Zavlažovací kanály, tedy levády, patří k Madeiře stejně neoddělitelně, jako když říkáme, že Madeira je ostrovem věčného jara. Podél levád se na Madeiře většinou klikatí někdy jen dvacet centimetrů, jindy i metr široká cestička, kterou turisté hojně využívají. Ostrov tak můžeme procházet křížem krážem a nachodit spousty kilometrů. Cesta může někdy být nenáročnou procházkou a jindy zas dobrodružnou výpravou.
Levády procházejí na mnohých úsecích velmi divokou přírodou.
Zavlažovací kanály vznikly v 15. století
První portugalští osadníci si všimli, že jih ostrova nemá dostatek vody, zatímco sever jí má víc než dost. Začali budovat závlahové kanály, kterými vodu ze severu převáděli na jih. Levády a rozdělování vody dostalo hned zpočátku i právní řád. Už v roce 1461 dohlíželi na rozdělování vody dva úředníci. V roce 1493 král João II. vydal zákon, který zakazoval vlastníkům pozemků bránit stavbě, údržbě a využití levád.
V současné době je na Madeiře, kde se levádová turistika začala rozvíjet koncem 80. let minulého století, něco kolem 3000 km cest podél zavlažovacích kanálů a 40 km tunelů.
Levada dos Tornos
Jednou z nejdelších levád je Levada dos Tornos, jejíž výstavba trvala 25 let a byla velmi náročná. Měří 106 km a první turisté po ní prošli v roce 1966. Začíná přibližně ve výšce 1000 m a 16 km vede tunely, z nichž nejdelší je dlouhý 5 km.
Nástup na ni je poblíž horní stanice lanovky z Funchalu. Zprvu vede turisty polní cesta, pak úzká pěšina lesem až k tunelu, z něhož leváda vytéká. Následuje pár hodin cesty úchvatnou přírodou, občas jen po betonovém obrubníku kanálu, jindy po široké stezce. Čas od času je chůze dost dobrý adrenalin, například ve chvíli, kdy jdete přes hluboký skalní sráz úzkou cestičkou se zábradlím. A průvodce vážně varuje, že zábradlí je jenom psychologická podpora.
Levada Caldeirão Verde
Je skutečně zelená, plná vodopádů a tunelů, mnohdy tak nízkými, že se člověk musí přikrčit, aby jimi prošel. Jsme v přírodním parku Queimadas v oblasti Santany v nadmořské výšce 990 m n. m. Začátek levády, místy zaříznuté v prudké skále, je u hlavního koryta říčky Caldeirăo Verde, která protéká místy až sto metrů přímo pod levádou. Je třeba projít strmými útesy a vesničkou Faial a na konci téměř sedmikilometrové cesty nás čeká bez přehánění úchvatný vodopád Caldeirão Verde.
Bez sjezdu na saních by to nešlo
Městský autobus jezdí po úzké silnici do Monte. Řidiči se bravurně proplétají zatáčkami v prudkém kopci a s protijedoucími autobusy se míjejí tak natěsno, že se člověku tají dech. Z konečné zastávky se jde štěrkovou cestou k hlavní místní atrakci, a to sjezdu z kopce Monte do Funchalu na proutěných saních, které řídí dva urostlí chlapíci v bílých kalhotách. Saně nejdřív roztáhnou lany, a jakmile naberou patřičnou rychlost, naskočí bleskurychle na lyžiny a řítí se po hladké silnici dolů. Dobrodružství začíná.
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Autorský článek
