fbpx

Zveřejněno: 29. 3. 2017

Onemocnění srdce, cukrovka, obezita, deprese, úzkosti, závislosti... To vše mohou způsobit traumata prožitá v dětství. Někdy nám mohou „jen“ ztížit navazování vztahů nebo nalomit sebevědomí, ale rozhodně je dobré tyto latentní problémy zpracovat – byť to jde někdy ztuha.

Prožitky z raného věku nás formují a determinují naše jednání v dospělosti. „Zkušenosti získané v dětství ovlivňují prožívání i dospělého člověka velmi významně. Kvalita a podoba těchto zkušeností v oblasti naplňování základních potřeb, jako je přijetí, bezpečí a ocenění, dále určují způsob, kterým automaticky hodnotíme skutečnost, sebe i druhé,“ uvedla pro náš portál dětská psycholožka Tereza Konrádová. Potvrzuje to Petr, kterého v dětství nikdo nepochválil, ať se snažil, jak se snažil. „Měl jsem samé jedničky, doma mi řekli, že to nic neznamená, ať neusnu na vavřínech. Vyhrál jsem pěveckou soutěž, nezajímalo je to. Snažil jsem se zaujmout je, vyloženě jsem skrytě škemral o pochvalu, nedočkal jsem se jí,“ svěřil se. Přestal si věřit, neměl se rád, čímž zkrachoval i jeho pozdější vztah se ženou. Odhodlal se navštívit psychologa. „Pomohl mi, ale dodnes mám problém, musím si vždycky všechno hrozně moc odůvodnit, abych si sám sebe začal vážit,“ dodal dnes pětatřicetiletý ženatý muž, otec dvouletého syna.

Rané trauma

detske trauma shutterstock 458296240
Rané trauma a vznik násilí. Příspěvek s tímto názvem přednesl před pár lety v rámci Mezinárodní konference k ústavní a ochranné výchově Respekt k dítěti (pořádané Ministerstvem práce a sociálních věcí) psycholog a psychoterapeut Peter Pöthe. Uvedl mimo jiné, že všechno začíná ještě mnohem dřív. „Ještě předtím, než stihneme přijít na svět, zaujmeme místo v mysli našich rodičů, ať si naše narození přejí či nikoli. Vstupujeme do vztahů, které následně rozhodují o naší existenci, vývoji a identitě nejen během dětství, ale i po velkou část našeho života. Postoje našich nejbližších k nám se mění, do velké míry však zůstávají konzistentní, protože se nejvíce odvozují od jejich osobní zkušenosti, zejména té, kterou získali ve vztazích s vlastními rodiči,“ řekl.

Projekt Tlak

Vše se tedy může přenášet z generace na generaci. Nic tedy není možné podceňovat. Traumata v dětství, kupříkladu týrání nebo špatná sociální situace rodiny, jsou dokonce i důvodem nemocí v dospělosti. Psycholožka Karen Matthewsová z univerzity v Pittsburgu došla v rámci projektu Pressure (Tlak) k závěru, že to má vliv na kardiovaskulární onemocnění. V rámci projektu bylo sledováno 212 dobrovolníků a dobrovolnic.

Podle dalších odborníků způsobují neblahé prožitky z dětství i deprese a úzkosti. Budoucí život ovlivní i sociální postavení rodiny. Když někdo ve škole vnímá, že nemá třeba na stejně kvalitní oblečení jako spolužák, zanechá to v něm pocit nespravedlnosti. Mnohdy navíc nemá možnost studovat, protože rodina na to nemá, což ovlivní jeho budoucí uplatnění v životě i to, kolik vydělá.

Mít se rád(a)

detske trauma shutterstock 337670864
Abychom nebyli jen pesimističtí. Kdo už z dětství ovlivněn je, ten se s tím musí porvat nebo svůj problém formulovat a požádat o pomoc odborníky nebo kamarády. Nutné je ale uvědomit si, jak se chovat ke svým dětem, aby pak v dospělosti nemusely složitě řešit, na čem se negativně podepsali jejich rodiče. Není totiž většího daru, než když člověk vyzařuje dobrou náladu, je vyrovnaný, má se rád, což vyvěrá i z toho – ať to zní jakkoli frázovitě, že měl šťastné dětství. Příkladem budiž Jitka, která je v takové pohodě, že se jí vždycky všichni drží za ruku, když jsou s ní v letadle, zavolají jí, když je něco bolí, rádi se s ní setkávají, protože z ní vyzařuje nabíjející energie. „Nežili jsme v kdovíjakém luxusu, ale u nás doma vládla pohoda. Naši nás měli rádi, věnovali se nám, naučili nás vážit si sami sebe. Vlastně na dětství s bráchou moc rádi vzpomínáme. Přitom by mě tehdy vůbec nenapadlo, jaký to má vliv,“ svěřila se padesátiletá vdaná žena, matka tří dcer.

Zraněné dětství

O tom, jak prožitky z dětství ovlivní budoucí život, pojednává knížka Zraněné dětství – Vliv dětského traumatu na onemocnění v dospělosti (Robin Karr-Morse). V anotaci na ni je uvedeno, že v nejranějším období života je člověk zcela odkázaný na své okolí – je nejcitlivější a nejzranitelnější: „Zdaleka ne pro všechny je dětství idylické, spousta dětí zažívá chronický strach, stres a trauma, a to nejen v extrémních, krizových situacích, ale i v běžném, „normálním“ životě. Autorky této knihy kombinují nejnovější poznatky z psychologie, genetiky, endokrinologie, neurobiologie a imunologie, aby ukázaly, jak takové „zraněné dětství“ ovlivňuje psychické a tělesné zdraví v dospělosti.“ Nezpracované negativní rané zážitky mohou podle nich vést (mimo výše uvedených onemocnění a potíží) i k obezitě, cukrovce nebo závislostem. Pro ratolesti je proto důležité přimknout se k nejbližší osobě. Jenže – kdo o tom v dětství takto přemýšlí? Zamyslet by se proto měli hlavně dospělí!

foto: Shutterstock

Tipy redakce

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...