Česko zažívá boom ve výuce matematiky ať už na základních nebo středních školách. Pětina základních škol učí tento předmět podle tzv. Hejného metody, kterou uznává a podporuje i miliardář Karel Janeček. V čem spočívá její úspěch a opravdu je vhodná pro všechny žáky?
Když se řekne Hejného matematika, možná si představíte usměvavou tvář pana profesora Hejného, dědu Lesoně nebo barevné krychličky. Někomu se vybaví například to, že je to matematika, které rodiče nerozumí, jiný si zase vzpomene na to, že děti se nemusí bezpodmínečně biflovat nenáviděné vzorečky.
Hejného metoda staví na principech, které pedagogika i psychologie už dávno zná.
Matematika je jen jedna
Tým kolem profesora Hejného, který se začal formovat na katedře matematiky a didaktiky Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy, říká, že proto, aby tento ucelený systém mohl fungovat, je potřeba stavět i na zákonitostech, které jsou dávno známy. „Matematika je jen jedna,“ říká PhDr. Jana Slezáková, Ph.D., autorka učebnic a spolupracovnice prof. Hejného. Hejného metoda staví na principech, které pedagogika i psychologie zná už dlouhá léta. Ať už je to pedocentrismus Deweye, Keyeové, pyramida potřeb psychologa Maslowa nebo poznatky vývojové psychologie polské profesorky Edyty Gruszczyk-Kolzyńské.
„Hejného metodu vnímáme nejen jako skvělý nástroj pro výuku matematiky, ale také pro rozvoj osobnosti žáka. Ve vzdělávání považujeme za zásadní vnímat každého žáka jako jedinečného, rozvíjet u něj kreativitu, kritické myšlení a vnitřní motivaci. V těchto principech si je Nadace Karla Janečka a Hejného výuka matematiky velmi blízká,“ říká Karel Janeček, který se rozhodl podpořit se svou nadací vznik matematické učebnice, reprezentující právě tuto metodiku.
V čem je tedy ten rozdíl?
Vzpomeňte si na dobu, kdy jste chodili do školy. Paní učitelka zkontrolovala správně ořezanou tužku a následovala hra na matematického krále. Kdo nejrychleji spočítal příklady, byl král. Kdo tak rychlý nebyl, zůstal jako poslední stát. Celý rok stávali ti samí žáci – jak se asi cítili? Paní učitelka pak napsala na tabuli příklady. Vy jste si je opsali do sešitu. K tabuli přišel jeden žák a příklad pod přísným dohledem paní učitelky spočítal. Ostatní opisovali do sešitu. Někdy se psaly pětiminutovky nebo jiné písemné práce. Za jednu chybu dvojka, za dvě trojka. Úprava se hodnotila zvlášť. Neměli jste znaménka rovná se zarovnaná pod sebou? Stupeň dolů za úpravu. Nebo to u vás bylo jinak?
Jak se asi musí cítit děti, které nejsou v počtech tak rychlé jako jejich spolužáci?
Zeptejte se dětí, jak vypadá hodina matematiky u nich ve třídě. Možná budou taky znát matematického krále a tužku číslo tři budou mít vzorně připravenou v penálu. Okraje v sešitě budou mít přesně dva centimetry a sešit bude plný správně vypočítaných příkladů ve sloupcích. A nebo to taky může být úplně jinak.
Paní učitelka přečte slovní úlohu. Děti si ji samy podle své potřeby zaznamenávají na stírací tabulky. Dostanou čas na vypracování. Kdo dojde k jakémukoli výsledku, napíše ho na tabuli. Nikoho nepřekvapí, že tu budou čtyři různá čísla. Každé dítě si své řešení samo obhájí. Učitelka mlčí. Dítě mluví ke svým spolužákům a ti s ním diskutují. Chyba je potřebná, díky za ni. Diskusí se objeví a dítě si samo opraví svoje řešení. Není to na známky. Úkolem je úlohu vyřešit. Nikdo není král. A nikdo nezůstane stát jako poslední. Cítíte ten rozdíl?
Co (kdo) je nejdůležitější na Hejného metodě?
Učitel. Ale ne ve smyslu, že bude stát u tabule a vykládat látku. Síla a důležitost učitele spočívá právě v tom, že se upozadí. Nebude ten nejdůležitější člověk ve třídě. Nebude to ten, kdo všechno zná a všechno ví. Naopak. Čím méně bude zasahovat do dětských diskusí, tím lépe. Samozřejmě musí vše ukočírovat tak, aby byla diskuse smysluplná a nerozjela se nežádoucím směrem. Ale nenápadně. Zezadu... Dovedete si představit, jak to pro klasického učitele musí být náročné? Hejného metoda je pro všechny děti. Ale není pro všechny učitele.
Hejného metoda je vhodná pro všechny děti, ale rozhodně ne pro všechny učitele.
Zkusit si to můžete i jako rodiče. Když s dítětem pracujete na domácím úkolu, kolik času mu dáte k přemýšlení? Minutu? Půl? Nebo mu po deseti vteřinách prozradíte postup či výsledek? Nebo to nevydržíte ani deset vteřin? Říkáte „musíš to udělat tak, že...“? Je to těžké, nevstupovat do dětského myšlení a dopřát mu čas. Času máme všichni tak málo... Zkuste si to někdy změřit.
Nepodceňujme děti!
Děti zvládnou daleko víc věcí, než si my dospělí myslíme. Kdo je učil, kudy se jde do obchodu? Řízeně nikdo. Asi si nedovedeme představit, že vezmeme doma plán města a řekneme: „Pojď, dneska se naučíme, jak dojet do supermarketu.“ Zkrátka jedeme a dítě vezmeme s sebou. Učí se nápodobou, pozoruje svět kolem sebe. A s matematikou je to podobné. Ve škole se ve čtvrté třídě začne učit zlomky. Ale ono už od předškolních let ví moc dobře, co to je rozdělit počty bonbónů na polovinu nebo rozkrojit koláč na čtvrtiny. A že tomu neříkáme matematika? V tom propojení a souvislostech je právě ono kouzlo.
Každé dítě je od přírody zvídavé. Jinak by nepřežilo. Je to tak geneticky dané. Na nás rodičích (a učitelích) je nezabít tuhle touhu, ale podpořit ji a sytit ji. Dávat dostatečné množství podnětů a nechat dítě, aby si samo vybralo. A v tom je kouzlo metody prof. Hejného. Jeho výuka spočívá v tzv. VOBS (výuce orientované na budování schémat). K matematické znalosti můžeme dojít různými cestami. Každému dítěti vyhovuje jiný způsob a metoda dává na výběr. Už teď je propracováno mnoho prostředí, které dětem pomůže pochopit zákonitosti a souvislosti. Můžeme jmenovat práci s parketami, krychlovými stavbami, prostředím rodiny, autobusu, hadů, pavučin, zvířátek dědy Lesoně nebo součtových čtverců, násobilkových obdélníků, krokování nebo algebrogramů.
Ani vám matematika nikdy nešla? Přihlaste se do kurzu pro dospělé a pomocí Hejného výuky bez problému vypočítáte i takový příklad, nad kterým byste si normálně lámali hlavu.
Můžeme začít v každém věku
Že tomu nerozumíte a matematika vám nikdy nešla? Co to zkusit třeba teď? Rodiče, jejichž děti se učí touto metodou, mohou navštěvovat kurzy a workshopy pro rodiče, které pořádá společnost H-mat. Někdy je organizují i školy, které takto matematiku vyučují. Rodičům je určena i příručka, která se na webu H-matu dá stáhnout. Stejně tak jako principy této metody. Zkrátka nikdy není pozdě začít a mít radost z objevování matematiky.
Třeba v dospělosti pochopíte, k čemu jsme se učili vzorečky, kterým jsme nikdy nerozuměli. Nebo si ještě pamatujete vzorec na výpočet povrchu krychle či obsahu trojúhelníku? Co vlastně v realitě znamená Pythagorova věta? Děti, které mají dobré učitele, to vědí. I vy můžete na kurzech pro rodiče prokouknout taje matematiky. Zkusíte to?
Čtěte také:
Děti potřebují laskavost, tvrdí učitel Jindřich Hašek
ScioŠkoly: Budoucnost vzdělávání nebo utopie?
Co je genetická metoda čtení a proč vystrnadila Emu, co měla mísu?
