Po korejské válce (1950–53) zde představoval příjem na obyvatele pouhých 69 USD. Díky zahraniční pomoci, ale také své pracovitosti, ochotě obětovat se pro dobro celku a příští generace, respektu k autoritám, kreativitě, kolektivnímu duchu, vlastenectví a podpoře vzdělání se dnes Jižní Korea změnila v přeborníka v oblasti IT, ekonomického šampiona a poskytovatele pomoci rozvojovým státům. Na počátku stál i autoritářský vůdce s vizí a podnikavou vášní. Dnes tu po transformaci zvítězila demokracie a obdobně jako u nás se stále ještě zdokonaluje. V jednom má ale Jižní Korea před námi náskok – v uznání vzdělání, zkušeností a znalostí, podle kterých se posouvá i lidská kariéra a pracovníci jsou patřičně oceněni a motivováni.
Přestože v průmyslu a technologiích je Korea oběma nohama v novém tisíciletí, v hlavách stále sídlí tradice a zvyky sta let zpět. Korejci jsou hrdí na své tradiční umění a rádi se jím chlubí. Během roku organizují mnoho festivalů a kultura je i vývozním artiklem do zahraničí. Bohatá země pořádá řadu konferencí, veletrhů a setkání, vždy zajištěných štědrým rozpočtem na vysoké úrovni. Takže nezapomeňte 9. února sledovat i slavnostní zahájení Zimní olympiády v Pchjongčchangu, které bude jistě parádní.
Mezi pěti vrchy
Pchjongčchang se nachází v Národním parku Odesan neboli parku Pěti vrchů. Jižní Koreu pokrývají ze 70 procent hory, a tak je zde mnoho příležitostí ke sportovním trekům, rodinným piknikům či k návštěvě buddhistických chrámů. Tyto tčoly se nacházejí hluboko v horských masivech nedaleko řek uprostřed lesů, aby mniši mohli v klidu meditovat a věnovat se modlitbám. Nejinak je tomu i v okolí olympijského areálu. Chrám Woldžongsa byl původně postaven na přelomu 5. a 6. století, různé boje ho ale poškodily a nejvíce vzal za své během války korejské.
Přesto lze v jeho muzeu obdivovat sbírku buddhistického umění z doby dynastie Koryo a na nádvoří devítipatrovou oktogonální pagodu. Při obřadech se kolem ní chodí s lampióny a prosí se o vyplnění přání. Ta má splnit i Buddha zobrazený v několika úctu vyvolávajících sochách. Probíhají zde také pohřební ceremoniály a turisté sem přijíždějí na tzv. temple stay. To jsou víkendové programy, kdy si lidé mohou zkusit, jak chutná život mnichů. Spí na zemi, vstávají na ranní modlitbu ve čtyři hodiny ráno, meditují, účastní se čajového ceremoniálu, jí poskrovnu a samozřejmě vegetariánsky.
Mniši jsou často mistři v přípravě chutného a zdravého zeleného čaje – voda se přelévá z konvičky do mističek a kalíšků, různé voňavé druhy se pěstují často přímo v areálu chrámů. Mniši nosí jednoduchý oděv prostý barev a ozdob, splývají s okolní přírodou v plné harmonii. Když budete mít štěstí, uvidíte zde i proces výroby kimčchi – pikantního salátu z nakládané a kvašené zeleniny, hlavně zelí.
Poprvé na sjezdovce
Pchjongčchang je v létě centrem kulturního dění, probíhají zde koncerty a různá vystoupení a také festival pro postižené umělce, na něž pravidelně jezdí i čeští zástupci. Právě díky plánům na přípravu letošní olympiády se Pchjongčchang stal místem podpory těch, kteří byli ještě donedávna považováni za přítěž společnosti, a pohlíželo se na ně skrz prsty. Dnes sílí zájem i pomoc fyzicky i mentálně postiženým a rozšiřuje se o mezinárodní dimenzi.
V zimních měsících jsou zdejší hory zase centrem lyžařského sportu a pro zábavu sem přijíždějí i turisté z jihovýchodní tropické Asie, aby si během jednoho dne vyzkoušely jízdu na sněhu. V půjčovně si vyzvednou lyže, boty i teplý oděv a pak padají na zem jako hrušky. Ti méně zruční či lenošnější na ně čekají v pohodlí kavárny a pochutnávají si na horké čokoládě a místní specialitě – ořeších z těsta s pudingovou či fazolovou náplní hodu kvadža. Jistě si na nich brzy pochutnají i naši olympionici.
foto: olympic.org
