Když vlci nejsou v lese, jeleni mají pré. Tak jako v Yellowstonském národním parku, kde se po vyhubení vlků přemnožili jeleni wapiti a zlikvidovali vrby, borůvky a další rostliny. Tím zase utrpěli bobři a medvědi. Odstřel jelenů nepomohl. Vlci tedy museli zpátky.
Yellowstonský národní park patří k nejznámějším parkům v USA. Jeho jméno v překladu znamená Žlutá skála. Za národní park byl prohlášen už v roce 1872. Počínaje rokem 1914 se Kongres Spojených států amerických rozhodl ochránit lesní kulturu. Jak? Prostým způsobem. Začal financovat „likvidaci vlků, prérijních psů a dalších zvířat ohrožujících kulturu lesa a chov zvířat“.
Ohrožení rostlin i medvědů
Kvůli tomu byli do roku 1935 všichni vlci z Yellowstonského parku vyhubeni (jejich likvidace byla tak efektivní, že byli v roce 1973 zařazeni na seznam ohrožených druhů). Jeleni ale měli radost. Pravda, pořád ještě měli další nepřátele – grizzly a černé medvědy, pumy a v menší míře i kojoty. Absence dravých vlků jim ale obrovsky ulevila. A dobře se začalo dařit i losům. Až příliš dobře.
I když se strážci národního parku snažili jejich populaci regulovat, stáda býložravců napáchala značné škody. Usídlila se u řek a spásala rostliny v takovém rozsahu, že například kosodřeviny neměly čas na obnovu. Vrby, topoly a osiky čekala zkáza. To zase ovlivnilo bobry, kteří ke svému přežití v zimě nutně potřebují vrby. Ušetřeny nezůstaly ani lesní plody – borůvky, střemcha, muchovník, zimolez a další. Ty zase nutně potřebují medvědí mláďata k přežití zimy. Yellowstonský ekosystém byl prostě vzhůru nohama.
Řízený návrat vlků
Vlci se i přes značný odpor veřejnosti vrátili do Yellowstonu v roce 1995. Z Kanady sem bylo přivezeno 14 kousků a o rok později přibylo dalších 17. Dnes jich je přes sto. Podle Douga Smithe, biologa, který projekt návratu vlků do parku řídil, byla v té době v Yellowstonu už jediná bobří kolonie. Dnes je jich devět a koryta řek se už zase plní vrbami a dalšími kosodřevinami. „Bylo to jako skopnout oblázek z horského svahu, na němž jsou nejlepší podmínky pro stržení laviny,“ směje se Smith.
Zlaté jelení časy skončily. I když špatně se nemají ani teď – v parku jich je třikrát tolik než v roce 1968 a pořád ještě patří k nejpočetnějším zvířecím obyvatelům Yellowstonu. Museli ale změnit své gurmánské návyky. Už netráví tolik času na jednom místě. Více se stěhují, vyhledávají různé plodiny, a dávají tak kosodřevinám čas na obnovu.
Komplexní systém
Když vrby spásají jak jeleni, tak bobři, rostlina zahyne. Když ji ale spásají jenom bobři a zároveň jí dávají čas na obnovu, vrba zesílí a daří se jí lépe. Bobří hráze dále pozitivně ovlivňují růst populace kolem říčních koryt a díky tomu se dnes biomase kolem říčních koryt daří báječně. „Zjišťujeme, že jednotlivé části ekosystému jsou neuvěřitelně komplexní,“ přiznal Smith.
Jeleny v Yellowstonu vášnivě pozoruje profesor ekologie Scott Creel. „Jeleni se ukázali být velice adaptabilní. Když jsou vlci kolem, jsou ostražitější a pasou se méně,“ vysvětluje. Protože jeleni o vlcích vědí, vyhledávají spíše dřeviny. Navíc se rozdělují do vícera menších tlup. Podle Creela opět nejspíš proto, aby snížili riziko střetu s vlky. Teprve když je smečka pryč, stádo se navrací na travnaté planiny. Jak se ukázalo, přítomnost vlků ovlivňuje celý potravní řetězec. „Zdá se tedy, že indiánská legenda o havranech, kteří následují vlky, je pravdivá. Letí za nimi proto, že vlci znamenají jídlo,“ říká Ed Bangs, další z koordinátorů vlčího projektu v Yellowstonu.
foto: Shutterstock a Profimedia, zdroj: New York Times
