Uživí Země 11 miliard lidí? Zjistí se to už brzy. Kolem roku 2100

Země je kulatá a má své rozměry. Možnosti, jak na ní udržet vzmáhající se lidskou populaci, tedy nejsou nekonečné. Už ekonom a demograf z konce 18. století Thomas Malthus napsal esej o tom, že reprodukce lidstva povede k přelidnění planety, vyčerpání všech jejích zdrojů a smrti v masovém hladomoru. Jak moc se blížil pravdě?

Sociobiolog Harvardské univerzity Edward O. Wilson ve své knize Budoucnost života uvedl, že 3,5 miliardy hektarů polí ročně vyprodukuje přibližně dvě miliardy tun obilí. To je dost na to, aby bylo možno nakrmit deset miliard vegetariánů, ale nasyceny by byly jen 2,5 miliardy všežravců.

Lidská populace by měla mít teď na konci října sedm miliard lidí a do roku 2100 nás bude okolo jedenácti miliard.

Podle populačního biologa Joela Cohena z Columbia University jsou dalšími environmentálními faktory, které omezují nosnost Země, dusíkový cyklus, dostupná množství fosforu a koncentrace atmosférického uhlíku. I podle něj ale existuje velká nejistota v dopadu všech těchto faktorů.

Vzdělání děti odhání

Jestliže jsou všechny demografické výpočty správné, měla by mít lidská populace na konci října 2019 sedm miliard lidí a do roku 2100 nás bude okolo jedenácti miliard. Schopnost naší planety uživit lidi je určována jak přírodními omezeními, tak lidskými rozhodnutími, která se týkají ekonomiky, životního prostředí, kultury a demografie. Jednoduché matematické modely vztahu mezi růstem lidské populace a možností naší planety, aby ji uživila, tady jednoduše nefungují.

Čím vyšší je úroveň vzdělání ženy, tím méně dětí bude pravděpodobně mít.

Přírodovědec Sir David Attenborough v rozhovoru pro BBC Newsnight řekl, že z dlouhodobého hlediska musí růst populace jednou skončit. Jedním z klíčových faktorů je například vzdělání žen. Výzkum v Africe ukázal, že čím vyšší je úroveň vzdělání ženy, tím méně dětí bude pravděpodobně mít. Méně erudované matky chtějí mít na rozdíl od těch vzdělanějších jistotu, že je více dětí jednou v budoucnu uživí. Se vzděláním tato jistota mizí.

Jak nahradit generaci?

I odhady OSN o trendech světové populace ukazují, že se rodiny zmenšují, a údaje z 230 zemí světa založené na studiích od roku 1950 ukazují, že velká většina ze sledovaných států zaznamenává pokles porodnosti. To potvrzuje i rakouský demograf Gerhard Heilig, který program o vývoji populace na půdě OSN řídí. Globální míra porodnosti podle něj poklesla na „reprodukční úroveň“, která matematicky představuje 2,1 dítěte na ženu.

Před deseti tisíci lety, což není vzhledem ke stáří planety tak dlouho, na Zemi nemohlo být více než několik milionů lidí. Jedna miliarda byla překonána až na počátku 18. století.

Populace se ale mění pomalu, lidé žijí déle a mnoho bohatých zemí stále přitahuje množství přistěhovalců. Přestože má téměř polovina zemí světa porodnost pod úrovní potřebnou k nahrazení současných generací, většina těchto populací stále roste.

Prostor, nebo chamtivost?

Je tedy opravdu na naší planetě příliš mnoho lidí? Problémem ani není počet lidí na planetě, ale počet spotřebitelů, rozsah a povaha jejich spotřeby. To tvrdí například David Satterthwaite, vedoucí pracovník Mezinárodního institutu pro životní prostředí a rozvoj v Londýně.

I kdyby planeta mohla do konce století pojmout víc než jedenáct miliard lidí, naše současná úroveň znalostí nám neumožňuje předvídat, zda je tak velká populace udržitelná.

Na podporu svého tvrzení cituje Mahátmá Gándhího: „Svět má dost pro každého, ale ne pro jeho chamtivost.“ Před deseti tisíci lety, což není vzhledem ke stáří planety tak dlouho, na Zemi nemohlo být více než několik milionů lidí. Jedna miliarda byla překonána až na počátku 18. století, dvě miliardy pak zaznamenal počátek dvacátých let.

V prostředí s neomezenými přírodními zdroji už roste počet obyvatel exponenciálně. Jedním z charakteristických rysů exponenciálního růstu je doba, po kterou se populace zdvojnásobuje. Růst populace byl tak rychlý, že neexistuje skutečný precedent, na který bychom se mohli obrátit, pokud jde o možné důsledky. Jinými slovy, i kdyby planeta mohla do konce století pojmout víc než jedenáct miliard lidí, naše současná úroveň znalostí nám neumožňuje předvídat, zda je tak velká populace udržitelná. Jednoduše proto, že se to nikdy předtím nestalo.