„Od jisté doby musíš, abys nevypadala zanedbaně,“ vysvětlila mi kdysi babička, nositelka kaštanově hnědé trvalé. Pravda, moje babička na sebe dbala za všech okolností, ale její uměle působící „helma“ vypadala jakkoliv, jenom ne přirozeně. Promiň, babi!
Jako většině (nejen) českých žen se jí vryl marketing výrobců barev a kadeřníků hluboko pod kůži. Nebarvit si vlasy? Pro většinu z nás jde o stejnou ostudu, jako si neholit nohy a podpaží. Mimochodem, věděli jste, že své vlasy si barví v průměru 70 % Američanek? 75 % z nich přitom používá barvy právě na zakrytí šedin. U nás to bylo podle posledního výzkumu v roce 2011 63 % Češek, ale s meziročním nárůstem o 16 % je velmi pravděpodobné, že budeme na podobných číslech jako za velkou louží.
Ale pozor, něco se začíná měnit. Když k nám do práce nastoupila Petra, všechny nás na první dobrou zaujala její hříva. Petřiny vlasy neposedně poskakují v prstýncích do půlky zad, a teď pozor, jde o kudrliny naprosto přírodních šedin. A vypadá to nádherně! Odvážně, upřímně, šik.
Zdraví na prvním místě
„Obrovským aha-momentem pro mě bylo, když jsem si zjistila, jaký chemický koktejl si každý měsíc patlám na citlivou pokožku hlavy,“ odpovídá Petra, když se jí zeptám na to, co stálo za jejím prvotním odhodláním vymanit se ze závislosti na dobarvování vlasů.
„Sice jsem používala tzv. ,zelené‘ nebo ,zdravější‘ barvy na vlasy, ale i ty obsahují agresivní látky jako třeba metylresorcinol, který může negativně ovlivnit hormonální systém nebo způsobit alergii.“
Jsem konečně spokojená se svým životem, a právě proto ty šediny. Dřív bych si na ně netroufla.
Na potenciální škodlivost dlouhodobé aplikace barev na vlasy se zaměřuje i celá řádka vědeckých studií, včetně možné spojitosti s rakovinou. Podle shrnutí American Cancer Society skutečně hrozí větší riziko, ale pouze kadeřníkům a kadeřnicím, u kterých se prokázala přímá souvislost s vyšším výskytem rakoviny močového měchýře. Jsou totiž s barvami a jejich výpary v kontaktu prakticky celý pracovní den.
Pravidelní uživatelé si mohou zdánlivě vydechnout, protože studie zkoumající vyšší riziko rakoviny nebyly ve svých výsledcích jednotné a neprokázaly barvení jako jednoznačnou příčinu. Přesto – opravdu to chceme zkoušet na vlastní kůži?
Sebevědomí a přirozenost
Jako další důvod, proč seknout s barvením, Petra uvádí srovnání se sama se sebou a svým věkem. „Prostě se mám s přibývajícím věkem čím dál víc ráda. Dopřávám si lepší jídlo i vztahy, tak proč bych se měla před okolím maskovat? Vlastně jsem upřímně ráda, že už mi není dvacet, že mám spoustu zkušeností, díky kterým jsem taková, jaká jsem,“ usmívá se.
„Většina přátel mi vysekla poklonu, že takhle vypadám naopak mladší než jako tmavovláska. Tmavě hnědá působila k mému obličeji zbytečně tvrdě a odrosty jsem viděla už po 14 dnech od nabarvení. Doslova mě ten kontrast třískal do očí. Barvila jsem se někdy i po 2 nebo 3 týdnech. Byla to hrozná otrava!“
Občas přijde myšlenka se obarvit, ale zahodit 2 a čtvrt roku se mi nechce. Reakce převládají pozitivní (i od mladších mužů), ale hláška „dobře zachovalá babička“ už taky přišla. No co, jsem ve věku, kdy už jí můžu být. Je mi 47.
Podobnou zkušenost v pozitivním přijetí má i řada žen z facebookové skupiny Stříbrovlásky. „Jediný, kdo mohl zarazit mé rozhodnutí přiznat barvu, je můj chlap. Nezarazil. Přišla jsem na to, že je mu úplně jedno, jestli jsem bruneta, blondýna, zrzavá, spíš je mu sympatická moje spokojenost s mým rozhodnutím. A navíc ho momentálně baví ta moje dvoubarevnost,“ popisuje Dráža, jedna ze členek stříbrovlasé komunity, která je zatím v postupném procesu odrůstání obarvených vlasů.
S jakými dalšími reakcemi se majitelky stříbrné hřívy setkávají? Většinou si užívají pochvaly, někdy ale zapadnou do škatulky „babiček“. Lucie ze Stříbrovlásek například říká: „Občas přijde myšlenka se obarvit, ale zahodit 2 a čtvrt roku se mi nechce. Reakce převládají pozitivní (i od mladších mužů), ale hláška ,dobře zachovalá babička‘ už taky přišla. No co, jsem ve věku, kdy už jí můžu být. Je mi 47.“
Je zvláštní, že negativní reakce častěji chodí od žen – zpravidla od starších a barvených. Možná je za tím vlastní pohled na estetiku, možná vlastní pochybnosti. Ruku na srdce – já sama si vlasy barvím hennou, ale přiznat barvu? Zatím na to nemám „koule“ a je to tak v pořádku. O svém vzhledu a případném prvním dnu odrůstání rozhoduje každá z nás sama.
Péče o šedivé vlasy
Základní pravidlo zní: Nosit přírodní šediny neznamená nechat své vlasy růst jako dříví v lese! Tímto způsobem budete mít místo okouzlujících pěstěných šedin opravdu našlápnuto vypadat spíš jako zanedbaná puťka, která nemá na péči o sebe čas ani chuť.
Šedivé vlasy jsou náchylné k lámání a je třeba s nimi zacházet opatrně jako s hedvábím. Nejdůležitější součástí péče o stárnoucí vlasy je udržovat je hydratované. Nežádoucí žlutý odstín pomáhají tlumit speciální fialové řady šamponů a tonerů, které jsou určené i pro platinové blondýnky.
Přemýšlíte o návratu k přirozenosti? Po rozhodnutí přiznat barvu je nejlepší sejít se s kadeřníkem a probrat i vhodný střih a alternativy k přirozenému odrůstání. Velký barevný kontrast může změkčit třeba jemný melír nebo balayage.
Lenka ze Stříbrovlásek: „Před chvílí přišla zákaznice, asi po roce. Vysypala mi tu všechny své negativní myšlenky o tom, jak se má špatně, všechno je špatně a bude hůř, a na závěr povídá: ,A vy se máte taky špatně, že jo? Strašně jste zešedivěla!‘ Ale kdeže – jsem konečně spokojená se svým životem, a právě proto ty šediny. Dřív bych si na ně netroufla.“
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Autorský článek