V Česku žije téměř půl milionu cizinců a řada z nich tady tráví i nejkrásnější svátky v roce. Tradiční český zvyk mít na štědrovečerním stole kapra spousta z nich pojala za svůj a nedá na něj dopustit. I někteří cizinci ale mají pocit, že se české Vánoce nesou až moc ve znamení konzumu a jejich pravé kouzlo se pak vytrácí.
„Jako problém českých Vánoc vnímám konzum," říká evangelický farář Leonardo Teca z Angoly
Doma se to musí blýskat čistotou a vonět spoustou druhů cukroví. A pod stromečkem samozřejmě nesmí chybět hromada dárků. Na Vánoce musí být podle řady Čechů zkrátka všechno perfektní. To je věc, kterou cizinci dlouhodobě žijící v Česku nechápou. Jako například farář Českobratrské církve evangelické v Kladně Leonardo Teca z africké Angoly.
„Jako problém českých Vánoc vnímám konzum. Lidé jsou zvyklí dávat si pod stromeček hodně dárků, mít na svátečním stole spoustu jídla. Nelíbí se mi také tradice Ježíška, který nosí dárky. Tím se opomíjí hlavní význam Vánoc, které jsou oslavou narození Ježíše Krista. Ten ovšem nepřináší materiální věci, ale pokoj, lásku, mír a porozumění. Na Vánoce jde přece především o to sejít se s blízkými a radovat se z toho, že jsme spolu. Stromeček a dárky jsou jen přidané hodnoty,“ říká čtyřiačtyřicetiletý muž.
Ačkoliv si podle něj Češi na Vánoce potrpí na materiální věci, nedá se jim upřít, že jsou dobrosrdeční a ochotní pomáhat. „Oceňuji, že například přispívají na dobročinné účely. V našem sboru jsme pomáhali při akci, kdy děti s asistencí svých rodičů vyberou dáreček jinému dítěti, jehož rodina je ve finanční tísni. Dárek dají do krabice od bot, pěkně ho zabalí a odnesou na sběrné místo. Letos jsme vybrali až 300 krabic dárků, což je nádherné. Mám radost, že pomohli ve velkém i lidé, kteří nejsou z církve,“ usmívá se farář.
Vánoce tráví se svými přáteli a na tradici jíst na Vánoce kapra mu nepřijde nic zvláštního. „Každá země má svoje zvyky a já mám ryby velmi rád. Kapra proto na Štědrý den běžně jím. Ale upravuji ho po svém. Nakrájím na malé kousky a smažím na cibuli. Je to vynikající a všem doporučuji vyzkoušet to. Rovněž připravuji hovězí nebo vepřové maso. Vařím guláš a něco dávám péct do trouby,“ popisuje Teca, který žije v Česku téměř třicet let.
Dvaapadesátiletý Ital Sergio Bellini žije v Brně už čtyřiadvacet let
Všichni toužili jen po kaprovi
Dvaapadesátiletý Ital Sergio Bellini žije v Brně už čtyřiadvacet let a v centru provozuje restauraci. Se svou českou manželkou Renatou společně vychovávají tři děti. Když před pár lety poprvé zjistil, že se na českém štědrovečerním stole podává kapr, hodně se tomu divil. Kapr totiž v Itálii nepatří zrovna mezi oblíbené ryby.
„Jednou jsme na Vánoce byli u rodičů mojí manželky a já jsem si řekl, že to chce změnu. Že bychom mohli ochutnat něco jiného. Den před Štědrým dnem jsem byl v Itálii a nakoupil jsem čerstvé mořské ryby – třeba pražmu, krevety či mořského vlka. Jenže nikdo je ani neochutnal, všichni toužili jen po kaprovi. Byl jsem zklamaný a jedl jsem je sám. Dnes to vnímám tak, že kapr je tady zkrátka tradice a nezáleží na tom, jak chutná. A já jako Ital miluji tradice, takže to respektuji. Je to zvláštní, ale po tolika letech mi kapr dokonce začíná chutnat,“ směje se majitel restaurace Castellana Trattoria.
Protože se však v Itálii slaví Vánoce pětadvacátého prosince, Sergio o své tradice nepřichází a vede k nim i své děti. Rodina Bellini tak slaví nejoblíbenější svátky v roce dvakrát, po česku i po italsku. A jeho děti mají radost, že dvakrát dostanou dárky. „V Itálii nenosí dárky Ježíšek, ale Babbo Natale, což je italsky Santa Claus. Přichází kolem půlnoci ze čtyřiadvacátého na pětadvacátého prosince. Tuto tradici k nám přinesli Američané po druhé světové válce. Když se děti ráno probudí, v pyžamu přiběhnou ke stromečku a rozbalují vánoční dárky,“ vysvětluje otec tří dětí.
Největší slavnost pro Italy představuje společný oběd, do jehož přípravy se zapojuje celá rodina. U pravých Italů samozřejmě na slavnostní tabuli nemohou chybět těstoviny. „Vždy se sejdeme u mojí sestry, která také bydlí v Brně a má doma obrovský stůl. Všichni společně vaříme plněné těstoviny tortellini. Připravujeme těsto, otevřeme si dobré víno, povídáme si a užíváme společné chvíle. Nejdůležitější je, že je rodina spolu. To mi tady trochu chybí. Taková ta pohoda. Většina lidí je nervózních, že nic nestíhají. Pak se důvod, proč slavit Vánoce – jejich pravé kouzlo, tak trochu vytrácí. Moje rodina italské tradice miluje, i když na kapra nedá dopustit – ten zkrátka musí na Štědrý den vždy být,“ říká Bellini.
Podnikatelka Hanaa Khodabocus si zvykla na kapra, přestože tradičním jídlem na Mauriciu, odkud pochází, je kapoun
Vánoce v horku. V zahradě a na pláži
Podnikatelka Hanaa Khodabocus pochází z ostrova Mauricius, který je bývalou francouzskou a britskou kolonií. Před třemi lety se natrvalo usadila v Brně. Do města ale přijela už o několik let dříve – kvůli studiu. I ona si zvykla jíst na Vánoce kapra se salátem.
„Jen ho upravuji podle sebe pro lepší chuť. S rodinou trávíme Vánoce jednou za tři roky na rodném Mauriciu. Tradiční jídlo je tam kapoun (kohout) stejně jako ve Francii. Vánoce trávíme s rodinou, přáteli a lidmi v nouzi. Obvykle máme na zahradě velký stůl, protože je venku horko. Také míváme stromeček. Dárky si rozbalujeme až ráno pětadvacátého prosince,“ říká šestatřicetiletá majitelka firmy Signatures of Moravia a spolumajitelka firmy C&R Haná.
Zatímco v Čechách na Vánoce kolikrát mráz zdobí stromy a okna, na Mauriciu je vedro a lidé se opalují nebo procházejí po pláži. Místo pohádek sledují v televizi biblické příběhy. „Dávám však přednost svátkům v Česku. Zimní atmosféra k Vánocům patří a je přece jen jiná než v horku na pláži. Sama sebe považuji za hrdou Moravanku. Znám dobře místní kulturu a tradice, které jsem přijala za své. Štědrý den vlastně mívám i několikrát v týdnu. Často pozvu lidi, které znám a jsou bez domova či bez rodiny,“ sděluje Khodabocus.
Vánoce skoro nikdo neslaví
Vietnamec Dac Sy působí již pět let v Boskovicích, kde ženám pečuje o ruce – provozuje nehtové studio. Říká, že ve Vietnamu se Vánoce téměř neslaví. „Je to běžný den tak jako každý jiný. Nemáme stromeček, protože v naší zemi je jiná vegetace, ani si nedáváme dárky. Pouze mladší generace se jde bavit do restaurací a něco popít,“ vysvětluje Dac Sy.
Největším svátkem Vietnamců je Tét – nový rok podle lunárního kalendáře. „Celá rodina se sejde, domů se vracejí i ti, kteří pracují v zahraničí vzdáleném stovky až tisíce kilometrů. Děláme tradiční jídlo Bánh Chung, což je rýže zabalená v banánových listech s vepřovým masem uvnitř. Připravuje se několik hodin. Tento slavnostní den navštěvujeme všechny své příbuzné a blízké,“ popisuje devětadvacetiletý muž.
Letos ale se svou rodinou Tét slavit nebude, protože do své domoviny plánuje zavítat až v březnu. „Budu se pak totiž ženit. Svou vyvolenou, také Vietnamku, jsem si našel tady v Česku. Rodiče chápou, že nebudu na Tét doma. Vědí, že musím pracovat,“ tvrdí Dac Sy.
V Česku si ale postupně zvykl slavit Vánoce a nejinak tomu bude i letos. „Navštívím svoji sestru, která má dvě děti a taky tady žije. Budeme mít stromeček i dárky. Jen jich nebudeme mít tolik jako někteří Češi. Jíme i kapra. Pro Asiata je kapr dobrým jídlem, jeho maso je velmi chutné. Připravujeme jej ale po svém, děláme například vietnamskou kaprovou polévku,“ popisuje mladý podnikatel.
Kapr? Ryba pro chudé
Naopak na druhém konci zeměkoule – ve Spojených státech amerických, kapr na štědrovečerní stůl rozhodně nepatří. Tvrdí to Čechoameričan Glenn Bukac z Chicaga. „Kapr je vnímán jako chudá ryba pro chudé lidi, která navíc ani zrovna hezky nevoní. Američané ho vůbec nekupují, k dostání je jen v některých supermarketech s evropským zbožím, hlavně polským,“ vysvětluje šestačtyřicetiletý letecký mechanik.
Trvale v Česku sice nežije, ale jezdí sem alespoň dvakrát ročně. Má zde spoustu kamarádů a v Hradci Králové kořeny. „Vyrůstal jsem v Americe, ale moji čeští rodiče vždy podávali mně a mým sourozencům na štědrovečerní stůl spíše mořskou rybu. A také vinné klobásy stočené do bílých spirál a řízky,“ popisuje Bukac. Podobně jako v Itálii i v Americe je první svátek vánoční nejdůležitějším dnem Vánoc. Nedočkavé děti vstávají brzo ráno a hned po probuzení běží ke stromku rozbalovat dárky od Santa Clause. „Když svým americkým známým říkám, že v Česku nosí dárky Ježíšek, což je anglicky Jesus, odvětí, že je to nějaké divné,“ směje se Bukac.
Vánoce považuje většina Američanů za nejdůležitější svátky v roce a slaví je ve velkém. Domy Američanů zdobí spousta dekorací a osvětlení, vysílací čas v televizi obsazují vánoční filmy. Snad v každé domácnosti je samozřejmostí vysoký a bohatě zdobený vánoční strom a na svátečním stole nechybí krocan s nádivkou.
„Vzpomínám si, jak jsme v devadesátých letech s rodinou trávili Vánoce v Čechách, kdy tu ještě lidi nebyli tak zaměření na konzum. Dědeček mojí české exmanželky nám zpíval koledy, po večeři jsme šli do kostela na půlnoční mši, navštívili jsme sousedy, žádné cenné dárky jsme si nedávali. Babička mi dala do kapes zimní bundy cukroví, abych mohl na cestě do Ameriky mlsat. Byly to krásné a opravdové Vánoce, na které rád vzpomínám a které mi v Americe chybí,“ dodává Bukac.
foto: Autorka a Profimedia
