Marcela, 58: Jsem vlastně velice spokojená babička. Jsem aktivní, zdravá, pořád pracuju, mám spoustu koníčků, vedu malý turistický kroužek, A taky mám dvě vnoučata, šestiletého Matýska a čtyřletou Aničku. Obě děti miluju a jsem ráda, když s nimi můžu trávit čas. Jenže poslední dobou mám pocit, že se ze mě stala bezplatná chůva. Dcera mě onehdá nenápadně poprosila, abych občas vyzvedla děti ze školky, když s manželem nestíhali. Pak potřebovali pomoct, když byla Anička nemocná. Potom zase o víkendu, protože měli s manželem program. Vždycky jsem si říkala, že přece pomůžu, když můžu.
Teď už se mě ale dcera často ani neptá. Nedávno jsem si naplánovala na sobotu divadlo, a dcera mi řekla, že si s manželem potřebují odpočinout a chtějí mít víkend pro sebe, takže ve čtvrtek musím pro děti do školky a oni si pro ně prijedou v neděli. Tak jsem jí řekla, že to nejde, protože mám na sobotu lístky do divadla s kamarádkou. Odpověděla mi, že jsem sobecká a že bych snad jednou mohla dát přednost vlastním vnoučatům. Mrzelo mě to. Kvůli nim jsem za poslední měsíce zrušila nejeden plán, ale to už jako by nikdo neviděl. Dcera mi navíc připomněla, že moje maminka s ní kdysi taky bývala často. To je pravda a já jsem za to byla vděčná. Jenže maminka už tehdy byla v důchodu, zatímco já chodím každý den do práce, a mám spoustu vlastních aktivit.
Nechci se s dcerou hádat a rozhodně nechci přijít o kontakt s vnoučaty. Jak už jsem ale řekla, nechci mít pocit, že musím svůj život přizpůsobovat tomu, co si naplánuje moje dcera a její rodina. Jsem opravdu tak sobecká?
Odpověď poradny
Milá Marcelo, to, že chcete mít vlastní život, je přece základní pravidlo. Z toho určitě mít výčitky nemusíte. že nechcete rušit domluvené divadlo, na tom nic nemění. Nemáte žádnou povinnost vyhovět tomu, kdo po vás chce něco navíc. A to, že to je vaše dcera a vaše vnoučata, na věci nic nemění. Upřímně řečeno, jsou to hlavně její děti a její zodpovědnost.
Je pochopitelné, že vaše dcera pravidelnou pomoc oceňuje. A třeba si bez ní už nedokáže život představit a trochu na ni spoléhá. Dvě malé děti, práce, manžel... dnešní doba není jednoduchá. A to je do jisté míry správné, že na rodinu spoléhá, protože od toho rodina je. Nicméně je tam extrémně důležité právě to "do jisté míry". I vy máte práci, i vy jste unavená, i vy máte svůj život. Kdysi jste strávila víkendy s ní, protože to byla vaše dcera a byla to hlavně vaše povinnost. Teď jsou Matýsek a Anička hlavně její povinnost. A až ti vyrostou, budou mít své děti a ty budou zase jejich povinnost. Tak to bylo odjakživa, a tak to vždycky bude.
Z vašeho dopisu se zdá, že jste se nikdy výslovně nedomluvily, kolik hlídání je pro vás obě přijatelné. Vy jste pomáhala, když bylo potřeba, dcera si na pomoc zvykla a postupně ji začala považovat za běžnou věc. To se může stát docela snadno. O to nepříjemnější pak je, když to jedna strana začne trochu sobecky využívat systémem nabídli mi prst, vezmu si celou ruku.
Mít ráda vnoučata a nechtít kvůli hlídání rušit vlastní program se navzájem nevylučuje.
Já bych v tuto chvíli doporučovala hlavně si s dcerou promluvit. Naplánute si to na nějakou vhodnou chvíli, kdy je klid. Ve vypjatém telefonátu, během kterého ona potřebuje rychlé řešení a vy se cítíte zahnaná do kouta, se těžko hledá dohoda. Zkuste se prostě asertivně dohodnout. Můžete začít tím, na čem vám oběma záleží. Třeba takto: „Jsem ráda, že s dětmi můžu být, a chci vám dál pomáhat. Poslední dobou ale počítáte s mým časem, aniž bychom se předem domluvily, a já chci mít svůj život. Potřebovala bych, abychom si nastavily určitá pravidla.“
Taková formulace dceři nic neslibuje předem, ale ani jí tím neříkáte, že od příštího pondělí musí všechno zvládnout sama. Vy potřebujete, aby se z automatického očekávání znovu stala dohoda. Pokud dcera namítne, že se na vás nemůže spolehnout, zkuste se zeptat, co přesně by jí nejvíc pomohlo. Možná má trable v práci a opravdu se děje něco závažného, možná je právě tahle sobota pro ni extrémně důležitá. To ovšem jinak než rozhovorem nezjistíte. Nejdříve nalezněte konkrétní řešení pro tento víkend, pak se můžete domluvit dlouhodobě.
A než si promluvíte, promyslete si také vlastní možnosti. Chcete děti pravidelně vyzvedávat jednou týdně? Vyhovuje vám jeden víkend v měsíci? Nebo vám více sedí hlídání po předchozí domluvě bez pevného závazku? Neexistuje správný počet hodin, který by z vás udělal dobrou babičku. Nabídněte takový rozsah, se kterým můžete dlouhodobě žít, aniž byste při každém zazvonění telefonu cítila napětí. Dohodnout se můžete například na jednom pevném odpoledni a na tom, že další hlídání proberete předem. Stejně tak můžete říct, že pravidelný den slíbit nechcete, ale pokud budete mít volno, ráda pomůžete. Dceři i jejímu manželovi tím dáte jasnější představu, s čím mohou počítat a kdy potřebují hledat jiné řešení. Počítejte s tím, že změna pro ně může být nepříjemná. Pokud na vaší pomoc dlouhodobě spoléhali, budou potřebovat čas přizpůsobit se. Tady jste možná udělala drobnou chybu vy, že jste se neozvala dřív. Vy teď nemusíte ustupovat od všeho, co řeknete. Můžete se ale společně domluvit, od kdy nový režim začne a co se stane, když dítě onemocní nebo některému z rodičů odpadne jiná možnost hlídání.
Výčitka, že vám vaše maminka také pomáhala, může být bolestivá právě proto, že sama cítíte závazek. Je pravda, že jste její pomoc potřebovala a vážíte si jí. Nemusíte to zlehčovat. Zároveň se vaše okolnosti liší. Píšete, že jste zaměstnaná, zatímco vaše maminka už tehdy byla v důchodu. A i kdybyste obě měly stejné podmínky, stále můžete mít rozdílnou představu o tom, jak často chcete hlídat. Dceři můžete říct: „Máš pravdu, babička mi moc pomáhala a jsem jí za to vděčná. Já vám také chci pomáhat, ale nemůžu slíbit stejný rozsah. Pojďme se domluvit na tom, co zvládnu.“ Je možné, že bude zklamaná, zvlášť jestli dosud počítala s tím, že pomůžete pokaždé, když požádá. To ale neznamená, že jste udělala něco špatně. Můžete uznat, že jí změna komplikuje život, a současně u svého rozhodnutí zůstat. Například: „Chápu, že se ti to teď nehodí a že potřebujete hlídání vyřešit. V sobotu ale do divadla půjdu. Můžu se podívat, jestli budu mít čas příští týden.“ Náhradní termín nabídněte jen tehdy, když o něj skutečně stojíte. Pokud po každém odmítnutí ze strachu okamžitě slíbíte dvakrát tolik, původní problém se nejspíš vrátí.
A pokud to půjde a pokud máte dobré vztahy, ať je u rozhovoru i váš zeť. Organizace péče o děti je záležitostí obou rodičů. Není důvod, aby se veškeré vyjednávání o tom, kdo zase obětuje svůj čas, odehrávalo pouze mezi dcerou a matkou. Vaše obava, že přijdete o kontakt s vnoučaty, je pochopitelná. Právě proto stojí za to dceři výslovně říct, že si vztah s nimi chcete udržet. Můžete sama navrhnout společný výlet, odpoledne s pohádkou nebo návštěvu, na které budou i rodiče. Společný čas pak nebude pokaždé spojený s tím, že někomu řešíte pracovní směnu. A vaše dcera snad pochopí, že má spolehlivou babičku, která rodinu miluje, ale která prostě chce rozhodovat o svém životě. Taky může potřebovat být sama, taky může potřebovat volný víkend. Pokud obě chcete, aby to fungovalo dlouhodobě, dohoda je základ.
