Muži jsou slabší pohlaví. Kvůli svým chromozomům

Dokážete si představit svět, ve kterém by na každého z mužů připadalo hned sedmnáct žen? Pokud jste muž a budí to ve vás slastné představy, nebo se naopak potíte hrůzou, tak vězte, že už zde taková situace byla. Nastala přibližně před sedmi až pěti tisíci lety a možná se za nějakých těch milion let bude opakovat.

Stručně řečeno: za všechno může chromozom Y. Savci, ke kterým se lidé pochopitelně počítají, mají dva pohlavní chromozomy – X a Y. U samiček se jedná o kombinaci XX, u samců XY. Při rozmnožování má každá spermie pouze jeden z těchto dvou. Pakliže vyselektujeme jen ty s chromozomem Y, vznikne z oplodněného vajíčka sameček, v opačném případě by to byla samička.

Mužský chromozom má jen sedmdesát osm genů, zatímco ženský jich obsahuje zhruba tisícovku.

Chromozom Y je ale obecně ohroženější. Když Zemi ovládali plazi, tak tento chromozom nepotřebovali a nemají ho ani ti dnešní – pohlaví například u želv a krokodýlů určuje teplota, při níž se z vajíček noví jednici těchto živočichů klubou.

Chudý chromozom

První skuteční savci, kteří se na zemi objevili asi tak před 180 miliony let, měli oba chromozomy geneticky rovnocenné. V současnosti je ale podle genetiků mužský chromozom Y, dalo by se říci, chudým příbuzným v porovnání s ženským chromozomem X. Má totiž jen sedmdesát osm genů, zatímco ženský jich obsahuje zhruba tisícovku.

Muži si zastavili vývoj chromozomů sami. Prostě se mezi sebou v historii moc vybíjeli

Člověk má třiadvacet párů chromozomů a to, že jsou ve dvojici, má tu výhodu, že si mezi sebou mohou vyměnit či lépe řečeno opravit poškozené úseky genů. To je u chromozomu Y problém. Potomci dědí jeden chromozom od každého rodiče. Ženy tedy mají dva X chromozomy, muži jeden chromozom X a jeden Y. Geny se obvykle míchají a zvyšují rozmanitost mezi druhy, ale chromozom Y zůstává v mužské linii téměř stejný. Chromozom současného muže se tedy nebude lišit od toho, který měl jeho prapraděd v předminulém století, pakliže nedošlo k nějaké mutaci.

Starosti, co pak bude s muži, si vůbec nemusíme připouštět, protože se mezitím lidstvo dokáže pohodlně samo zničit.

Genetici zároveň předpokládají, že tento chromozom se bude i nadále zmenšovat, až zmizí, což by mělo nastat v řádu milionu let. Optimisté tvrdí, že starosti, co pak bude s muži, si vůbec nemusíme připouštět, protože se mezitím lidstvo dokáže pohodlně samo zničit. Navíc poukazují na savce jménem ostnokrysa japonská (Tokudaia osimensis), který chromozom Y zcela postrádá, a přesto se na ostrovech Rjúkjú vesele množí. Gen SRY, který je zodpovědný za vývoj varlat a navozuje tvorbu testosteronu, se u nich totiž přesunul z chromozomu Y na jiný. A aby nebyl takovým záhadám v genetice konec, tak samice jednoho druhu hraboše vlastní velkou část Y chromozomu. Proč? Na to ještě nemáme odpověď.

Války a degenerace

Vraťme se ale ještě do doby, kdy podle vědců připadal jeden muž na sedmnáct žen, tedy doby před sedmi až pěti tisíci lety, kdy měla vymřít velká část mužské populace Afriky, Asie a Evropy. Předchozí studie předpokládaly, že to měla způsobit nějaká ekologická katastrofa. Dobrá, ale jaká událost by natolik selektivně decimovala lidstvo s ohledem na pohlaví? Nějaká choroba? Co by ji vyvolalo a proč by zůstávaly ženy imunní?

Vítězná strana se většinou postarala, aby nepřežil žádný z mužů strany poražené, ale ženy ponechala naživu.

Antropologové, epidemiologové a biologové řešení těchto otázek nenacházeli, ale v květnu 2018 vyšla v Nature Communications studie, která tvrdí, že za to mohly války, konkrétně války mezi patrilineárními klany.

Studie, kterou vypracoval profesor biologie Marcus Feldman ze Stanford's School of Humanities and Sciences se svými studenty, vychází ze struktury tehdejší společnosti, která předpokládá, jak lidé žili a jak navzájem bojovali. Vítězná strana se většinou postarala, aby nepřežil žádný z mužů strany poražené, ale ženy ponechala naživu.

To vedlo ke zmenšení rozmanitosti variant chromozomu Y. V patrilineárních klanech, v nichž je zásadní vztah po otcovské linii, měli všichni muži předky společné a měli tedy navzájem téměř identické chromozomy Y, zatímco ženy mohly podle profesora Feldmana pocházet odkudkoliv. V důsledku to tedy vedlo k radikálnímu poklesu genetické rozmanitosti u mužů a určité degeneraci chromozomu Y. Je asi na nás, jak si závěry studie vyložíme. Každopádně je muž mnohem ohroženějším druhem, protože jsou jeho geny zkrátka slabší.