server Euronews zveřejnil průzkum, podle kterého si většina obyvatel Londýna, Barcelony, Varšavy, Bruselu a Paříže myslí, že by zákaz aut měl platit pro jeden den v týdnu. Podle kampaně Clean Cities podporuje tuto myšlenku 62 procent občanů těchto pěti velkých měst.

Koncept by podle autorů průzkumu mohl snížit spotřebu ropy v evropské městské dopravě až o pět procent, což odpovídá společné roční spotřebě ropy Estonska, Lotyšska a Litvy.

V Londýně už k jistému omezení aut přistoupili – jedna městská část nedávno zavedla „čtvrť s omezeným provozem“. Jde o systém, kdy kamery rozpoznávají registrační značky, aby mohli místem projíždět pouze tamní obyvatelé.

Lodě, lanovky a kola

A ut a omezují i další místa. Osly například využívají také v keňském městě Lamu. Exotiku bez pachu benzinu si mohou lidé užívat také na mexickém ostrově Isla Holbox. Mezi další ostrovy, kde se autem neprojedete, patří asijský Lamma Island či Bald Head v Severní Karolíně.

Většina obyvatel Londýna, Barcelony, Varšavy, Bruselu i Paříže si myslí, že by zákaz aut měl platit pro jeden den v týdnu.

Městečko Giethoorn v Nizozemsku spoléhá na síť cyklostezek, pěších cest a vodních kanálů – ne nadarmo se mu říká Benátky severu. Ani jedno osobní auto neuvidíte také ve Starém městě Dubrovníku. Svůj status města bez osobních aut bere vážně i švýcarský Zermatt, který nutí návštěvníky, aby se tam dopravovali vlakem, taxíkem nebo vrtulníkem. A osobní auta nepotkáte například ani v obci Halibut Cove na Aljašce.

Pochopitelně nelze očekávat, že by všechna města na světě vyměnila ze dne na den auta za koně a osly. Nicméně je vidět, že alespoň nějaká omezení možná jsou.