„Vlezte si do telefonní budky s deseti kamarády a pobuďte v ní rok,“ tak přirovnal život slepic v klecích Petr Dobrý, šéf iniciativy Slepice v nouzi. A není jediný, kdo se utrpením slepic v klecových chovech zabývá. Poslední, kdo v tomto tématu rozvířil slepičí peří, byli členové spolku OBRAZ neboli Obránci zvířat. Ti se už v minulosti z velké části zasloužili o zákaz kožešinových farem. V červnu 2018 v České televizi zveřejnili záběry zubožených slepic a klecové chovy označili za týrání zvířat, z něhož se navíc ve většině ostatních evropských zemí stává přežitek.
Reklama
V České republice však tyto velkochovy stále převládají. „V klecových chovech u nás přežívá 4,5 milionu slepic, což znamená, že z nich pochází asi 85 až 90 % vajec,“ říká mi Pavel Buršík z OBRAZU, s nímž jsme si povídali přímo v sídle organizace poblíž pražského Karlova náměstí. Pavel je koordinátorem kampaně Jak to snáší, celou problematiku má tedy v malíčku. A přestože je znát, že ho jako milovníka zvířat současná situace štve, nenechává se v rozhovoru nijak unést, takže jsem nemusela ani cenzurovat sprostá slova. Pavel si zachoval tvář profesionála a já začala přemýšlet, kde, jak a zda vůbec si ještě koupím slepičí vejce.
V jednom rozhovoru jste zmínil, že Česká republika je jakýsi skanzen týrání zvířat v Evropě, protože většina ostatních zemí už klecové chovy zakázala. Proč jsme zase pozadu?
Těžko říct, v každém případě je to až situace dvojího standardu, kdy třeba stejná firma nebo respektive její pobočka v České republice nabízela vejce z klecových chovů, zatímco ve své domovské zemi, jako třeba v Rakousku, Německu či Holandsku, by si to nedovolila.
Supermarkety mají často na bezklecových vejcích větší marži, protože jsou brána jako luxusnější produkt pro náročnější zákazníky.
Každopádně si myslím, že do určité míry české zákazníky tyto společnosti podcenily, když se domnívaly, že jsme tak orientováni na cenu, že nesneseme o pár haléřů dražší vejce a nezáleží nám na tom, v jakých podmínkách zvířata žijí. To ostatně dokazují i reakce na záběry z investigací, které mezi veřejností vzbudily velký ohlas.
Majitelé farem si trochu odporují. Tvrdí, že se nenatáčelo u nich a zároveň si stěžují, že jim někdo vnikl na farmu
Přesto je nízká cena klecových vajec častým argumentem spotřebitelů, kteří je kupují...
Rozdíly v cenách záleží právě na formě chovu. Ale nejsou nijak závratné. V současnosti jsou čtyři základní typy, z čehož jeden je ten klecový, pak podestýlkový, volný výběh a ekologický chov. Ten poslední bývá samozřejmě nejdražší, nejde tam totiž jen o pohodu zvířat, ale slepice jsou navíc krmeny ekologickým krmivem.
V běžných supermarketech se většinou rozdíl v ceně mezi klecovým a podestýlkovým vejcem pohybuje kolem 20 haléřů na kus při nákupu od producenta. Tam rozdíl tedy není velký. Pro koncového zákazníka je bohužel větší. Zdá se totiž, že supermarkety mají často na bezklecových vejcích větší marži, protože jsou brána jako luxusnější produkt pro náročnější zákazníky.
Viděli jsme, že majitelé chovů si ze záběrů nic moc nedělají. Jsou nějaké nové reakce?
Zaznamenali jsme pouze nepřímé reakce skrze mediální vyjádření a tiskové zprávy. Ty společnosti často popírají, že se točilo u nich, což je nesmyslné. Na začátku záběrů, které jsme předali novinářům, je záběr na GPS lokátor, nemohou být tedy žádné pochybnosti o tom, kde se natáčelo.
Většina drůbežářů chápe, že se pozměněné poptávce budou muset přizpůsobit a chovy přestavět.
Zároveň jsou ale chovatelé naštvaní, že někdo do jejich chovu vnikl a pořizoval tam záběry. Takže jejich argumentace ani celkově není příliš konzistentní. Na druhé straně podle Gabriely Dlouhé, předsedkyně představenstva Českomoravské drůbežářské unie, už dnes většina drůbežářů chápe, že se pozměněné poptávce budou muset přizpůsobit a chovy přestavět.
Podle jakých kritérií jste vlastně ta místa natáčení vybírali?
Na záběrech jsou jedny z největších klecových chovů u nás, jejich kapacita je stovky tisíc zvířat a my jsme si propočítali, že jen na těchto čtyřech místech žije dohromady asi 15 % všech českých slepic chovaných v klecích.
Takže z hlediska počtu je to poměrně reprezentativní vzorek. Zároveň to jsou chovy různých provozovatelů z různých krajů. Nelze tedy tvrdit, že by problém byl jen u jedné firmy. Ty bídné podmínky, ve kterých slepice žijí, jsou ve všech velmi podobné.
Podle českých zákonů je to ale v pořádku…
Ano, takovéto podmínky chovu zvířat jsou bohužel dodnes legální. A kdyby do takovéhoto podniku přišla Státní veterinární správa, vytkla by pouze dílčí pochybení, například to, že jsou tam neodklizené uhynulé slepice. Neřeší ale, že v klecích nemají slepice podmínky pro své přirozené chování, jako je třeba hrabání, čištění se popelením nebo soukromí při snášení.
Vaším cílem je tedy úplný zákaz klecových chovů? Bude pak v českých podmínkách reálné, aby jejich alternativy uspokojily stávající poptávku po vejcích?
Myslím, že by to neměl být problém. Podle českých norem musí mít jedna slepice chovaná v kleci k dispozici asi 600 čtverečních centimetrů využitelné plochy a v bezklecových chovech asi dvakrát tolik, takže rozdíl pro chovatele není nijak velký, zato pro slepici ano. Zatímco v prvním případě živoří celý život v kleci, v bezklecovém chovu stojí na pevné zemi a může se volně pohybovat po prostoru.
Co byste doporučil spotřebitelům, kteří chtějí pomoci ke změně?
Určitě tedy nekupovat klecová vejce, to jsou ta, která mají jako první číslo v natištěném kódu číslici 3. Zároveň tlačit na firmy, které jsou odběrateli klecových vajíček, aby toto své chování změnily. Protože samozřejmě i firma má vůči svým zákazníkům, vůči zemi, ve které podniká, a vůči tisícům či milionům zvířat nějakou zodpovědnost.
Obávám se, že i dnes by se našla poptávka po psích zápasech nebo dětské práci, ale pro takovýto přístup není ve vyspělé společnosti místo.
A ne v každé situaci, kde vzniká poptávka, automaticky musí vzniknout i nabídka. Obávám se, že i dnes by se našla poptávka po psích zápasech nebo dětské práci, ale pro takovýto přístup není ve vyspělé společnosti místo.
Vy se zabýváte ochranou zvířat obecně, třeba i omezováním množíren. Vidíte celkově nějaký posun v tom, jak lidé zvířata vnímají?
Určitě pozorujeme pozitivní trend, lidé si stále víc uvědomují, že například příliš velká konzumace masa a živočišných produktů má negativní dopady na životní prostředí včetně globálních změn klimatu, na zdraví člověka a v neposlední řadě i na samotná zvířata, která ve velkochovech trpí.
Pavel Buršík (29)
Vystudoval mezinárodní vztahy a politologii, v OBRAZU pracuje jako tiskový mluvčí a koordinátor kampaně proti klecovým vejcím. Obránci zvířat je nezisková organizace založená v roce 2015. Zaměřuje se nejen na vzdělávání jednotlivců, ale též na prosazování legislativních změn a dalších systémových reforem. První významnou iniciativou, kterou v této oblasti její členové úspěšně vyvinuli, byla kampaň za zákaz kožešinových farem v České republice.
Zároveň jsou i dostupnější různé alternativy, takže i ve svém okolí vidím, že čím dál víc lidí si třeba dává bezmasé pondělky, nebo maso jedí jen obden. Tak vlastně nastupují cestu, která je i bližší přístupu našich předků. Ti také maso nejedli několikrát denně.
Můžeme čekat nějaké další odhalení, jako byly velkochovy slepic? Na čem teď pracujete?
Obecně pracujeme tak, že témat, kterým se věnujeme v jednom okamžiku, je spíš méně a snažíme se je dotáhnout do konce. Takže tak, jak se nám podařilo prosadit zákaz kožešinových farem, neopouštíme po dvou po třech týdnech ani téma klecových chovů. I nadále se mu budeme věnovat a jednat s firmami, aby přešly na etičtější vejce. To je teď naše priorita.
foto: Archiv Pavla Buršíka - Obránci zvířat, z. s., zdroj: Jak to snáší: Informace a petice
