Měsíc je největším a nejjasnějším objektem na noční obloze, který můžeme vidět pouhým okem. Některá fakta o něm jsou dobře známá, Měsíc však skrývá i tajemství, která, ač nejsou na první pohled patrná, jsou fascinující a překvapivá. V tomto článku se podíváme na některá z nich.
Stabilizátor náklonu zemské osy
Měsíc svou gravitační silou ovlivňuje polohu osy, kolem které se otáčí Země. Severní pól ukazuje v různých časech na různé hvězdy. V minulosti byla severní polární hvězdou Thuban ze souhvězdí Draka nebo Kochab z Malého medvěda. V budoucnosti to budou Vega ze souhvězdí Lyry nebo Alderamin z Cefea.
Souhvězdí Lyra. (zdroj: Shutterstock)
Bez Měsíce by se osa Země mohla pohybovat mezi 0 a 90 stupni vlivem gravitačních sil jiných planet. Znamená to, že by se roční období střídala chaoticky, nebo dokonce úplně zmizela.
V pravěku mnohem blíže Zemi
Měsíc vznikl před 4,5 miliardami let z úlomků hornin, které zůstaly po srážce Země s objektem, velkým jako Mars.
Tenkrát byl Měsíc ve vzdálenosti asi 38 000 km od Země, což je desetkrát blíž než dnes. Byl horký a roztavený a svítil na noční obloze červeně. Postupně se vzdaloval od Země a vzdaluje se stále. Každý rok o 3,78 cm. A za miliardy let bude viditelný jen jako malá tečka na obloze.
Den trval jen 6 hodin
Nejen vzdálenost Měsíce, ale i délka dne na Zemi se v průběhu času měnila. Tenkrát, před 4,5 miliardami let, potřebovala Země k otočení kolem své osy jen čtvrtinu času. Postupně se den prodlužoval až na současných 24 hodin.
Tento proces je ale velmi pomalý. Den se prodlužuje o několik milisekund za století.
Stopy jsou stále viditelné
Měsíc nemá atmosféru, takže je vystaven extrémním teplotám. Když je Slunce na obloze, teplota na jeho povrchu může dosáhnout až 123 stupňů Celsia. Když je noc, teplota klesne až na –233 stupňů Celsia.
Tyto extrémní teploty mají vliv na materiály a techniku, které se používají pro průzkum Měsíce. Například americké vlajky, které byly umístěny během misí Apollo, jsou pravděpodobně již zničené slunečním a kosmickým zářením.
Sonda nesla na palubě malou urnou s popelem Eugena Shoemakera, který zemřel v roce 1997 při dopravní nehodě. Stal se tak prvním člověkem, jenž se dočkal vesmírného pohřbu.
Na druhou stranu, stopy po astronautech a vozidlech na měsíčním povrchu jsou stále viditelné, protože na Měsíci není žádný vítr ani eroze, které by je smazaly.
Seismická aktivita
Seismická aktivita na Měsíci byla poprvé zjištěna seismometry, umístěnými na měsíčním povrchu astronauty z programu Apollo v letech 1969 až 1972.
Seismická aktivita Měsíce je v porovnání s tou zemskou velmi nízká. Nicméně i na Měsíci jsou zaznamenávány otřesy, které mohou být způsobeny například dopadem meteoritů nebo slapovými silami Země. Jsou obvykle slabé, menší než 3 stupně Richterovy stupnice, a trvají asi 10 minut.
Nejsilnější zaznamenaný otřes měl sílu 5,5 stupně Richterovy stupnice a trval přibližně hodinu. Tento otřes se odehrál 3. srpna 1975 a byl zaznamenán čtyřmi seismometry Apolla.
Okna do minulosti vesmíru
Měsíční krátery nám poskytují cenné informace o geologii Měsíce, která se od geologie Země velmi liší. Tyto krátery nám pomáhají zkoumat historii naší sluneční soustavy. Můžeme v nich číst, jak často a jak silně byli Země a Měsíc bombardováni kosmickými tělesy v minulosti. Některé z těchto meteoritů přinesly na Měsíc vzorky z jiných planet a asteroidů, které bychom jinak zkoumat nemohli.
Od vzniku po vůni: zajímavosti o měsíčním prachu
Povrch Měsíce je pokrytý jemným prachem, který vznikl rozdrcením hornin při dopadech meteoritů. Měsíční prach je velmi suchý a má zajímavou vlastnost: voní jako střelný prach. Obsahuje totiž malé částice železa, které reagují s kyslíkem a vytvářejí oxidy. Ty mají podobnou chemickou strukturu jako složky střelného prachu.
To zjistili astronauti z mise Apollo 11, když si v lunárním modulu sundali skafandry. Prach jim způsobil jakousi „měsíční sennou rýmu“. Kýchali a několik dní měli ucpaný nos.
Lunar Prospector a pocta hrdinům vesmíru
V roce 1998 se uskutečnila historická mise Lunar Prospector, která měla za cíl mapovat povrch Měsíce. Na palubě sondy byla také malá pamětní deska, která obsahovala jména 24 astronautů a kosmonautů. Mezi nimi byli například Jurij Gagarin, Vladimir Komarov, posádka raketoplánu Challenger, posádka Apolla 13 a Apolla 15.
Sonda Lunar Prospector. (zdroj: Wikimedia Commons)
Pamětní deska byla vyrobena z mosazi a měla rozměry 12 x 18 cm. Byla umístěna na horním stupni rakety Athena II, která sondu vynesla na oběžnou dráhu. Po ukončení mise v roce 1999 byla sonda i s pamětní deskou řízeně sražena do jižního pólu Měsíce, kde zanechala malý kráter.
Tím byla vytvořena trvalá památka na ty, kteří ve jménu výzkumu vesmíru obětovali vlastní životy. Sonda nesla na palubě také malou urnou s popelem Eugena Shoemakera, který byl jedním ze zakladatelů oboru planetární vědy. Shoemaker zemřel v roce 1997 při dopravní nehodě a stal se tak prvním člověkem, jenž se dočkal vesmírného pohřbu. Svůj sen o cestě do vesmíru si tak nakonec splnil.
Sečteno a podtrženo
Měsíc není jen krásným objektem na obloze. Je také předmětem zájmu mnoha průzkumníků, dobrodruhů a vizionářů, kteří se snaží prozkoumat jeho povrch a poznat jeho historii.
Měsíc nás inspiruje k tomu, abychom se dívali na život z různých úhlů pohledu a hledali harmonii a rovnováhu. K tomu, abychom se odvážili snít velké sny, abychom překonali výzvy a rozvíjeli naše schopnosti. Je stále plný překvapení a záhad, které čekají na objevení.
Reklama
foto: Shutterstock, Wikimedia Commons, zdroj: Autorský článek
