Isabelle Gefroy, kterou všichni samozřejmě známe pod uměleckým jménem Zaz, nepřijela do Ostravy na Colours jen zazpívat. Na doprovodném diskuzním fóru Meltingpot představila svou novou aktivitu Zazimut, což je mimo jiné komunikační platforma. „Chci využít toho, že mě lidé znají, a chci pomáhat. Chci propojovat neziskové organizace. Kdykoliv někde hraju, představím je na pódiu lidem. Jde o to, že společnost se musí vzdělávat,“ říká Zaz. Mimochodem – v Ostravě představila neziskovou organizaci Polárka, která podporuje pěstounské rodiny. Pak jsme se jí představili my a dali se do hovoru, ze kterého vznikl ještě před ostravským koncertem Zaz tento rozhovor.
Můžete popsat některé konkrétní projekty Zazimutu?
Tým Zazimutu udělal vzdělávací hru pro děti o nenásilí a vzájemné pomoci. Chceme ukázat dětem, že komunikace nemusí být vždy agresívní. Dalším cílem je vytvořit síť navzájem se podporujících a informujících organizací.
Všichni se vyvíjíme, potkáváme nové lidi a učíme se znát sami sebe. Takže i já znám sama sebe líp, ale ještě pořád ne dost.
No a také vznikla síť Zazimut festivalů, například ve francouzském Crussols nebo v ruském Petrohradu. Každý festival doprovází vzdělávací, diskuzní a přednáškový program.
A o čem se v rámci těchto programů diskutuje?
Je to hodně o environmentálním přístupu k Zemi. Já třeba sleduju uhlíkovou stopu, jak za sebe, tak za celou kapelu. My lidé v podstatě Zemi jen konzumujeme a znečišťujeme. Je potřeba, abychom si to uvědomili. Je třeba o tom mluvit, pořád dokola.
Vaše první album vyšlo před devíti lety, vystupujete už od roku 2001. Kde po té době berete energii a chuť postavit se před takový dav?
To je prostě život! Miluju zpívání, miluju život, miluju tanec. To všechno mi dodává neuvěřitelné množství energie.
Často se vyjadřujete k věcem kolem sebe, mluvíte o tom, co se děje ve světě. Jaké je vaše poselství pro diváky na festivalu?
Už není na co čekat. Síla jsme my. Musíme převzít zodpovědnost. Jen tak můžeme nalézt štěstí. Musíme najít sílu v sobě, radost z toho, že můžeme tvořit. Nejsme oběti, jsme občané světa.
V rádiích se teď hraje vaše písnička Que vendrá, s níž se ocitáme namísto pařížského Montmartru v jižní Americe. Chystáte obecně nový zvuk, jiné aranže? Můžeme čekat jinou Zaz?
Mě nemůžete zařadit do žádné škatulky, mám ráda spoustu nových věcí, vstřebávám spoustu podnětů. Neustále se věci prolínají a mění… A pořád je to jedna a ta samá Zaz.
Také vaše poslední album Effet miroir je ale dost odlišné od těch ostatních…
Ano, chtěla jsem udělat poprockové písničkové album a taky jsem tomu přizpůsobila kapelu. Přijďte se podívat!
Na Colours of Ostrava vystupujete už potřetí. Pamatujete si na ta první dvě vystoupení?
To první bylo fantastický! Perfektně jsem si rozuměla s publikem, byli jsme na stejné vlně. A lidé ještě 15 minut po koncertu tleskali. Když jsem tady byla podruhé, tak měl den přede mnou koncert Bobby McFerrin a toho jsem musela vidět, protože ho prostě mám moc ráda.
Zaz (Isabelle Gefroy, 1980)
Francouzská zpěvačka má v repertoáru hlavně jazz, šansony a typicky francouzskou pouliční hudbu. Její poslední album je více popové. Na pódiích začala zpívat už v roce 2001, světovou popularitu získala v roce 2009 díky písním Je veux, Les passants či Prends garde à ta langue. V současné době se kromě koncertů věnuje charitativnímu projektu Zazimut.
A teď jsem byla moc ráda, že jsem se mohla vrátit. Mám na Ostravu a Colours jen ty nejlepší vzpomínky.
Jak se vám líbí místní industriální areál? Přece jen není úplně obvyklé pořádat festival mezi tavicími a těžebními věžemi…
Moc času jsem neměla, přijeli jsme včera večer. Spíš mě zajímá hudba. Samozřejmě chci vidět The Cure, což je moje oblíbená kapela z mládí. Je to hrozně zvláštní hrát před nimi! Chci také vidět Rosalii, ta je velmi, velmi dobrá.
Od vašeho prvního vystoupení se festival Colours dost změnil… Jak jste se změnila vy?
Všichni se vyvíjíme, potkáváme nové lidi a učíme se znát sami sebe. Takže i já znám sama sebe líp, ale ještě pořád ne dost.
Reklama
foto: Danica Rybalková, Tomáš Belon, zdroj: Meltingpot