Proč nejsme ve vztazích sami sebou? Psycholog radí, jak ukázat pravé já

„Často se ve vztahu bojíme být autentičtí, přestože být viděni a přijati takoví, jací jsme, je pravděpodobně to, po čem toužíme nejvíce. Potřeba sounáležitosti a propojení s ostatními je evolučním impulsem, a proto je nezbytná pro naše přežití,“ říká americký psycholog Mark Travers. Na svých sezeních s klienty slyší často věty typu:

„Když mu řeknu, co doopravdy cítím, nebude si myslet, že jsem vlezlá?“
„Nebudu jí psát jako první. Než jí něco řeknu, musím si být jistý, že mě má ráda.“
„Do muzeí chodím nerada, ale můj partner to miluje. Nemůžu mu to říct, protože nechci, aby mě nenáviděl.“

Nové studie ukázaly, že autenticita zlepšuje zdraví mozku, vede k větší životní spokojenosti, duševní pohodě a prožívání většího smyslu života. Když nejsme sami sebou, odpojujeme se od našich partnerů i od našeho pravého já.

Zde jsou tři důvody, proč někdy ve vztazích raději skrýváme své pravé já, a několik tipů na změnu v myšlení, které byste mohli zkusit, abyste autenticitu zlepšili a prohloubili své vztahy.

1. Bojíte se, že se vašemu partnerovi nebude líbit, co vidí

Neautentické chování ve vztazích často způsobuje strach z odmítnutí a z toho, že nebudete schopni splnit partnerovy standardy. Tento strach nás může nutit ohnout hřbet a stát se někým úplně jiným kvůli tomu, abychom byli vnímáni jako sympatičtí a přitažliví.

Pokud se partneři navzájem vnímají jako autentičtí, vede to k lepšímu vztahu, včetně větší důvěry, oddanosti a spokojenosti.

Možná jste už zjistili, že neustálé chování se jako někdo jiný nebo chování se tak, jak si myslíte, že váš partner chce, vás může emocionálně vyčerpávat. Neustále také v sobě posilujete přesvědčení, že nejste dostateční, protože většinu, ne-li veškerou energii, vynakládáte na to, abyste se přizpůsobili pomyslné šabloně.

Co dělat, když vás přemůže strach z odmítnutí? Odpovězte si na následující otázky:

Co byste poradili příteli, který by předstíral, že je někým jiným, aby byl jeho partner šťastný? Řekli byste mu, aby ve vztahu pokračoval, nebo ho přehodnotil?
Pokud váš partner považuje vaše pravé, autentické já za nepřitažlivé, je lepší vynaložit energii na to, abyste se mu zavděčili, nebo hledat někoho, kdo vás ocení takové, jací jste?

„Ve většině případů se lidé okamžikům zranitelnosti s partnerem preventivně vyhýbají, protože vycházejí z předpokladu, že nebudou spokojeni s tím, co zjistí. V těchto případech je důležité si připomenout, že chyby a nedokonalosti jsou ve skutečnosti základními prvky, které jsou zodpovědné za sbližování lidí,“ říká Travers.

Výzkum publikovaný v časopise Journal of Experimental Social Psychology potvrzuje, že pokud se partneři navzájem vnímají jako autentičtí, vede to k lepšímu vztahu, včetně větší důvěry, oddanosti a spokojenosti. Koneckonců, pokud svému partnerovi neodhalíte své pravé já, jak se vůbec dozvíte, zda vás skutečně miluje?

2. Co vidíte, se nelíbí vám

Váš vztah k vám samotným je jedním z nejdůležitějších, i když nejbouřlivějších vztahů, které kdy budete mít. Když nemáte rádi své pravé já, nerozumíte mu nebo ho neznáte, může být těžké se otevřít.

Zároveň, pokud jste příliš sebekritičtí, můžete se zapojit do konfirmačního zkreslení. „To vzniká v momentě, kdy očekáváme od našeho okolí, že potvrdí naše již existující přesvědčení, ale zároveň chceme, aby se ukázalo, že se mýlíme. Pokud například věříte, že nejste dost dobří, chtěli byste partnera, který vám dá pocit opaku, což je nespravedlivé očekávání, kterým ho zatěžujete,“ vysvětluje Travers.

Nebo si také můžete nevědomky hledat partnery, kteří potvrzují vaše negativní přesvědčení o vás samotných, což může vést k poškozujícím nebo citově nedostupným partnerstvím. To můžete změnit tím, že zapracujete na vašem sebevědomí a budete více přijímat podněty z vašeho okolí, které vás utvrdí v tom, že můžete být sami sebou a být za to milováni.

Studie zveřejněná v Personality and Social Psychology Bulletin zjistila, že „sebeprosazování“ neboli vidění sebe sama v pozitivním světle zvyšuje autenticitu a pohodu. Otevření se a pocit přijetí ze strany blízkých vám mohou poskytnout reálný důkaz, že je bezpečné být viděn.

3. Honíte se za iluzí dokonalého já

Stává se vám, že si říkáte, že kdybyste měli jiný obličej, jiné tělo nebo lepší osobnost, bylo by všechno lepší? Teorie sociálního srovnávání nám říká, že je přirozené srovnávat se s ostatními. Touha zapadnout vychází z evolučního instinktu být součástí skupiny a zvýšit tak své šance na přežití. V moderní společnosti přežití často znamená získat uznání prostřednictvím potvrzení od ostatních. Od útlého věku se učíme, že to, jak nás vnímají ostatní, je důležitější než to, jak vnímáme sami sebe.

Strach z odmítnutí, negativní přesvědčení o sobě samém, společenské nároky a neuchopitelný ideál dokonalého já nás mohou nutit schovávat se za fasádu toho, kým si myslíme, že bychom měli být.

Možná se také vyhýbáme konfliktům a odsouzením, zejména pokud jsme již dříve byli kritizováni ostatními, a nechceme to riskovat znovu. Ve snaze být přijati však neustále odmítáme své autentické já a zapomínáme, že názory druhých zdaleka nejsou objektivní skutečností. Společenská měřítka dokonalosti jsou zcela vymyšlená, ale to, kým jste, takové být nemusí.

Nová studie zjistila, že vnější vnímání sebe sama neboli hodnocení sebe sama podle domnělých společenských standardů poškozuje citovou intimitu ve vztazích. Výzkumníci zjistili, že ti, kteří své sebepojetí stavěli na vnějších vlivech, si méně často uvědomovali své vnitřní já, což souvisí se sníženou emoční intimitou. Jiná studie také ukázala, že perfekcionismus je spojen s duševními onemocněními, jako jsou deprese a úzkosti.

Těchto nezdravých vzorců chování se můžete zbavit tím, že si připomenete, že nikomu nedlužíte, abyste byli dokonalí nebo sympatičtí. Prozkoumejte části svého já, které se vám líbí a které ne, a zeptejte se sami sebe proč.

Dejte si bezpodmínečné a radikální svolení prožívat své skutečné já. Připomeňte si, že vnímání sebe sama pohledem někoho jiného z vás může udělat cizince, který si neuvědomuje a nedokáže vyjádřit, co od partnera a vztahu potřebuje a chce.

Budete-li se touto filozofií řídit dostatečně dlouho, můžete se naučit vpustit do svého vnitřního světa podporujícího partnera, který si cení vaší autenticity stejně jako vy.

Bez autenticity jsou citově intimní a naplňující vztahy nemožné. Strach z odmítnutí, negativní přesvědčení o sobě samém, společenské nároky a neuchopitelný ideál dokonalého já nás mohou nutit schovávat se za fasádu toho, kým si myslíme, že bychom měli být. Přijetí autenticity nabízí významná pozitiva pro naše duševní zdraví a větší citovou intimitu s našimi partnery, což umožňuje navázat smysluplné vztahy a schopnost spojit se s naším vnitřním já hlouběji než kdykoli předtím.