Máte někdy chuť partnera „sežrat“? Mnohá zvířata to berou doslova

Dělají to pavouci, hadi nebo chobotnice. Lidé naštěstí ne. Řeč je o sexuálním kanibalismu, hrůzné a překvapivě časté praxi, kdy si samička po páření udělá ze svého partnera svačinu. Nejznámějším příkladem mohou být kudlanky nábožné, jejichž samičky často ukusují hlavy svých partnerů. Tato praktika se ale objevuje i u jiných zvířat. Například pavouci černé vdovy získali své obecné jméno právě z tohoto důvodu.

Kudlanky patří mezi největší zabijáky

Kanibalismus byl pozorován u více než 1500 zvířecích druhů, a co se týče sexuálního kanibalismu, žebříčky vedou kudlanky nábožné. Je to díky lstivosti samiček, které k sobě lákají samečky i po sexuálním kontaktu. Tentokrát však neprahnou po jejich spermatu, ale po vydatné potravě. Šance, že sameček kudlanky zemře, rostou s jeho sexuální připraveností v přímé úměře.

Studie, realizovaná na 52 párech jihoafrických kudlanek, ukázala, že více než 50 % párů na sebe začalo útočit již během prvních 12 hodin přímého kontaktu. V tomto případě ale nejsou samičky jedinými agresory. Při podrobném pozorování bylo zjištěno, že samci své partnerky pronásledují urputným způsobem, který vede k boji. Pokud zvítězí samice, znamená to pro samce smrt, pokud však samec vyjde z boje jako vítěz, úspěšně se se samicí spáří.

Samečci některých druhů jsou tak obětaví, že se samičkám po skončení páření sami jako potrava nabízejí.

Je zajímavé, že samičky těchto kudlanek samce k oplodnění nepotřebují, mohou se rozmnožovat nepohlavně. To je i důvod, proč si mohou dovolit svého partnera rovnou sežrat. Nicméně se nabízí otázka: páří se kudlanky výhradně „pro potěšení?“

Vybíravost, nebo základní potřeba?

Vědci přišli s řadou hypotéz, proč k sexuálnímu kanibalismu dochází. Tvrdí například, že si agresivní samice pletou partnery s kořistí. V mnoha případech se však jedná o chladnou, vypočítavou logiku: Samci jsou prostě dobrým zdrojem potravy pro nastávající matky. A samečci některých druhů jsou dokonce tak obětaví, že se z toho důvodu samičkám po skončení páření sami jako potrava nabízejí.

To je případ pavouků hnědých vdov, jejichž samečci během páření přikládají své břicho ke kusadlům partnerky. Samička svého partnera pozře a on tak poslouží jako potrava pro své děti. To vede k přesvědčení, že sexuální kanibalismus vznikl ze základní nutnosti. Nastávající matky potřebují hodně potravy, aby uživily své děti, a samci jim nabízejí blízký zdroj bílkovin.

Ještě působivější kousek provádějí samečci australské černé vdovy. Ti během páření skáčou salta přímo do samiččiných úst. Tento gymnastický výkon je smrtící, ale také účinný: Samci, kteří se obětují, mívají dvakrát více dětí.

Existuje však i teorie, podle které je důvodem kanibalismu prostá vybíravost samiček. Během jedné studie s pavouky sliďáky se totiž ukázalo, že u méně impozantních samců byla větší pravděpodobnost, že budou sežráni.

Své partnery svačí i hadi, korýši nebo chobotnice

Kanibalky ale nejsou jen pavoučice. Biologové zdokumentovali, že samice anakondy po páření své partnery škrtí, pravděpodobně proto, aby je později použily jako potravu. Stejně jako u mnoha jiných druhů, kde dochází k sexuálnímu kanibalismu, jsou samice anakondy mnohem větší než samci, což jim usnadňuje přemožení partnera.

U řady druhů pavouků bylo pozorováno, že samci čekají s pářením na moment, kdy samice začne jíst hmyz nebo se svlékat. Takové oportunistické jednání jim zajistí, že je samice dostatečně rozptýlena a na kanibalismus ani zdaleka nepomyslí.

Sexuálního kanibalismu se dopouštějí i korýši stejnonožci. V jejich případě však požírají také samci své partnerky. Není jasné proč to samci dělají, když už si dají tu práci s jejich oplodněním. Podle vědců k tomu zřejmě dochází pouze tehdy, když samice krátce po páření zemřou, nebo když samci trpí kritickým nedostatkem potravy.

Sexuální kanibalismus byl pozorován, i když vzácně, také u chobotnic. V jednom případě samice chobotnice zabila malého samce poté, co se s ní několikrát pářil, a pak jeho tělo odtáhla do svého doupěte k večeři. Chobotnice většinou zabíjejí samce uškrcením. Omotají kolem něj chapadlo, přeruší mu přívod vody k žábrám a tím ho udusí.

Samci se brání

Tváří v tvář potenciálně smrtelným sexuálním kontaktům vymysleli někteří samci důmyslné metody, jak se vyhnout smrti.

Pavouci z čeledi lovčíkovitých například nosí partnerce svatební dar v podobě chutného hmyzu. Vědci zjistili, že ti, kteří přicházejí s darem, jsou zabíjeni v mnohem menší míře než ti, kteří se objeví s prázdnýma rukama, v jejich případě nohama.

Někteří pavouci tohoto druhu pro změnu svazují své partnerky vlákny do tzv. svatebního závoje. Ten je jednak chrání před predátory, ale také jim umožňuje delší dobu páření, čímž se zvyšuje šance na potomstvo. Studie z roku 2016 potvrdila, že samci, kteří se rozhodli pro svazování, výrazně snížili šanci, že budou sežráni.

Jiní samci volí raději strategii překvapení. U řady druhů pavouků bylo pozorováno, že samci čekají s pářením na moment, kdy samice začne jíst hmyz nebo se svlékat. Takové oportunistické jednání jim zajistí, že je samice dostatečně rozptýlena a na kanibalismus ani zdaleka nepomyslí.

Jeden druh kudlanek se zase snaží načasovat své přiblížení k samici na moment s dostatečně silným poryvem větru, díky kterému si samice nevšimnou jejich příchodu.

Někteří samci prostě nejsou připraveni „pro lásku“ zemřít.