Trpěl totiž Dunning-Kruger syndromem. Podle něj jsou lidé, kteří nevědí nic, přesvědčeni, že vědí více než objektivně vědí. Ztrácíte se? Nebojte se, vše vysvětlíme.
Syndrom začali zkoumat i vědci. Inspirovala je právě bankovní loupež v Pittsburgu, kde ozbrojený a nemaskovaný lupič za bílého dne přepadl hned dvě banky. K jeho chycení stačilo policii pár hodin. Kuriózní na tomto případu však bylo překvapení lupiče, který když se viděl na videozáznamech z banky, nemohl uvěřit vlastním očím: „Vždyť jsem se přece potřel citrónovou štávou!“. Žil totiž v domnění, že díky šťávě z citrónu nebude na kamerách vidět. A ačkoliv je to do nebe volající hloupost, tento člověk tomu věřil. Tím přivedl vědce (D. Dunninga a J. Krugera) na podnět k bádání – co si myslí hloupí lidé o vlastních schopnostech?
Zloděj opravdu věřil tomu, že když se potře šťávou z citrónu, nebude na kamerách vidět.
Ti nejhorší se nejvíce přeceňují
Nejdříve bylo nutné otestovat zkoumané osoby, jak moc jsou chytří nebo hloupí. Následně tito lidé vyplňovali dotazník, ve kterém měli napsat, jak dobře si podle vlastního názoru vedli. A tady to začalo být zajímavé. Jedinci, kteří dopadli v testu nejhůře (nejhorších 12 %), se zároveň také nejvíce přeceňovali. Domnívali se, že jejich výsledky jsou lehce nadprůměrné! Ačkoliv měli následně možnost zjistit výsledky ostatních, svoje rozhodnutí nezměnili. Hloupým prostě nevysvětlíte, že jsou hloupí.
A co ti úspěšní?
Ani ti úspěšní však neodhadovali své výsledky správně. Na rozdíl od těch nejhorších se však spíše podceňovali. Respektive přeceňovali síly ostatních a řadili se tak na nižší pozice. Když následně měli možnost nahlédnout na výsledky ostatních, poupravili odhad svých sil více k realitě. U těchto lidí tedy funguje zpětná vazba.
Hloupí lidé mají tendence se přeceňovat.
Hvězdná pěchota
Vzpomínáte na Hvězdnou pěchotu v Superstar? Většina z těch lidí si vůbec neuvědomovala, jak špatní jsou zpěváci. Kdyby se jim však zničehonic dostalo hudebního sluchu – okamžitě by prozřeli. Stejně tak je to i s hloupostí. Dokud budou lidé hloupí, neuvědomí si to. Až v případě, že by se jim dostalo vysvětlení a „ochytření“, pak by pravděpodobně prozřeli, jak hloupí byli. Sami autoři studie říkají: „Jediný způsob, jak dokázat lidem jejich nekompetenci, je udělat z nich lidi kompetentní.“
Podvědomá obrana mozku
Teď otázka do pranice. Čím to tedy je? Vysvětlit by se to dalo jevem zvaným anosognosia. Jde o stav, kdy například člověk nemůže hýbat rukou (nebo ji vůbec nemá), ale mozek se této informaci brání, a tak vymýšlí různé „výmluvy“, aby ospravedlnil nehybnost ruky. V praxi to vypadá tak, že když takového člověka poprosíte, aby vám podal nějaký předmět, tak jeho mozek v obranné reakci začne vymýšlet důvody, proč to nejde – „jsem unavený“, „promiňte, neslyšel jsem vaši prosbu“ apod. Blokuje tak přicházející informaci již na podvědomé úrovni, aby nedošlo k psychické újmě dotyčného. Stejnou obrannou reakci pravděpodobně spouští mozek i při konfrontaci s vlastní hloupostí. Proto je hlupákovi takřka nemožné dokázat, že je hlupák. Teď si možná říkáte, že se vás to netýká a jak jsou ti hlupáci hloupí, že to nepoznají. Dunning-Krugerův efekt se však může objevit u kohokoliv a kdekoliv. Ačkoliv jsme třeba v oblasti logického myšlení dobří, v jiných oblastech můžeme být za ty hloupé hlupáky. Jako třeba při řízení – taky máte pocit, že řídíte lépe než většina řidičů?
Čtěte také:
Mám na to? Jak realisticky zhodnotit naše schopnosti, než se do něčeho pustíme
Špatný den? Poučte se z něj hned teď!
Emoce nebo rozum? Podle čeho se rozhodnout správně?
foto: Shutterstock, zdroj: American Psychological Association
