Majitelé psů a koček mají jasno: o vysoké inteligenci jejich čtyřnohých miláčků nemůže být pochyb. Vědci jsou v podobných soudech opatrnější, nicméně i jejich výzkumy dávají milovníkům zvířat zapravdu.
Kdo žije delší čas vedle nějakého mazlíčka, případně se profesionálně zabývá zvířecím chováním, dobře ví, že se „němé tváře“ neřídí zdaleka jen instinkty a že určitě mají něco, co bychom mohli nazvat „duší“. Nicméně nesmíme zapomínat, že jejich myšlení je odlišné od toho našeho. Nejde ani tak o výšku inteligence (měřenou ovšem lidskými měřítky), ale o to, že zvířata potřebují ke svému životu něco jiného než my, a podle toho také pracuje jejich mozek.
Nesmíme zapomínat, že například tři čtvrtiny všech psů, co běhají po naší planetě, nejsou žádní domácí mazlíčci ani pomocníci člověka, ale divocí hafani, kteří prožívají svůj mnohdy krátký život například v chudinských slumech velkoměst v rozvojovém světě.
Po divokých předcích…
Ani po tisíciletích, která kočky a psi tráví vedle člověka, v nich nezmizely přirozené instinkty a potřeby, takže se nemůžeme divit, že jejich inteligence a dovednosti souvisejí hlavně s tím, co potřebovali odjakživa: přežít v divočině i ve smečce a opatřit si potravu. Navíc nesmíme zapomínat, že například tři čtvrtiny všech psů, co běhají po naší planetě, nejsou žádní domácí mazlíčci ani pomocníci člověka, ale divocí hafani, kteří prožívají svůj mnohdy krátký život například v chudinských slumech velkoměst v rozvojovém světě. Takže se jim schopnosti zděděné po pradávných předcích hodí v každodenním boji o přežití. A s kočkami se to má podobně…
Jídlo především
Jak kočky, tak psi ale mají také to, čemu říkáme epizodická paměť, což je spojuje s námi lidmi. Díky tomuto typu paměti si ukládají do mozku rozličné zážitky a na jejich základě se v budoucnu rozhodují. Pro psy mají například velký význam takové zkušenosti, které souvisejí s jídlem a s přežitím. Pokud se jedná o domácí mazlíčky, tyto informace souvisejí se životem v lidské smečce a v poznatcích, jak zvládnout komunikaci se svým velitelem, případně jak s páníčkem manipulovat.
Jak na svého páníčka
Právě na základě epizodické paměti si naši psi pamatují, kde se doma nacházejí oblíbené laskominy, stejně jako rychle rozliší, kdo je v rodině ten nejsilnější, a koho se tedy vyplatí poslouchat. Dobře se také orientují v prostoru, takže pokud se něco změní třeba v ulici, kterou každý den chodí do parku na procházku, dovede je to vykolejit a trvá nějaký čas, než tuto změnu přijmou – tedy než pochopí, že jim nehrozí žádné nebezpečí.
Přemýšlení o výcviku
Psi o svých zkušenostech přemýšlejí, což potvrzují pokusy, kdy psovod vydává nějaký povel a tento úkon je spojen s jednoduchou činností, například s bouchnutím do gongu. Pes dříve či později pochopí, že se v danou chvíli učí něčemu novému, a za nějaký čas spojuje tuto „novou“ aktivitu i s odlišnými úkony, třeba tlesknutím. Jde o to, že porozumí, oč jde, a že je v danou chvíli velitelem člověk, který výcvik provádí.
Dovednosti nočních lovců
Kočky bývají někdy považovány za hloupější tvory než psi. To je ovšem nespravedlivé tvrzení. Raději bychom měli říkat, že jejich inteligence je trochu jiná. Daleko více než psi jsou zaměřeny na lov a na ochranu svého teritoria, takže jejich „epizodické“ poznatky směřují k tomu, aby v noci, kdy v přírodě vyrážejí nejčastěji na lov, poznaly rychle místa, kde už byly, a také aby rozeznávaly hranice svého teritoria.
Místo, kde žijí, je pro ně skutečně důležitější než pro psa. Mnohem hůře prožívají stěhování, a to i ty kočky, které s námi sdílejí společnou domácnost. I pes je pochopitelně v prvních dnech po přestěhování zmatený a nejistý a neví, co si má o změně myslet. Ale pokud zůstane se „svou smečkou“, během několika týdnů se přizpůsobí, a pokud s ním pak půjdete kolem „starého“ domova, ani ho nenapadne se tu zastavit.
Oblíbené kousky
Co však mají hafani a micky společné, je schopnost zapamatovat si chutné kousky jídla. Takže u nich shodně dopadly pokusy, kdy například v růžové misce byly vždy nejchutnější kousky masa. Kočky i psi pak i dlouho po pokusu, jakmile viděli inkriminovanou misku, věnovali jí, podle míry svého temperamentu, až přehnanou pozornost a domáhali se přístupu k ní.
Pokusy, které vědci se zvířecí inteligencí provádějí, nejsou zdaleka samoúčelné. Mnohé mozkové vzorce těchto zvířat jsou využitelné při zkoumání nemocí jako Alzheimerova choroba. Právě tak bylo zjištěno, že kočky s věkem ztrácejí paměť, stejně jako se to stává velkému procentu lidí.
foto: Shutterstock, zdroj: DailyMail
