Při východu slunce už jsou mlhavá pole kolem vesnice Guior posetá muži, ženami i dětmi, kteří po noční bouřce vysévají kukuřici. Po několika letech přinesl liják zemědělcům v této části východní Guatemaly naději na lepší živobytí. Když si ale třicetiletý Esteban Gutiérez udělá přestávku od práce, vysvětluje, proč je pořád ochoten se hodně zadlužit a riskovat svůj život, aby mohl emigrovat do Spojených států.
„Mé děti chodí spát hladové už tři roky. Úrody jsou malé a kávové farmy snížily platy na čtyři dolary za den,“ říká, zatímco si nervózně hraje s kukuřičnými jádry v plastovém kelímku, který má připevněný k opasku. „Doufáme, že sklizeň bude dobrá, ale do té doby máme už jen jeden cent kukuřice (asi 62 kg), což stěží vystačí na měsíc. Musím najít způsob, jak se dostat na sever, jinak budou mé děti trpět ještě víc.“
Gutiérez není zdaleka jediný, kdo plánuje přesun. Klimatická změna na mnoha místech světa způsobila chronické problémy takového rázu, že život komunit v původních domovech už dále není možný. A tak vzniká i nový směr světového výzkumu zaměřený na takzvanou „klimigraci“, tedy nucený přesun skupiny lidí na nové území, dále od nebezpečí. Nutno dodat, že tento proces, řízený i neřízený, už začal a pravděpodobně bude ještě dlouho pokračovat.
Hromadné přesuny
První komunitou, která podstoupila federálně schválenou klimigraci, byla Isle de Jean Charles v americké Louisianě. Změnit lokalitu bylo nutné. Začala se tu totiž ztrácet půda kvůli zvyšování hladiny moře a bouřkovým vlnám. Možnost klimigrace byla dříve zvažována i na Aljašce. Pobřežní eroze tam totiž již mnoho let ohrožuje životaschopnost vesnice Newtok. Její obyvatelé si přesun odhlasovali už v roce 2003, ale nezdá se, že by mohl proběhnout dřív než před rokem 2023.
Mezinárodní organizace pro migraci předpovídá, že do roku 2050 bude muset opustit své domovy 25 milionů až 1,5 miliardy lidí.
Nutnost stěhování se však zdaleka netýká jen Ameriky. V roce 2011 bylo víc než sto domácností z australského Granthamu v Queenslandu přemístěno za pomoci vlády do vyšší nadmořské výšky po ničivých povodních způsobených mimořádně silným jevem El Niňo – teplým obdobím složitého povětrnostního cyklu způsobeného zvýšenou povrchovou teplotou Pacifiku.
Chudí platí nejvíc
Změny klimatu, které dnes americké ministerstvo obrany nazývá „multiplikátorem hrozeb“, ale ze všeho nejvíce ohrožují právě rozvojové země, jako je Guatemala, a prohlubují v nich chudobu, konflikty i nestabilitu. Mezinárodní organizace pro migraci předpovídá, že do roku 2050 bude muset opustit své domovy 25 milionů až 1,5 miliardy lidí. Zároveň právě ty nejmenší a nejchudší národy, které ke klimatické změně přispívají nejméně, ponesou její negativní následky nejvíce.
Většině chudých zemí se daří kvůli změnám klimatu ještě hůř, zatímco bohatší národy nejsou zdaleka tolik poškozeny a některé z nich dokonce z globálního oteplování ekonomicky těží.
To ostatně potvrzuje i nová studie vědců ze Stanfordské univerzity, podle níž zvyšuje globální oteplování celkovou ekonomickou nerovnost. Jinými slovy, většině chudých zemí se daří kvůli změnám klimatu ještě hůř, zatímco bohatší národy nejsou zdaleka tolik poškozeny a některé z nich dokonce z globálního oteplování ekonomicky těží. Kromě států ve Střední Americe jsou nejvíce postižené země v jižní Asii, například Bangladéš a subsaharské regiony.
Hlavní příčina
Když se vrátíme ke Guatemale, spolu s několika dalšími zeměmi Střední Ameriky je stále jednou z nejrizikovějších oblastí na světě, kde nebezpečný mix násilí, chudoby a korupce nutí miliony lidí opouštět své domovy a hledat bezpečí na severu v USA. Avšak uprostřed prohlubující se klimatické krize bývá stále častěji důvodem jejich exodu spíše sucho, hlad a boj o přírodní zdroje.
Zvýšení globální teploty o 4 °C během tohoto století, které je nyní považováno za reálné, může mít za následek stovky milionů uprchlíků a potopená města v USA i Číně.
Podle Organizace pro výživu a zemědělství problémy se sklizní, které souvisejí se suchem, přímo postihly jednoho z deseti obyvatel Guatemaly a způsobily extrémní nedostatek potravin pro téměř 840 tisíc lidí. Výsledek byl prostý – v rekordním počtu migrovaly celé rodiny. Od října 2018 bylo na hranicích s USA zadrženo více než 167 tisíc uprchlíků ve srovnání s 23 tisíci v roce 2016. Ti, kteří zůstali, jsou často závislí na penězích, které jim posílají šťastnější známí za hranicemi.
Jak už ale bylo naznačeno, tyto počty mohou do budoucna výrazně růst. Zvýšení globální teploty o 4 °C během tohoto století, které je nyní považováno za reálné, může mít za následek stovky milionů uprchlíků a potopená města v USA i Číně. Proto by měly vyspělé země, které jsou za extrémní zvyšování teploty nejvíce zodpovědné, jeho negativní dopad doma i v zahraničí co nejvíce snižovat. Je to koneckonců v jejich vlastním zájmu.
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: The Conversation
