Pláže Středomoří se chystají na příval turistů a majitelé hotelů zatím vyhlížejí nevítané hosty. Jsou jimi medúzy. Jako kluci jsme u moře házeli vyhlédnutým opalujícím se dívkám tyto rosolovité živočichy na záda (i bříška) a byla to legrace. Tedy alespoň pro nás. Dnes už to žádná sranda není.
Medúzy podle Stefana Piraina, mořského biologa z Università del Salento, způsobují škody v milionech eur. Peníze mizí kvůli úbytku turistů, kvůli škodám na infrastruktuře a při rybolovu. Profesor zoologie z italské univerzity ví, o čem mluví. Oblast Salenta, onen typický podpatek na italské „botě“, patří k těm, které jsou medúzami ohroženy nejvíce.
Reklama
Není to ale jen Středomoří, vloni bylo jižní pobřeží Itálie obleženo měchýřovkou portugalskou, které Angličané říkají Portugese man o’war. Biolog Peter Richardson z britské The Marine Conservation Society zaznamenal v oblasti největší počet případů požahání těmito tvory a doporučoval vstup do vody jen v neoprenu. Pravda, měchýřovka patří mezi žahavce, ale bohužel vytváří stejný problém jako běžné medúzy.
Vyhubili jsme lovce
Co vede k tomu, že se medúzám najednou na evropských pobřežích zcela mimořádně daří? Fakt, že se průměrná teplota moří mění, je prokázaný. Některým mořským živočichům to umožňuje kolonizovat nové oblasti, což je pro ně výhodné z mnoha důvodů. Rozšíří se jim životní prostor a obvyklí predátoři zůstanou za zády.
Přirozené nepřátele medúz cíleně likviduje také rybolov. Tři z jejich velkých nepřátel, tedy tuňáky, mečouny a lososy, přivedl průmyslový rybolov na hranici vymření.
Velké námořní lodi potřebují k udržení plavebních schopností při změně hmotnosti nákladu nabrat či ubrat takzvaný balast, kterým bývá mořská voda. V balastních tancích se tak ocitne i zvířátko typické pro oblast, z níž loď odplouvá, a tohoto černého pasažéra loď vyloží tam, kde už balast nepotřebuje. V nové destinaci, tedy pokud živočichovi v zásadních rysech vyhovují nové životní podmínky, nenajde přirozeného nepřítele a vesele se množí. Bez toho, aby ho někdo ohrožoval.
Přirozené nepřátele medúz cíleně likviduje také rybolov. Tři z jejich velkých nepřátel, tedy tuňáky, mečouny a lososy, přivedl průmyslový rybolov na hranici vymření. K největším požíračům medúz, a to i pro člověka nebezpečných druhů, patří také želvy. Nejenže je člověk přes zákazy loví, ale nastražil jim ještě past v podobě mikrotenových pytlíků. Rozeznali byste coby želva nebo tuňák, co je chutná medúza a co smrtící sousto? Z lovce se najednou stává kořist. A ničím neomezované medúzy loví rybí plůdky nebo se živí jikrami. V listopadu 2007 dokonce obrovské, přes dvacet čtverečních kilometrů zabírající hejno medúz „přepadlo“ lososí farmu v Severním Irsku a zlikvidovalo celou násadu těchto ryb.
Medúzy Pelagia noctiluca dnes potkáme například v oblíbeném španělském letovisku Costa Brava
Nebezpečná čtyřhranka
Na násadu útočila medúza Pelagia noctiluca, nepříliš velká s asi deseticentimetrovým „kloboukem“ (exumbrella), zato s metr dlouhými chapadélky. Ten samý druh v roce 2006 způsobil, že jen na španělských plážích Costa Brava muselo být ošetřeno přes deset tisíc plavců. Tyto medúzy jsou sice nepříjemné, protože dokážou pořádně požahat, ale pro zdravého člověka nejsou životu nebezpečné.
To se nedá říct o jejich příbuzných, žijících v mořích tropických. Jed takových čtyřhranek patří k nejtoxičtějším v živočišné říši. Tato medúza žije v oblasti od severního pobřeží Austrálie k Filipínskému moři, ale objevila se už i u vietnamských břehů a na Havaji. Neútočí, ale také neuhýbá. Setkávají se s ní koupající se rekreanti i rybáři, kteří ji spolu s jinými úlovky vytahují z moře.
Zmíněný mořský biolog Stefan Piraino začal také se svým týmem razit heslo: Pokud medúzy nemůžeš porazit, sněz je!
Čtyřhranka není velká. Je menší než míč na fotbal, ale i ona má dlouhá, dokonce několikametrová vláknitá chapadla a na nich přes dvě stě milionů žahavých buněk. Stačí nepatrný kontakt a u člověka se dostaví křeče, dýchací potíže a často i srdeční selhání. Zasažen bývá běžně i člověk, který se požahanému snaží pomoct, protože tenká vlákna se žahavými buňkami se snadno utrhnou a pak ulpí na pokožce postiženého.
V Austrálii museli začít po značkách s klokany vyrábět i značky s nebezpečnými medúzami
Díky všemožným opatřením, která v Austrálii vybudovali, od varovných tabulí, kanystry s octem (polití octem pomáhá jed neutralizovat, ale jen první půlminutu po požahání) přes sítě chránící populární pláže až po speciálně vybavené záchranné vozy, tu dojde přibližně k jednomu úmrtí z několika desítek vážně intoxikovaných ročně.
Útoky na elektrárny
Ovšem medúzy nemusejí jen žahat, ony také ucpávají. Své o tom vědí třeba strojníci na velkých lodích, plujících tropickými vodami jihovýchodní Asie, když se snaží zprovoznit medúzami ucpaná čerpadla. V červenci 2006 tisíce medúz ucpaly přívod chladicí mořské vody k reaktorům atomové elektrárny společnosti Chubu v japonské Hamaoce (v současnosti jsou její reaktory postupně odstavovány).
Podobnou zkušenost s útokem živého mořského rosolu učinili pracovníci švédské jaderné elektrárny v Rinhals. Jadernou elektrárnu Diablo Canyon v Kalifornii dokonce medúzy na čas odstavily, čímž se přidaly k tisícům protestujících obyvatel z okolí, kteří se zase obávají, že by reaktory mohlo poškodit zemětřesení. Kryptozoologové (vědci, kteří se zabývají živočichy, o jejichž existenci nemáme důkazy) citují případ lodi o výtlaku patnáct set tun, která při plavbě v bouřlivých vodách u ostrovů Fidži v roce 1974 při jednom zanoření přídi do vln vynesla obří medúzu, jejíž hmotnost odhadovala vyděšená posádka na dvacet tun...
No tak je sníme?
Rybáři, v jejichž sítích medúzy uvíznou, je házejí zpět do moře. To by se ale nyní mělo změnit. V roce 2017 schválila Evropská unie finanční prostředky v celkové výši šest milionů eur na projekt GoJelly, který má vytvořit řadu produktů na bázi medúz, včetně vodních filtrů, krmiva pro ryby, krému na obličej, hnojiv a potravin. Vodní filtry z exumbrell medúz jsou totiž schopny zachytit drobné částice z plastu, jež jsou příliš malé na to, aby je odstranila z vody běžná filtrace.
Čínská specialitka: Kuřecí s medúzou
Zmíněný mořský biolog Stefan Piraino začal také se svým týmem razit heslo: „Pokud medúzy nemůžeš porazit, sněz je!“ Medúzy mají jako součást jídelníčku především Číňané, ale o to, aby se dostaly i na stůl Evropanů, se zatím jako průkopníci starají na Pirainův popud kuchaři v restauraci Lo Scacciapensieri ve městě Lecce v italském Salentu. Zkoušejí medúzy smažit, grilovat nebo je třeba podávají uvařené s rukolou a čerstvým fíkem na vyvážení výrazně slané chuti. Pokrmy z tohoto mořského živočicha prý mají vysoký podíl bílkovin a omega-3 mastných kyselin. Otázka je, jestli by si holky, kterým jsme házeli medúzy na záda, na tuhle večeři zašly.
foto: Shutterstock a Profimedia, zdroj: New York Times
