Může láska hory přenášet? Pokud ne, Dashrath Manjhi dokázal, že je může aspoň rozbít na kusy. Když se jeho žena zranila, začal chudý pracovník z indické vesnice Gehlaur hloubit cestu skrze horu jenom za pomoci kladiva a dláta. Toto je jeho příběh.
„Otec jednou odešel na druhou stranu hory nasekat dříví. Když se za ním vydala moje matka, aby mu přinesla jídlo, spadla. Hrnec se rozbil a ona se zranila,“ vzpomíná Dashrathův syn, jak celý příběh začal.
Dashrath rozbíjel horu kvůli ženě a lidem z vesnice. Zemřel v roce 2007.
Kolik hrnců se musí rozbít?
Nejbližší doktor žil ve městě Gehlaur, celých 55 km daleko napříč těžkým horským terénem. Toho dne byl Dashrath Manjhi plný obav. „Říkal si, kolik hrnců se už muselo takto rozbít během tisíciletí, kdy hora stála, a kolik dalších jich ještě musí být rozbito. Myslel na každého, kdo se tu má ještě narodit, živit, vydělávat peníze a také umřít. Ale proč neudělat jen jednu věc v jeho životě: vystavět cestu napříč horou, která bude užitečná každému, nejenom jemu, ale celé společnosti,“ popisuje jeho přítel Ramcharit Prasad.
A tak Dashrath Manjhi prodal tři kozy, aby si mohl koupit dláto a kladivo, a pustil se do rozbíjení hory. Jeho manželka ho podpořila a brzy se roznesla zpráva, že Dashrath Manjhi zešílel. „Lidé mu říkali, že to nedokáže. Že je prostý chudý muž, který potřebuje jenom vydělat peníze na jídlo. Proč by se měl o to vůbec snažit? I jeho bratr ho nazýval šílencem,“ prozradil jeho synovec Dahu Manjhi.
Dashrath před „svou“ horou. Pomohl celé vesnici, ocenění odmítal.
Z hory rovnou na pole
Dashrath Manjhi se nevzdal. Od 4 do 8 ráno kutal horu, a aby se uživil, oral od 8 ráno do 1 odpoledne spolu s ostatními pole. „Moje rodina a přátelé mu říkali, že při tom zemře. Ale Dasharat říkal, že nezemře nikdy,“ říká Dahu, „ale pomůže mnoha lidem. Nejdříve své rodině, potom celé vesnici a nakonec celému regionu.“
Dashrath Manjhi takto pracoval celých 22 let. Za tu dobu vybudoval cestu, která je 110 m dlouhá, 9,1 m široká a 7,6 m hluboká. Zkrátil tak cestu do města Gaya z 55 km na pouhých 15. Jeho žena zemřela na následky svých zranění dřív, než Dashrath cestu dokončil. I přesto je dnes jeho výtvor považován za největší pomník lásky na světě.
Manjhiho cesta nekončí
Nejbližším městem s lékaři, školou i pracovními příležitostmi je Wazirganj. Nyní je toto město pouhých 5 km vzdálené. To pomohlo nejenom lidem z Gehlauru, ale i lidem z 60 dalších vesnic.
S tím se však Dashrath nespokojil. Začal chodit ode dveří ke dveřím a sbíral podpisy na petici. Potom šel podél železnice až do Nového Dillí, kde požadoval, aby byla jeho cesta napojena na hlavní silnici, a vesničané dostali také nemocnici, školu a dodávky vody.
Vláda mu za jeho snahu udělila cenu, ale Manjhi ji vrátil. „Nestarám se o cenu, slávu či peníze,“ řekl. „Začal jsem pracovat z lásky k mé ženě a pokračoval z lásky k mým lidem. Kdybych to neudělal já, neudělal by to nikdo.“ V roce 2007 zemřel na rakovinu, avšak dodnes slouží jako symbol odvahy a odhodlanosti. Svět si ho pamatuje jako Muže hory.
foto: IndiaToday, Wikipedia, zdroj: Indian Express
