fbpx

Zveřejněno: 19. 3. 2017

Hledání a naplňování snů je něco, co mě zajímá už odmalička. Klidně bych řekl, že to je už dneska můj obor :-). Vždycky jsem věřil, že můžeme dělat cokoliv, tak jako asi spousta z nás. Podle mě každý má sny, které chce naplnit. Dokonce si myslím, že je to pro nás nějaký vnitřní motor. Naše sny nás inspirují na cestě dál a dávají nám důvod žít.

Čím více si je uvědomujeme a přibližujeme se k nim, tím blíže jsme sami k sobě. Tím jsme šťastnější. Mám pocit, že naše sny souvisí s naším posláním, kvůli kterému jsme se narodili. A každý jej máme. Každý se narodí s určitým posláním a každý má sny. Alespoň na počátku. Jak se pohybujeme dál časem, tak hodně lidí zapadne do struktury každodenní rutiny a povinností a pomalu zapomínáme

Pak nám něco chybí a my pořádně nevíme co, protože sny často považujeme za něco imaginárního a dětského a nepřijde nám to tak důležité. Podle mě plní naše sny a vize větší roli, než si vůbec uvědomujeme. Bez snů se stáváme více racionální a podléháme rutině. Sny podle mě souvisí s tím, co jsme na úplně základní úrovni.

Často s lidmi pracuji na tom, abychom jejich sny objevili, a pak hledáme cestu, jak se k nim přiblížit a naplnit je. Napsal jsem i knížku "Objevte a naplňte své vlastní sny", která popisuje, jak své sny najít, a hlavně, co nám často brání v tom je naplňovat. Někdy to není jednoduché. Máme v sobě za ta léta hodně omezení, která se jen těžko překračují. Nejzajímavější je, že ta omezení jsou jen a jen v naší hlavě. Jsme tak zablokovaní v tom, na co jsme zvyklí, že udělat krok jiným směrem nám připadá často úplně nemožné nebo minimálně obtížné. Hledat a naplňovat své vlastní sny je často těžké, to ano, ale vždycky to stojí za to, protože s každým krokem, který tím směrem uděláme, jsme šťastnější a svobodnější. Zkuste si představit, co každý den děláme. Kolik času si dáme na to, abychom se zastavili a zamysleli se nad tím, co nás vlastně baví a naplňuje. Žijeme na jedné malé kouli - planetě, která letí 240 km za sekundu vesmírem, jenž doopravdy vůbec neznáme, a máme pocit, že když nestihneme dotáhnout všechny úkoly, které právě máme, tak je konec.

img 0454

Osho má jednu skvělou meditaci. Říká: "Sedněte si do kouta a představte si, že tu nejste. Představte si, že jste právě odešli ze světa, a zamyslete se nad tím, jak by vypadal svět bez Vás. Jak hodně by se změnil a jak by pokračoval dál i bez toho, abyste všechno, za čím se každý den honíte, stíhali dodělat." Zkuste to. Budete překvapeni. Svět poběží dál i bez Vás. Všechno bude pokračovat. Je jen na Vás, jestli se dokážete zastavit nebo ne a najdete si čas na to, co opravdu chcete.

Když mi bylo tak 17 - 18 let, potkal jsem lidi, co už byli v hodně pokročilém věku. Když jsem je poslouchal, mluvili často o tom, co mohli udělat a neudělali přesto, že dnes jasně vidí, že nebylo tak složité nebo nemožné to udělat. Jenže co bylo opravdu smutné, bylo to, že v tuto chvíli už neměli čas to udělat znovu a jinak. A to bylo velice frustrující. Když jsem je poslouchal, řekl jsem si, že si dám pozor, abych kdykoliv se podívám zpátky, věděl, že jsem udělal všechno proto, aby to bylo fakt dobré!

Žiji svoje sny. A stále se zajímám o to, abych měl další sny a aby mi to celé dávalo smysl.  Není to vždycky jednoduché. Někdy narážíte na lidi, které tento přístup rozčiluje. Rezignovali na své vlastní sny, tak se snaží dokázat, že to, co děláte, nemá smysl. Ale má. Vždycky to má smysl. Jděte do toho, hledejte své sny, naplňujte je a budete šťastnější a celistvější.

Tady je ještě jedno video, které se k tomuto tématu myslím hodí... Think different - myslete jinak.

Foto: blog

Tipy redakce

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...