Ani nabubřelec, ani ňouma. Psycholožka radí, jak nejlépe chválit děti

Už několikrát se mi na hřišti stalo, že si babička stěžovala na způsob výchovy rodičů svého vnoučete. Vždy to bylo v podobném duchu: „Podívejte se na něj, vůbec neposlouchá. To je ta jejich výchova. Dovolí mu úplně všechno, nikdy ho za nic nenapomenou. Přitom zrovna můj syn vždycky poslouchal jako hodinky.“ Tento příklad ukazuje, že syn poslouchal díky přísnější výchově, ale pravděpodobně to nepřispělo k jeho zdravému sebevědomí. Nyní se bojí udělat stejnou chybu jako jeho rodiče, chce své dítko naopak podpořit, ale ve výsledku ani to není správná cesta.

I psychologové se shodují na tom, že v posledních letech narůstá u dětí relativně nový nešvar, a to přehnané sebevědomí, které může hraničit až s narcismem. Podle dostupných studií jsou dnešní středoškoláci o 30 % více sebestřední než stejná věková skupina v 80. letech. Významně k tomu také přispívá nadužívání sociálních sítí.

Balanc nade vše

Je na nás rodičích, abychom si uvědomili, že to, jak k dítěti odmala přistupujeme, zásadním způsobem ovlivňuje kvalitu jeho budoucího života. Je třeba se vyvarovat extrémů a zapojit selský rozum. Děti potřebují vědět, kde je hranice, kterou už nemohou překročit. Jinak máme zaděláno na problém.

Je pochopitelné, a navíc jsem se o tom i na vlastní oči přesvědčila u známých, že pokud dítě budeme nepřiměřeně chválit a nebudeme mu stanovovat hranice, může se stát, že v momentě, kdy se ocitne mimo ochrannou bublinu rodiny, často v období puberty, s největší pravděpodobností selže. Objeví se úzkosti, deprese, a navíc bude náchylnější k závislostem. Ano, pokud dítě celý život slýchá, že je nejlepší a nejchytřejší, tak v momentě, kdy zjistí, že to tak možná úplně není, zhroutí se mu svět.

Jak správně chválit?

Jak tedy najít ve výchově onen pomyslný zlatý střed? Oslovili jsme pedagožku Magdalénu Novákovou, která s námi sdílela tyto rady:

Podle dostupných studií jsou dnešní středoškoláci o 30 % více sebestřední než stejná věková skupina v 80. letech. Významně k tomu také přispívá nadužívání sociálních sítí.

1. Buďte vždy konkrétní a věcní – Pokud chceme okomentovat obrázek dítěte, tak nestačí říct – máš to hezké. Spíš je vhodné zdůraznit konkrétní detaily, které nás na výtvoru zaujmou, a případně poradit, co by se dalo vylepšit. Například: „Líbí se mi, jaké jsi zvolil barvy, jsou v hezkém kontrastu. Ještě se ale zaměř na to, abys zakryl barvou všechna bílá místa, ať to nenaruší výsledek tvé práce.“

2. Vyvarovat se hodnotících vět – Tabu by měly být výroky jako: „Ty jsi ale chytrý, jsi úžasný.“ Jakmile se totiž dítěti něco nepovede, automaticky si bude myslet, že už není chytré ani úžasné. Proto je lepší ho vždy pochválit stylem: „To tě ale muselo stát hodně úsilí.“ Z toho si dítě vyvodí, že snaha je nejdůležitější a že jeden neúspěch nesnižuje jeho hodnotu.

3. Nechat dítě se samo ohodnotit – Pokud například dítě cvičí písmo, mělo by si samo zhodnotit, jestli se mu výsledek povedl. Jestliže se něco nepovedlo, je dobré se bavit o tom, co přesně to bylo (písmeno mimo řádek, hodně široká klička apod.)

4. Děkovat místo pochvaly – Když vám dítě pomáhá s úklidem, neříkejte: „Ty jsi šikulka,“ ale spíš „Děkuji, že jsi mi pomohl.“

5. Chválit za různé typy činností – Dítě potřebuje slyšet chválu za různé činnosti, aby se rozvíjelo všestranně.

Jako rodiče máme na formování sebevědomí našich dětí výrazný podíl. Je důležité, abychom i my znali svá slabá místa a pracovali na nich, a byli tak pro děti dobrým vzorem. Společně s nasloucháním jejich potřebám a respektováním individuality je náš vlastní příklad totiž v tomto směru zcela zásadní.