V neděli 14. října uvede televizní kanál Discovery Channel nový dokumentární film Až za hranice: NASA směřuje do budoucnosti (Above and Beyond: NASA’S Journey to Tomorrow). Jde o snímek uznávané režisérky a neteře Johna F. Kennedyho Rory Kennedyové. Film zároveň oslavuje 60. výročí NASA, tedy vesmírné agentury, u jejíhož vzniku právě Kennedyové strýc stál.
Reklama
Na telefonické tiskové konferenci pro novináře z celého světa, která proběhla 20. září ve Velké Británii, se režisérka rozpovídala o tom, jaké tajné informace získala od kosmonautů, jak moc ji ovlivnil slavný strýc a co pro ni přední vesmírná agentura znamená z profesního i osobního hlediska. Flowee vám nyní nabízí příležitost se s jejími názory seznámit.
Co je podle vás významné na těch 60 letech, co zde NASA působí?
Domnívám se, že NASA udělala mnoho proto, abychom našli odpověď na základní otázky, které si lidstvo pokládá. Ten film jsem dělala nejen proto, že se blíží výročí, ale také kvůli mému strýci Johnu F. Kennedymu a jeho angažovanosti v úspěšné snaze dostat člověka na Měsíc.
To všechno se dělo v době, kdy jsme neměli rakety a kdy rizika byla hodně vysoká. Takže se ta vize dostat člověka na Měsíc během jedné dekády zdála hodně výstřední, ale pak jsme to dokázali. On měl samozřejmě tu inovátorskou vizi a vůdčí schopnosti, ale tu práci musela odvést NASA. To oni museli postavit raketoplány, které by nás odvezly na Měsíc, a hlavně dopravily zpět na Zem.
Udělala jste během rešerší v zákulisí NASA nějaký úžasný objev vy?
Víte, NASA je v mnoha ohledech už součástí našeho světa – data o počasí pochází od NASA, která je předá Národnímu úřadu pro oceán a atmosféru. Ten je pak posune do zpravodajství o počasí nebo někam, kde si tyhle informace najdete. Dřív jsem si myslela, že víme, jak je vesmír velký. No a díky NASA víme, že to nevíme.
Ten nejnaléhavější a nejurgentnější průlom se týká klimatických změn a toho, co způsobujeme využíváním uhlíku.
Ale myslím, že ten nejnaléhavější a nejurgentnější průlom se týká klimatických změn a toho, co způsobujeme využíváním uhlíku. My lidé jsme si díky agentuře vědomi škod, které na této planetě způsobujeme, a jejich dlouhodobých i bezprostředních dopadů. Právě nyní tedy zažíváme to, co NASA předpovídala – silné bouřky, zvyšování hladin moří, požáry, více sucha.
Povídat si s astronauty bylo to nejzajímavější ne celé práci, říká režisérka
Někteří lidé jsou ale dnes přesvědčení, že agenturu NASA předhonily soukromé společnosti, jako je například SpaceX nebo Boeing. Jaký je váš názor?
Když se ohlédnete do minulosti, tak NASA vždy spolupracovala s privátním sektorem. Myslím, že i vesmírné rakety, které směřovaly na Měsíc, byly vyrobeny s podporou firem ze soukromého sektoru. Nyní se na to klade větší důraz, ale nemyslím si, že se to nějak dramaticky liší od toho, jak NASA fungovala dříve.
Ráda poslouchám vyprávění o tom, jak odstartují, opustí naši atmosféru a pak se před nimi otevře pohled na Zemi.
Jako vládní agentura podléhá určitým omezením a je toho hodně, co privátní sektor může udělat rychleji či efektivněji. Možnost spolupráce těchto dvou sektorů tedy může být přínosná. Myslím, že od konce programu Space Shuttle už mnoho let spoléháme na ruské Sojuzy při přepravě lidí mezi zemí a Mezinárodní vesmírnou stanicí. Ani my už tedy neposíláme své vlastní lidi ve svých vlastních raketách. Ráda bych se toho ale zase dočkala.
Jak na vás prostředí NASA působilo?
Hrozně ráda si povídám s kosmonauty, kteří byli ve vesmíru. Ráda poslouchám vyprávění o tom, jak odstartují, opustí naši atmosféru a pak se před nimi otevře pohled na Zemi. Zajímá mě, jak na ně pohled na tu maličkou kouli v obrovském prostoru působí. Je to jako určitý druh poezie – teprve z jejich pohledu pochopíte tu ohromnou lásku a vztah k naší planetě. Víte, tuhle část práce jsem měla nejradši.
Překvapilo vás něco během těch rozhovorů?
Měla jsem možnost dělat rozhovor s lidmi, jako je Jim Lovell, velitel Apolla 13, který byl také na první misi, když Apollo 8 obletělo Měsíc. Mluvit s někým, kdo se těchto misí přímo účastnil, a poslouchat jeho zážitky bylo úžasné. Dělala jsem rozhovory s několika kosmonautkami, například Sunitou Williamsovou nebo Peggy Whitsonovou zrovna v době, kdy byla na Mezinárodní vesmírné stanici.
Myslím, že se nacházíme jen krok od nálezu života ve vesmíru, a nejen ve vesmíru, ale v naší Sluneční soustavě.
Mluvila jsem s Markem a Scottem Kellyovými, což jsou identická dvojčata. Zajímala jsem se o dopady, jaké má létání na lidské tělo, a vypracované studie, které s tím souvisí. Bylo to pro mě nesmírně zajímavé.
Co si myslíte, že NASA během dalších 60 let přinese? Jsou na obzoru nějaké velké pokroky?
Domnívám se, že mise na Mars je zásadní věc. Nevím, kdy se uskuteční, ale intenzivně se pracuje na inovacích, abychom mohli na Mars odletět a především se taky vrátit. Je to velká výzva, velmi komplikovaná, ale uskutečnitelná.
Rodina Roberta Kennedyho u hrobu prezidenta Johna F. Kennedyho. Rory je ta holčička v bílém uprostřed. Píše se rok 1971
Myslím, že se nacházíme jen krok od nálezu života ve vesmíru, a nejen ve vesmíru, ale v naší Sluneční soustavě. Také si myslím, že James Webb jako další úroveň teleskopu vypadá opravdu slibně. Pomocí něj se bude možné podívat do minulosti, proto se tak trochu považuje za stroj času. Pomocí něj tedy skutečně uvidíme počátek vesmíru a potencionálně také velký třesk.
Vaše filmy jsou velmi rozdílné. Spojuje je ale politika a lidská práva. Jak si projekty vybíráte a proč jste se vlastně stala režisérkou?
Nedá se říct, že by existoval nějaký logický klíč, jak si vybírám filmy a náměty. Snad kromě toho, že jsou pro mě vždycky velmi zajímavé. Natočit film je těžké. Těžké je i natočit dokument. Režisérkou jsem se rozhodla stát proto, že moc ráda vyprávím příběhy a jsem přesvědčená o jejich vlivu na lidi.
Rory Kennedyová (49)
Je americká režisérka a producentka dokumentárních filmů, dcera bývalého amerického senátora Roberta Kennedyho a neteř prezidenta Johna F. Kennedyho. Ve své tvorbě se zaměřuje na sociální témata, její první filmy dokumentují životy obyčejných lidí v jižanských státech USA. V pozici sociální kritičky se postupem času dostala k tématům, jako je boj proti AIDS či chování amerických vojáků v irácké věznici ve městě Abú Ghraib. Kennedyová byla několikrát nominovaná na televizní cenu Emmy. Sošku akademie v kategorii Nejlepší televizní dokumentární film si odnesla právě za film Přízraky z Abu Ghraib.
Myslím, že díky příběhům se můžete dostat divákům pod kůži a pomoci jim porozumět problémům i novým poznatkům a vidět je skutečným lidským pohledem. Ten pohled jim může vydržet, rozšířit znalosti a možná i trochu otevřít srdce a prohloubit empatii k ostatním, čehož jsme, myslím, všichni schopní. Aspoň taková byla moje zkušenost při práci na těch filmech. Doufám, že to bude na obrazovce vidět.
foto: Discovery Channel a Profimedia, zdroj: Discovery Channel
