Na konci 70. let Afrikou pobíhal více než milion slonů. Dnes jich tu přebývá jen necelých 450 tisíc. A 20 tisíc z nich je každoročně ilegálně zabito kvůli klům a slonovině, z níž jsou tvořeny. Ačkoliv je od roku 1989 díky Úmluvě o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy mezinárodní obchod se slonovinou zakázaný, populace slonů nadále trpí. Významnou hnací sílu v tom sehrálo oživení poptávky z neregulovaných trhů v Asii a Africe.
A ohroženi nejsou jen sloni, počátkem letošního roku vláda Spojeného království oznámila plány na rozšíření zákona o slonovině z roku 2018 na další zvířata, včetně obyvatel moří. Až do hlasování v britském parlamentu to bude znamenat zákaz prodeje slonoviny z klů a zubů kosatek, hrochů, mrožů, narvalů a vorvaňů. Další dobrou zprávou je, že se otevírá nový trh pro umělou slonovinu a také slonovině podobné materiály z rostlin. Mají potenciál ochránit zvířata více než zákony a uspět tam, kde nelegální trh hází spravedlnosti klacky pod nohy?
Na té slonovině vážně něco je
Slonovina neboli bílé zlato, jak se jí někdy říká, je jednou z nejcennějších a nejžádanějších komodit vůbec. Jde o luxusní materiál, který se v průběhu času mění ve šperky, zbraně, hudební nástroje a figurky. Oplývá vlastnostmi, kterými se může pochlubit málokterý jiný materiál – vypadá dobře, je odolná, má homogenní vzhled, snadno se s ní pracuje a nepřestává se lesknout.
Pomocí kompozice na bázi fosfátů se vědci pokusili přesně reprodukovat chemické složení skutečné slonoviny – a výsledek se stal natolik přesným, že bývá těžké odlišit ho od originálu.
„Ačkoliv ji musíme chránit před statusem běžného zboží, které skončí na krbových římsách, pravdou je, že v jejích vlastnostech je něco zvláštního,“ řekl pro BBC evoluční biolog Fritz Vollrath z Oxfordské univerzity s tím, že ačkoliv je potřeba pytláctví se slonovinou stigmatizovat, je zároveň nutné připustit, že se jedná o materiál, který je z nějakého důvodu velmi vyhledávaný.
Bude syntetická alternativa stejně žádaná?
Naštěstí existují uvědomělí vědci, jejichž cílem je uspokojit poptávku po slonovině za současného ušetření nebohých zvířat. A tak vznikají alternativy.
Počin s názvem Digory, za jehož vznikem stojí tým vědců z Vídeňské univerzity v Rakousku, je tvořen pomocí syntetické pryskyřice a částic fosforečnanu vápenatého, které jsou do požadovaného tvaru vrstvu po vrstvě tištěny pomocí 3D tiskárny. Následně je materiál barven, mořen a leštěn tak, aby vznikla věrohodná imitace přírodní slonoviny. Digory má zrcadlit optické i estetické vlastnosti slonoviny a zároveň dosáhnout podobné síly a hustoty. Autoři věří, že obrovský potenciál jejich počinu tkví v jeho nízkouhlíkovém, rychlém a přímočarém výrobním procesu s přesvědčivými výsledky.
V sousedním Německu, v Institutu Maxe Plancka, zase v roce 2019 skupina vědců vytvořila vyloženě syntetickou slonovinu – původní nápad přitom vzešel z touhy nahradit slonovinové dýhy klavírních kláves. Pomocí kompozice na bázi fosfátů se vědci pokusili přesně reprodukovat chemické složení skutečné slonoviny – a výsledek se stal natolik přesným, že bývá těžké odlišit ho od originálu. Jakmile autoři rozpoznali potenciál svého výtvoru, jejich ambice vzrostly. Výsledkem je, že syntetická slonovina je dnes komercionalizována pod společností Ivortec. Jejím dalším potencionálem je pomoci vyřešit problém mikroplastů a nahradit je materiálem, který bude biologicky dobře odbouratelný a nenáročný na zdroje.
Palma slonovník vyprodukuje za rok tolik slonoviny, co slon za celý život
Další zdroj alternativní slonoviny se nachází přímo v přírodě a nemusí se nikterak složitě vyrábět. Jde o plody rostliny zvané slonovník, což je palma, na níž vyrůstají ořechy známé jako tagua. Allison Williamsová, zakladatelka a majitelka obchodu Happy Elephant, na jeho kladech postavila své podnikání, jehož účelem není jen vydělávat peníze, ale také zvýšit povědomí o rostlinné slonovině a přispět tak k záchraně slonů a dalších zvířat, která jsou kvůli slonovině skutečné každoročně mordována.
Plody slonovníku - ořechy tagua. (zdroj: Shutterstock)
Ořechy tagua jsou veřejnosti známy již od konce 18. století, kdy na ně na východním úpatí And narazili dva španělští botanici. Plody slonovníku představují tak přesvědčivou náhradu slonoviny, že jediným způsobem, jak je od sebe odlišit, bylo v 19. století nanesení kapky kyseliny sírové – tagua zrůžoví, slonovina zůstane bílá. Slonovník roste v deštných pralesech a pobřežních pláních Jižní Ameriky a trvá 15 let, než dozraje, aby mohl začít tagua ořechy produkovat. „Jakmile k tomu dospěje, dokáže vyplodit 16–18 těchto semenných lusků ročně, jejich růst potom trvá 18 měsíců,“ vysvětlila BBC Williamsová.
Tagua nabízí mnohostranné využití – v mladé fázi se z něj dá pít (podobně jako z kokosového ořechu a ona voda chutná podobně jako voda z kokosu), vnitřek posléze ztuhne do formy želé a dá se jíst. Na slunci onen rosol ztuhne v ořech a uvnitř přihrádek v lusku tagua vyroste zhruba 120 takových ořechů. Ty se dají vyleštit a vyřezat a používat se k výrobě šperků, knoflíků a dalších ozdobných předmětů. Slonovník může za jeden rok vyprodukovat tolik rostlinné slonoviny, kolik průměrný africký slon zvládne za celý svůj život (tedy za 60–70 let).
Kulturní tradice jako překážka?
V některých kontextech ovšem přijetí syntetické nebo rostlinné slonoviny naráží na nečekané překážky. Jde zejména o kulturní tradici v Japonsku, kde funguje jeden z největších legálních slonovinových trhů na světě. Ačkoliv se některé organizace domnívají, že všechna slonovina, s níž se tu obchoduje, rozhodně není legální, fakta potvrzují, že poptávka je dnes pouhým zlomkem toho, co bylo kdysi. A Japonci jsou zvyklí podepisovat se nikoliv ručně, ale s pomocí razítek ze slonoviny, na čemž si bohužel neobyčejně zakládají a což má pro ně obrovský kulturní význam. Poznání takových skutečností však vědcům nebrání ve snahách najít další náhrady ke skutečné slonovině a zároveň pracovat na propagaci těch, které už na světě jsou.
Reklama
foto: Shutterstock , zdroj: BBC
