Vulkanický ostrov Madeira na severozápadním pobřeží Afriky je po celý rok oblíbeným turistickým cílem. V posledních letech sem zavítá i hodně Čechů. Nejlepším obdobím k návštěvě je měsíc únor, kdy se slaví i karneval a hlavní město Funchal žije hudbou, tancem a veselým duchem.
Třídy nedaleko přístavu zaplaví během několika dnů průvod samby v barvitých kostýmech hýřících fantazií a energií. Dívky se mnohdy odívají poskrovnu, zrovna jako v brazilském Riu, i když zde teplota není zase tak vysoká (v průměru kolem 18 stupňů). Na rozdíl od Ria si ale tanečníky můžete užít zblízka a také se s nimi do radovánek zapojit.
Koloniální centrum města má zcela jinou atmosféru než přes den. Stromy i budovy září jako světlušky na tmavém nebi a lidé zase úsměvy. Poslední den patří tzv. madeirskému karnevalu neboli satiře. Místní se oblékají za známé politiky, umělecké hvězdy, parodují aktuální evropské problémy. Každý účinkující má své číslo a na závěr se soutěží o nejoriginálnější téma a kostým.
Setkání s Karlem I.
Funchal láká i svou architekturou, jejímž klenotem je katedrála z 16. století. Připomíná počátky osidlování ostrova Portugalci. Ti zde nejprve pěstovali cukrovou třtinu a později víno. To je místní chloubou dodnes a spolu s výšivkami a proutěnými výrobky i suvenýrem pro turisty.
Pro Madeiru je nepostradatelný příjem z cestovního ruchu. A je z čeho vybírat – výlety na pozorování velryb (dříve se zde hojně lovily), cesty do hlubin země v černočerných lávových jeskyních či treky horami se zurčícími vodopády a systémem zavlažovacích kanálů, jejichž historie sahá až do 15. století. Místní skaliska jsou prošpikována sítí údolí a roklí, z vysoko položených levád, tedy zavlažovacích systémů z horských pramenů, se otevírají pohledy na blankytné moře, které se zlověstně zpěněnými polibky naráží na příkrá úbočí.
V subtropickém klimatu se daří květinám, a tak jsou zdejší botanické zahrady otevřeny po celý rok. Nostalgii obdivovatelů rakouského mocnářství ukojí setkání s Karlem I., který sem odešel do exilu roku 1921 i s chotí. Žil vysoko v horách, kde se díky četným dešťům daří přírodě plné života. Ale vlhko a malý příjem císařovi nesvědčily. Zemřel v dubnu následujícího roku a jeho hrob dnes navštěvují i čeští monarchisté.
Madeira je portugalským autonomním územím a životní úroveň zde dnes odpovídá evropským standardům. Na ostrově byly vybudovány kvalitní silnice, které vedou jako krtci nepřeberným množstvím tunelů. Nechybí zde ani novodobá atrakce skywalk nad Cabo Girao ve výšce 580 m. Otevírá pohled na nekonečný Atlantik, hlavní město, rybářské vesnice a útes pod vámi.
Karneval v Madeiře je plný barevných kostýmů hýřících fantazií.
Hory a zimní relax
Ty tam jsou doby, kdy chudí Madeiřané museli odcházet za prací do zahraničí. V 2. polovině 19. století jejich kroky směřovaly do USA, Jižní Ameriky a na Havaj. „Není to tak dávno, co jsem se vrátil z Brazílie,“ povídá s úsměvem starší pán obsluhující lanovku v Achadas da Cruz. Tou se dostanete z levády až dolů k moři a políčkům. „Rodiče odešli v 30. letech, to tu byla velká hladovka. Ale teď? Co mi tu chybí?“
Stovky let zpět byl zdrojem živobytí hlavně rybolov, prosperovala továrna na konzervy, ale jinak byla místní hornatá krajina dost nehostinná. Lidé museli vytvořit propracovaný systém teras na úbočích skal, aby mohli pěstovat zeleninu, ovoce a květy. Z bývalé „překážky“ pro rozvoj zemědělství je dnes lákadlo pro turisty. Nejvyšší Pico Ruivo (1 862 m) se zase stal cílem alpinistů.
Pokud si tedy chcete na chvíli odpočinout od zimy, užít si zábavu a Rio je pro vás přece jen trochu daleko a drahé, zajeďte si na Madeiru. Karneval letos probíhá od 7. do 14. února. A pozor – zaberte si své místo na fotografování včas, diváků je mnoho a všichni se derou vpřed.
