Co si pamatuji, práce meteorologa mi nikdy nepřišla příliš zodpovědná. Když nevyjde předpověď na zítřek, možná to pár lidí naštve, ale co horšího se může stát? Nedávná návštěva Českého hydrometeorologického ústavu mě ale rychle z tohoto omylu vyvedla. Měla jsem štěstí, protože službu měl zrovna vedoucí všech českých předpovědních stanovišť Jan Šrámek, který mě ochotně pražskou pobočkou provedl a pověděl mnoho zajímavého o tom, jak to s tím počasím vlastně je.
Z recepce jsme se hned přesunuli do hlavní kanceláře – v tomto případě možná spíš jakéhosi sálu, kde podél zdí sedí u počítačů asi sedm lidí a na stěnách visí obří světelné panely s různými mně neznámými meteorologickými jevy. „Na té hlavní šestiobrazovce máme aktuální vývoj počasí. Jde o informace z radarů, družic i webových kamer na našich stanicích. To je pro nás kontrola, že předpovídané počasí vychází,“ vysvětlil mi Jan Šrámek. A pak ukázal na další dvě velké LCD obrazovky.
„Pomocí videokonference se za krizových situací můžeme spojit s generálním ředitelstvím Hasičského záchranného sboru nebo se Státním úřadem pro jadernou bezpečnost, pro který pravidelně cvičně počítáme trajektorie, kam by se šířily škodliviny, kdyby došlo k havárii v Temelíně nebo Dukovanech.“ Jinými slovy, v meteorologii prostě nejde jen o to, jestli si zítra máme vzít tričko s krátkým, nebo mikinu.
Předpověď je smysluplná asi tak na sedm dní předem, potom už je nejistota opravdu velká, říká Jan Šrámek
Kromě pražské centrály má Česká republika ještě šest dalších poboček ČHMÚ, kde se dělají předpovědi pro jednotlivé kraje. Provoz je nepřetržitý včetně nocí, víkendů a svátků. „Během dne pracuje tady na centrále pět meteorologů, z nichž každý má na starosti něco jiného, například komerční zákazníky, jako jsou energetické firmy, plynaři, filmaři či zemědělci, výstražnou službu nebo v zimním období předpovědi pro údržbu silnic a dálnic. Počasí na dnešek a zítřek předpovídá vedoucí směn, který má také hlavní slovo v krizových situacích,“ říká meteorolog. Takže teď už se můžu ptát trochu zasvěceněji.
Všichni vědí, že tvoříte předpovědi počasí, které běžně sledujeme v televizi nebo na internetu. Ale zmiňujete i další klienty. Kdo vaše předpovědi potřebuje nejvíc?
„Klasické“ předpovědi opravdu tvoří jen zlomek toho, co tady děláme. Většina předpovědí je specializovaných, například ta pro silničáře, která je v zimě důležitá hlavně ze dvou důvodů. Zaprvé, aby se zbytečně nesolilo, a také, aby naopak nečekaně nenapadl sníh a nenastala kalamita.
Předpovědi chystáme například i pro energetické firmy. Ty zajímá, jak moc bude foukat vítr a svítit slunce s ohledem na větrné a sluneční elektrárny. Čím tyto elektrárny vyrábí více, tím méně jsou potřebné elektrárny uhelné. Energetici také potřebují předem vědět, jaké budou teploty. To všechno má totiž vliv na odběr elektřiny a plynu, o kterém musí mít energetické firmy představu, aby nedošlo například k blackoutu.
Když se jako diváci díváme na předpověď počasí, jaká je pravděpodobnost, že opravdu vyjde?
Předpověď na druhý den má úspěšnost zhruba 95 procent. A čím se díváme dál, pravděpodobnost přirozeně klesá. U předpovědí na týden dopředu je to asi 70 procent. Proto je také předpověď smysluplná asi tak na sedm dní předem, potom už je nejistota opravdu velká. Během let se ale celkově zlepšujeme, někdy v roce 1960 jsme například měli na druhý den pravděpodobnost úspěchu jen 85 procent. Samozřejmě, že předpověď občas nevyjde, ale takových dní ubývá.
Je to díky novým technologiím?
Určitě je to díky modernějším předpovědním metodám, zejména s nástupem počítačů se všechno zpřesnilo. Umíme mnohem lépe předpovědět, kde a zda vůbec bude pršet, kolik bude stupňů, jak moc bude foukat. Navíc přibývá i předpovědních modelů a jiných materiálů, takže meteorolog má k dispozici mnohem víc podkladů a dat než jeho předchůdci.
I když nejsou moc přesné, dlouhodobé předpovědi přesto děláte, že? Všechny zajímá, jaké bude léto, nebo jestli bude na Vánoce sněžit.
Ano, ale já osobně dlouhodobé předpovědi moc rád nemám. Jak říkám, je to jen přibližný výhled, spíš trend, zda se bude ochlazovat či oteplovat. Je to sice jedna z nejžádanějších předpovědí vůbec, ale je také nejméně přesná a dá se říct, že nám nedělá úplně dobré jméno. V budoucnu se ji budeme pokoušet upravit, aby byla pokud možno přesnější a lidem víc řekla.
Můžete mi jako naprostému laikovi vysvětlit, jak taková předpověď počasí vzniká?
V dnešní době máme mnoho údajů o tom, jaké je aktuálně počasí – data z různých stanic, z družic, která nám ukazují oblačnost z vesmíru. Máme data z radaru, z nichž se dozvíme, kde momentálně prší nebo sněží. Ale pomocí nich samozřejmě nemůžeme počasí předvídat. K tomu nám slouží numerické předpovědní modely, do kterých se zadává aktuální stav počasí a ještě celá řada dalších parametrů. Budoucí scénáře počasí se pak počítají pomocí poměrně složitých rovnic.
Předpověď sama o sobě následně vzniká na základě aktuálního měření, výpočtů numerických modelů a také zkušeností meteorologa, který například může vědět, že určitý model podhodnocuje teploty, přehání déšť nebo vítr a podle toho pak předpověď upravuje a zpřesňuje.
Jaké faktory předpověď nejvíc „kazí“?
Pro meteorologa je například velmi těžké, když se nad naším územím udržuje rozhraní mezi teplým a studeným vzduchem. Velmi často se pak stává, že mezi dvěma městy vzdálenými od sebe 100 kilometrů je rozdíl 20 stupňů a není jednoduché určit, kam až se ten který vzduch dostane. Stačí, aby se rozhraní posunulo o pár kilometrů jinam, než se předpokládalo, a už předpověď nevyjde o několik stupňů. Takových dní naštěstí ubývá s přesnějšími modely.
Nedávno mi kolega říkal, že když byl mladý, počasí mělo poměrně stabilní trendy. Dnes si tak říkajíc „dělá, co chce“. Během dne se třeba třikrát změní. Souvisí to nějak s klimatickou změnou?
Všeobecně je klimatická změna nepopiratelná a projevuje se v tom, že počasí má větší výkyvy. V posledních letech často mizí, nebo se alespoň zkracují přechodová období. Máme zimu a potom je během jednoho týdne 25 stupňů. A extrémnějších období bude ještě přibývat. To znamená, že sucha, která jsme zažili letos i loni, mohou v následujících letech vystřídat naopak deštivá období a povodně. Je to hlavně kvůli tomu, že díky oteplování je v atmosféře mnohem více energie, která se musí „vypustit“, což se projevuje právě větší extrémností.
Podle nové švédské studie ale klimatická změna znesnadňuje předpovídání určitých aspektů počasí, například povodní, letních dešťů. Pozorujete to i u nás?
V krátkodobé předpovědi na týden se to neprojevuje. Tady se naopak zpřesňují numerické modely, a díky nim úspěšnost předpovědí roste. Jinak je to s dlouhodobými předpověďmi neboli klimatologickými scénáři, jak bude za deset, dvacet nebo padesát let. Tady je velmi těžké odhadnout, jak se situace vyvine, o kolik přesně se podnebí u nás oteplí a nakolik budou za tak dlouhou dobu extrémní projevy vlastního počasí.
Říká se, že nejlépe předpovídají počasí Norové. Co si o tom myslíte?
Norský model není norský, je to model z Anglie, z Readingu. A je to jeden z materiálů, které na předpovědi používáme i my. Existují dva typy numerických modelů. První jsou takzvané regionální, které počítají s vyšší přesností na relativně menší ploše. Třeba náš domácí model Aladin má rozlišení 2,3 kilometru.
Jan Šrámek (1977)
Vystudoval Přírodovědeckou fakultu Ostravské univerzity, obor odborná geografie. Pracoval jako meteorolog na centrálním předpovědním pracovišti, také jako meteorolog České televize. V současnosti je vedoucím všech českých předpovědních pracovišť. Mezi jeho zájmy patří sporty, skládání puzzlí a PC. Je ženatý, má dvě děti.
Další regionální model, který používáme, je z Německa. A pak jsou modely globální, které mohou počítat počasí na celou zeměkouli, ale s horším rozlišením. Ten „norský“ má rozlišení devět kilometrů, z čehož vyplývá, že nemůže být tak přesný jako náš Aladin. „Norský“ model tedy přesnější není, předpověď je tam jen pěkně graficky ztvárněná.
Jaké faktory je vůbec nejtěžší předvídat?
Nejtěžší je určitě předpovídání bouřek, protože jsou velmi lokální a rychle se vyvíjejí. I pro regionální modely je pak těžké bouřky přesně vypočítat. Nepřesnosti se při předpovídání bouřek mohou naskládat, a tím pádem pak model třeba vytvoří bouřku, která je ve skutečnosti o desítky kilometrů jinde. V případě bouřek je lepší mluvit o pravděpodobnosti, s jakou se vyskytnou, než že budou přesně v místě A nebo B.
A jak náročné je předpovídat povodně?
Asi nejnáročnější je předvídat letní povodně z přívalových dešťů a bouřek. Jak už bylo zmíněno výše, přesná předpověď, kde se vyskytne bouřka s přívalovým deštěm, je těžká. Záleží i na tom, jak je déšť intenzivní, kolik naprší celkem, jaká je svažitost terénu nebo předchozí nasycenost půdy vodou. Problémem velkých měst je i spousta vybetonovaných ploch, voda se nemá kam vsakovat. O něco lépe se potom předpovídají povodně, které jsou z trvalého deště, protože jejich nástup je pomalejší. S určitým předstihem lze předpovídat také povodně z tání sněhu.
Existují nějaké trendy i v předpovědi počasí?
Jedna z věcí, na kterých se teď hodně pracuje, je takzvaný nowcasting, což je předpověď na nejbližší hodiny. Hlavně se snaží předvídat nebezpečné jevy, aby mohly být pokud možno ještě před jejich výskytem informovány záchranné složky. Takové předpovědi pak můžou efektivně pomoct právě i silničářům nebo energetikům.
Reklama
foto: Michaela Cásková, zdroj: Český hydrometeorologický ústav
