Studie provedená na Univerzitě Britské Kolumbie jako první dokázala, že častý uklidňující fyzický kontakt, jako je objímání, hlazení nebo chování, ovlivňuje kojence až na úroveň DNA. Děti, které jsou vystaveny dotekům, mají ve srovnání s těmi, které jsou o ně ochuzeny, lépe vyvinutou imunitu, funkce metabolismu a netrpí tolik stresem. Tělesný kontakt se tak stává přirozeným způsobem, jak podpořit fyzické i psychické zdraví našich potomků.
Studie, jejíž výsledky byly zveřejněny v Development and Psychopathology, pracovala s 94 zdravými dětmi, a to od jejich kojeneckého věku až do stáří pěti let. Během prvních měsíců života svých potomků si jejich rodiče vedli podrobné deníky, které zahrnovaly jak údaje o chování dítěte, tak data o kvalitě a délce trvání poskytované péče včetně tělesného kontaktu.
Epigenetický vs. skutečný věk
Po pěti letech vědci odebrali dětem vzorky DNA a odhalili, že ty, které strádaly nedostatkem fyzického kontaktu, měly ve svých buňkách molekulární profil, který byl pro jejich věk nedostatečně vyvinutý. Jejich epigenetický věk byl nižší, než by se dalo očekávat vzhledem k jejich skutečnému stáří. Tato nesrovnalost může být spojena se zhoršeným zdravotním stavem i zvýšenou pravděpodobností opoždění dalšího vývoje. Děti, které zažívaly jen málo doteků, také prožívaly více stresu.
Naopak u dětí, které velmi často zažívaly fyzický kontakt s pečující osobou, byl zaznamenán epigenetický věk normální nebo mírně zrychlený. Dle výsledků testů také vykazovaly méně stresu.
Často se s dítětem mazlete a zajistěte mu tak pevnější zdraví i vyšší psychickou odolnost
Silnější psychika i imunita
Vědci se v této oblasti zaměřili zejména na proces methylace DNA, která ovlivňuje a řídí fungování buněk. Nejvýraznější rozdíly mezi dětmi s dostatkem a nedostatkem dotyků se objevily na dvou specifických místech DNA: první hraje roli v imunitním systému, druhé se podílí na fungování metabolismu. Blízký fyzický kontakt s pečující osobou v prvních měsících života tak může dítěti zajistit celoživotně pevnější zdraví i psychickou odolnost.
Když dotek léčí
„Máme v plánu dále sledovat, jak dalekosáhlé důsledky má biologická nezralost, kterou jsme u daných dětí objevili, na jejich zdraví a psychický vývoj. Pokud další výzkum potvrdí tato počáteční zjištění, je důležité zdůraznit význam zajištění fyzického kontaktu, a to nejen pro zdravé, ale zejména pro nemocné a ohrožené děti,“ vysvětluje vedoucí studie Sarah Moore a uvádí, že by se se zahájením dotykové terapie nemělo otálet, neboť nejsilnější vliv na celoživotní genetické nastavení mají vnější podmínky v raném dětství.
foto: Profimedia, zdroj: Science Daily
