Nejodolnější tvor planety, želvuška (tardigrada), jíž se dobře daří v popelu sopek i antarktickém ledu (nedokáže ji ve skutečnosti zahubit ani dlouhodobý pobyt ve vakuu při absolutní nule), zřejmě není nezranitelná. Ač ji vědci stále považují za ideálního kandidáta na první vesmírnou výpravu do jiné hvězdné soustavy, nemusela by podle nových poznatků přežít klimatické změny ani na domovské planetě.
Pár exemplářů želvušky nasbírali japonští vědci v Antarktidě roku 1983 a vystavili hlubokému zmrazení. Když je v květnu 2014 konečně rozmrazili, asi milimetr dlouzí prvoústí živočichové se rychle probrali z anabiozy (hibernace), shromáždili se kolem misky s agarovým želé a jali se krmit, pářit a množit. O pár let předtím pár jiných exemplářů téhož druhu přežilo desetidenní výlet do vesmíru.
Podle nedávného výzkumu publikovaného v časopise Journal of Experimental Biology želvuškám nejvíce škodí vysoké teploty, ultrafialové záření a sucho současně. Teplo samotné jim nevadí (přežijí bod varu ve vodě a 150 stupňů na vzduchu), UV záření též ne, v prostředí bez vody dokážou změnit konzistenci na cosi podobného sklu, aby po ponoru do vody opět nabyly želatinovou formu.
Tito pohlední a roztomilí tvorečkové se však těžko vzpamatovávají, jsou-li vystaveni kombinaci všech zmíněných faktorů současně, což může snadno nastat při změně klimatu. Nabízí se tedy otázka, zda se želvušky opravdu dočkají i vyhasnutí Slunce, jak se dosud soudilo. Leda by se jim předtím podařilo uniknout do vesmíru.
foto: Shutterstock, zdroj: Journal of Experimental Biology
