Chléb patří do našeho jídelníčku téměř neodmyslitelně. Vlastní voňavý bochník si můžete uhníst rukama a upéci v troubě pro občasné zpestření jídelníčku nebo pravidelně připravovat v domácí pekárně. Proč to ale vůbec dělat a nespokojit se s průmyslově vyrobeným tovarem? Napadá mě nejméně pět důvodů, proč právě takto „marnit“ svůj čas.

První zmínky o pečení kynutého chleba pochází z let 6000 – 4000 př.n.l. Od dvanáctého století si tato stále oblíbenější potravina postupně nacházela své místo i v naší kuchyni. K její výrobě byl používán především oves, ječmen, žito a pšenice špalda, pšenice setá pouze výjimečně. Své dnešní formě a vlastnostem byl tehdy ještě velmi vzdálen. O dostatek tohoto pečiva se už tenkrát starali profesionální pekaři. Domácnosti se jím zásobovaly samy převážně na venkově. Co tedy nutí dnes lidi, aby slevili ze svého pohodlí a místo rychlého nákupu si ho sami upekli?

1. Použité kvalitní suroviny

Víte, co jíte. Do těsta zamícháte jen to, co tam sami chcete mít. Pokud kupříkladu jako já nepoužíváte klasickou pšeničnou mouku (nemluvím teď o lepku, ten je i v jiných obilovinách, ale pouze o běžné pšenici), můžete ji nahradit tou z jednozrnky nebo dvouzrnky, špaldové, ovesné, ječné, žitné a různých dalších. Jestli nesnášíte kmín, nedáte ho tam, a naopak přidáte to, co máte rádi. Ať už jsou to různá semínka, ořechy, olivy nebo třeba zelí. Kvalita použitého oleje nebo jiného tuku i sladidel se pak také projeví na hotovém pokrmu.

2. Čerstvý, kdy potřebujete

Pokud pečete v pekárně, můžete mít byt provoněný chlebem každé ráno. Je to velmi příjemné. Pokud pečete v troubě, asi nebudete v noci vzhůru, abyste ráno měli teplé pečivo, ale i v jinou denní dobu vám bude čerstvý chléb chutnat úplně stejně. Trouba má oproti pekárně tu výhodu, že můžete mít větší množství čerstvého pečiva najednou, což ocení početnější rodiny nebo pozvaní přátelé.

3. Chuť a kvalita

Předpokládám, že do domácích chlebů netoužíte přidávat žádná chemická barviva, ochucovadla nebo konzervanty. A používáte-li kvalitní suroviny, na chuti je to poznat. Také takto vyrobený pokrm nezatěžuje tolik svou kyselostí osoby s citlivější trávící soustavou jako ten průmyslově vyrobený.

4. Výdrž

Znáte z dětství pohádky, ve kterých si hlavní hrdina vezme s sebou na dalekou cestu obrovský pecen a jí ho celou tu dlouhou dobu, než dorazí, kam má? Jako dítě jsem si myslela, že to není možné. Že ten chleba už musí být tvrdý jako kámen. Ale zdá se, jako by tohle právě žádná pohádka nebyla. Z vlastní zkušenosti vím, že i když náš chléb nikdo večer neuklidí a zůstane na kuchyňské lince, ani v chlebníku, ani v igelitu, ráno je úplně stejný. Ten koupený v obchodě se třetí den už prakticky nedá jíst, ale s domácím tento problém nemám – pokud už tou dobou ovšem není sněden.
Podle dobových záznamů se ještě v devatenáctém století pekl chléb na čtrnáct dní až tři týdny dopředu. A i po těch třech týdnech byl stále poživatelný, i když už nechutnal jako čerstvý.

5. Dobrý pocit

Nevím, proč to tak je, ale pokaždé mám z vlastního chleba zvláštní radost. A to i tehdy, kdy za mne peče domácí pekárna. Jako by byl důležitější než jiná potrava, která také projde mýma rukama, a dokonce jeho přípravou strávím mnohem víc času. Možná je v něm trocha dávné magie, vzdálená vzpomínka na ty tisíce let, kdy chléb a jeho předchůdce ve formě různých obilných placek pekli naši předkové a chovali jej ve velké úctě.

Pokud s domácím pečením teprve začínáte a hned se nedaří, nezoufejte, všechno chce svůj čas a odměna ve formě voňavého pečiva se dostaví. A přeji vám, abyste z něj měli zrovna tak dobrý pocit jako já.

foto: Shutterstock