Už od malička dáváme dítěti tužku nebo pastelku do pravé ruky a sledujeme, jestli se nám náhodou nenarodil levák. Protože my píšeme pravou, tak jak ho budeme moct naučit věci, které my sami levou rukou nezvládneme? Ale co když jsme i my ve skutečnosti přeučení leváci, ať už násilně nebo dobrovolně. Jak se vlastně pozná lateralita?
Většinová populace jsou tzv. praváci. To jsou „ti praví“, zatímco leváci bývali už od pradávna vytlačováni kamsi na okraj. Vždyť poznámka „ty jsi ale levý (jako šavle)“ v nás příjemné pocity rozhodně nevyvolává. I hřib je pravák, na hřiby leváky v lese nenarazíte. A co pozitivních slov má kořen -prav-, všimli jste si? Přitom celá čtvrtina populace se rodí jako leváci. Velká část z nich se ale přizpůsobí a začne používat více svou pravou ruku, tak jak to populace vyžaduje. Proto mezi námi najdeme jen asi 10 % leváků. Jedno procento lidí je tzv. nevyhraněných a dovedou používat obě ruce nebo nohy stejně dobře.
Co to je lateralita?
Někteří vědci se domnívají, že leváctví je dědičné, jiní tyhle hypotézy vyvracejí. Ať tak či tak, na tzv. lateralitu se zaměřují nejen rodiče dítěte, ale i učitelky v mateřských školách, pediatři nebo učitelé prvního stupně základních škol. Jde o to, kterou párovou končetinu nebo orgán po jedné straně těla využíváme více. Můžeme sledovat, kterou ruku nebo nohu častěji používáme, zda máme dominantní levé nebo pravé oko či ucho. I z celkové koordinace pohybů se lateralita dá určit. Někteří z nás mají tzv. zkříženou lateralitu – využívají více např. pravou ruku a levé oko.
Dnes už se děti nepřeučují
V současné době už děti nepřeučujeme na pravou ruku – vše necháme přirozeně a nenásilně běžet. Dříve to tak ale nebylo. Vzpomeňte si, kolik vašich spolužáků ze základní školy psalo levou rukou? Moc ne, že? Přesto mnozí z nás můžou být leváky, i když si to o sobě vůbec nemyslí. Jak to tedy jednoduše a laicky poznat? Stačí si vyzkoušet (nebo představit) pár jednoduchých činností, které děláme a nepřemýšlíme o nich.
Dříve se leváci přeučovali na praváky, dnes už tomu tak není.
Jednoduchý test
Vezměte si kostky a postavte komín. Jakou rukou začnete stavět? Pravou? Dobře. Komín je už poměrně vysoký a vy se bojíte, že s každou další přidanou kostkou spadne. Nezměnili jste ruku? Nepřidáváte ty „rizikové“ kostky levou? V těchto případech totiž použijeme citlivější ruku. Další otázky mohou být v podobném duchu: Jakou rukou vezmete paličku, abyste bouchli do bubínku? Která ruka vezme tenisák a bude s ním házet na cíl, a která vezme v lese šišku, abyste se trefili do kmene stromu? Kterou rukou si čistíte zuby? I to je vypovídající – a nevadí, že píšete pravou. Krátkým testem v kanceláři si můžete vyzkoušet, zda máte aktivnější levou nebo pravou ruku. Určitě máte po ruce kancelářské sponky. Zkuste si je zapojit do sebe. Všimněte si, která ruka je statická (drží sponky) a která je v pohybu (navléká). Ta dynamická je aktivnější, tudíž ji preferujete. Stejně tak si můžete uvědomit, kterou rukou držíte talíř, když ho myjete – a která ruka po něm krouží houbičkou.
A co vaše nohy? Když se chcete sklouznout po ledě, na které noze se kloužete a kterou nohou kopnete do míče? Pokud levou, je to vaše „hlavní“ noha. Stejně tak si můžete vyzkoušet, kterou šlapku použijete, když se chcete rozjet na kole – i to obstará vaše dominantní noha.
Záznamy o latelaritě zapisuje lékař na pětileté prohlídce.
Lateralitu lze určit i podle očí a uší. Jaké oko byste použili, kdybyste se chtěli podívat do dalekohledu nebo klíčovou dírkou? Na které ucho si dáváte mobilní telefon? Asi nebudete dlouho přemýšlet a použijete to dominantnější.
Kdo může lateralitu posoudit?
Samozřejmě v první řadě rodič. Kdo jiný pozoruje dítě v různých situacích než právě máma nebo táta. Pokud chceme cíleně zkoumat lateralitu, určitě to dítěti nebudeme sdělovat. Věty typu: „Teď se podívám, jakou rukou chytneš pastelku a nakreslíš sluníčko,“ by byly kontraproduktivní. Osvědčuje se udělat si seznam aktivit a zapisovat, kterou končetinu dítě použije. Tyto poznámky můžeme vzít k dětskému lékaři, který údaje o lateralitě zaznamenává v rámci pětileté prohlídky.
Pokud si nevíme rady a dítě střídá ruce i nohy ještě kolem šestého roku (někdy je dítě nevyhraněno i do vyššího věku), můžeme požádat o vyšetření v pedagogicko-psychologické poradně. Tam mají k dispozici sérii testů, která lateralitu dokáže určit poměrně přesně. Výsledky můžeme přiložit třeba k informacím pro zápis do základní školy.
Lidé se raději přizpůsobují většině
Smiřte se však s tím, že výsledek testování nemusí být konečný a stoprocentně definován. Mnoho lidí používá obě ruce a rozhodně se vždy nejedná o přeučené leváky. Naučili se používat tu ruku nebo nohu, která je přijatelnější. Píší například pravou, ale míč hází levou. Stejně tak se leváci můžou naučit stříhat pravou rukou, protože se podřídí společnosti. Vyprávět by mohli provozovatelé pomůcek pro leváky – zdaleka nejsou tak úspěšní, jak si na začátku svého podnikání představovali. Plno leváků se raději podřídí a naučí se zacházet s pomůckami pro praváky, protože je to pro jejich život jednodušší.
foto: Shutterstock, zdroj: Zdena Drnková a Růžena Syllabová: Záhada leváctví a praváctví
