Existují jedinci pároví a nepároví. Já osobně zaručeně patřím k těm nepárovým, respektive k těm, kdo milují být single. A to mluvím i ze zkušenosti s manželstvím. Byla jsem vdaná, naštěstí jen jednou a krátce. Na rozdíl od několika mých přátel. Ti mají za sebou krátkých manželství více. Jaký je obvykle náš problém? Jsme prostě vztahově nekompatibilní.
Nomen omen kolotoč manželství
Představte si manželství jako voňavý, šťavnatý a chutný gurmánský pokrm. Pro některé je to recept, se kterým rádi experimentují, a to i přes občasnou kuchyňskou katastrofu a nezdar.
Každé manželství, stejně jako pokus o nový recept, začíná s kapkou naděje, špetkou anebo spíše horou vášně, někdy i s hrstí přílišného optimismu, což vede k nečekanému kulinářskému, nebo v našem případě manželskému propadáku.
Vdala jsem se a bylo to peklo
„Vdala jsem se a bylo to peklo. Vůbec mě to nebaví. Jsem sobecká? Prostě mě vztahy strašně obtěžují, svazují. Jo, asi jsem sobecká,“ povzdechla si kamarádka Karolina. „Problém je v tom, že jsem žárlivá a sama vyžaduju úplnou svobodu. Věřit totiž umím jen sama sobě, ale nikomu jinému ne. A taky nejsem typ na kompromisy.“
Trvanlivost manželství závisí na myšlence udržet poměr pěti pozitivních interakcí na jednu negativní.
V případě Karolíny jde ve třiceti osmi letech o dvě manželství, kde jedno vydrželo necelý rok, druhé „s překusováním“ dokonce 18 měsíců. A lidí, jako je Karolina, je více. Podstata těchto krátkých svazků se často odvíjí od souhry osobní dynamiky, očekávání a výzev, které s sebou manželský závazek a svazek nese.
Proč tak stručně? Rozbalování krátce trvající lásky
Odborníci naznačují, že trvanlivost manželství nezávisí na vroucnosti slibů nebo velkoleposti svatby, ale na všedních, každodenních interakcích a rovnováze pozitivních a negativních výměn. To tvrdí ve svém výzkumu například doktor John Gottman. Koncept, podle něhož trvanlivost manželství závisí na myšlence udržet poměr pěti pozitivních interakcí na jednu negativní, je součástí jeho širší práce o stabilitě manželství a predikci rozvodovosti, kde identifikuje kritické faktory, které přispívají k úspěchu či neúspěchu manželství.
Gottman označuje kritiku, pohrdání, obranářství a odstrkování jako čtyři „předjezdce“, kteří mohou konec manželství předznamenat. Jsou jako čtyři zkažené ingredience ve spíži lásky; pokud nejsou odhaleny, zničí každou manželskou hostinu.
V krátce trvajícím manželství pak vlastně podle Gottmanova konceptu ani nedošlo na to, aby akce vzbudila reakci, natož aby zde došlo k pěti reakcím hezkým na jednu špatnou. A předjezdci tu byli ještě před výměnou snubních prstýnků…
Gottmanovo 5:1 v praxi
„Uplatňování Gottmanova konceptu v praxi může být pro manželství opravdu transformující. Tato zásada je určena k podpoře pozitivního emočního klimatu ve vztahu,“ říká pro Flowee vztahová psychoterapeutka Alžběta Horová, kterou jsme požádali i o praktický příklad uplatnění poměru 5:1 v každodenním manželském životě.
Už jsem do toho vlastně šel s tím, že je to špatně. Ale chtěl jsem to zkusit a možná jsme chvílemi s mojí ex i věřili, že to vyjde. Fakt je, že ona si to přála víc. Jenže to vážně nešlo. Vadilo mi postupně úplně všechno, takže jsme šli od sebe, a je to lepší pro oba.
„Dobře, vezměme si třeba manžele Annu a Josefa. Pohybují se v každodenní rutině a čelí běžným stresovým faktorům, jako je pracovní tlak, povinnosti v domácnosti a osobní problémy. Pak možnou pozitivní interakcí je například to, že Josef napíše Anně láskyplný vzkaz, v němž oceňuje chutnou večeři, kterou večer uvařila. Na oplátku jí ráno udělá snídani do postele, aniž by ho Anna o to žádala. Jako třetí interakci můžeme zkusit třeba fyzické spojení, kdy se Anna s Josefem před odchodem do práce vřele obejmou. Počítá se i slovní ocenění, když třeba Anna pochválí Josefa za to, jak dobře zvládl stresovou situaci s jejich dítětem, takže vyzdvihne jeho trpělivost a empatii. A konečně jako páté pozitivum je to, že společně zakončí den tím, že stráví nerušený čas u skleničky a společně se zasmějí nad oblíbeným televizním pořadem. Tato pětice by mohla vyvážit třeba to, že se nejsou schopni dohodnout na víkendových plánech, kdy Anna chce jít na túru, ale Josef dává přednost klidnému víkendu doma.“
Navzdory neshodě (negativní interakce) pomáhá přítomnost více pozitivních interakcí (afirmace, laskavá gesta, fyzické spojení, slovní ocenění a kvalitní čas) udržovat pozitivní emoční klima.
Díky této rovnováze je podle psychoterapeutky nesouhlas méně nárazový a snáze se v něm orientuje. Místo toho, aby se hádka stupňovala nebo vedla k zášti, chtějí manželé situaci změnit, takže otevřeně diskutují o svých preferencích a dosahují kompromisu s vědomím, že jejich vztah je v základu silný a pozitivní.
Nezdá se to, ale je to pěkná dřina. I pro ty, kteří to „navždy“ stále cítí a chtějí.
Opravdu to nechtějí, nebo je za tím něco jiného?
Kamarád Martin byl ženatý jen jednou, a to ani ne šest měsíců. Směje se tomu, co se známe. „Už jsem do toho vlastně šel s tím, že je to špatně. Ale chtěl jsem to zkusit a možná jsme chvílemi s mojí ex i věřili, že to vyjde. Fakt je, že ona si to přála víc. Jenže to vážně nešlo. V ničem. Vadilo mi postupně úplně všechno, takže jsme šli od sebe, a je to lepší pro oba,“ říká Martin po osmi letech od rozvodu.
Ač se obecně tvrdí, že více se manželství vyhýbají muži, není to zcela pravda.
Ani jednou nelitoval. Navíc se poučil a ví, že to už nikdy zkoušet nebude. Což je škoda. Je to fešák.
Ale je to vážně tak? Není za tím spíš něco jiného, skrytého, nevyřčeného, co Martin a nám podobní dusí v sobě? Někteří odborníci se domnívají, že rostoucí počet lidí, kteří se manželství nebo dlouhodobým vztahům vyhýbají, může odrážet širší sociální a kulturní změny. Existuje několik důvodů, proč se někteří lidé mohou cítit k manželství nebo vážným vztahům nezpůsobilí:
Strach z neúspěchu a krachu manželství: Někteří lidé mohou mít obavy z manželství kvůli vysoké míře rozvodovosti, což může vést k obavám z angažovanosti a závazků. Mohou se obávat, že jejich vztah skončí stejně, a chtějí tomu předejít.
Předchozí negativní zkušenosti: Osobní zkušenosti s neúspěšnými vztahy, ať už v rodině, nebo osobně, mohou ovlivnit vnímání manželství a závazků. Lidé, kteří byli svědky nešťastných manželství nebo prošli bolestivým rozchodem, mohou mít tendenci se dalším vážným vztahům vyhýbat.
Přednost osobní svobody a nezávislosti: Někteří dávají přednost osobní svobodě a nezávislosti před závazky, spojenými s manželstvím. Mohou cítit, že manželství by je omezilo v jejich osobním nebo profesním rozvoji.
Sociální a ekonomické faktory: Současné generace, zejména mladí lidé, se mohou potýkat s ekonomickými a sociálními tlaky, které jejich rozhodnutí o manželství ovlivňují – například finanční nestabilita, kariérní aspirace, nemožnost dosáhnout na vlastní bydlení nebo touha po větší životní flexibilitě.
Změny v hodnotách a očekáváních: Společenské a kulturní změny mohou také hrát roli. Hodnoty, jako je individualismus, osobní růst a hledání osobního štěstí, mohou mít přednost před tradičními institucemi, jako je manželství.
Orientovat se v mnohačetných krátkodobých manželstvích je jako být účastníkem kuchařské reality show. Neustále závodíte s časem, ale vždycky skončíte jen s napůl upečeným soufflé.
Trend vyhýbání se manželství je složitý a mnohostranný, a proto je důležité zvážit individuální kontext každé osoby při hledání porozumění jejich rozhodnutím. Ač se obecně tvrdí, že více se manželství vyhýbají muži, není to zcela pravda.
Ingredience do receptu pro láskyplné manželství
I kdyby mí přátelé buď dokázali praktikovat Gottmanovu metodu, anebo měli skutečně některý z výše uvedených problémů, skutečnost, že se vrhají na tenký led manželství opakovaně, je podivuhodná.
V jejich případech jde totiž skutečně nejvíce o svobodomyslnost. Vypadá to, že vlastně ani na tom, aby vztah přetrval, pracovat nechtějí. Od samého začátku se těší, až budou zase volní.
Učíme se od hvězd?
Dnešním světem, zejména u mladých, hýbou sociální média, influenceři a vzory. A právě tam to také často není „navždy“, zejména u zahraničních hollywoodských idolů.
Hvězdy a celebrity, jejichž milostný život je středem pozornosti, často odrážejí vysokou fluktuaci v manželství a mění uličku lásky v otáčivé hlediště, kde se aktéři mění jako na běžícím pásu. Jejich rychlé sňatky sice mohou být umocněny slávou, ale odrážejí běžnou lidskou váhavost vařit v guláši dlouhodobých závazků. Jenže oni si drahé svatby a někdy i ještě dražší rozvody mohou dovolit. A ještě se pak o nich víc píše.
Takže kdybychom se vrátili do naší předmanželské a krátce i manželské kuchyně, orientovat se v mnohačetných krátkodobých manželstvích je jako být účastníkem kuchařské reality show. Neustále závodíte s časem, ale vždycky skončíte jen s napůl upečeným soufflé.
Klíč? Vědět, kdy si dát pauzu, přehodnotit svůj recept, nebo třeba zkusit vařit s někým novým. Anebo! Jako v případě mých přátel – možná lepší nevařit vůbec a titul MasterChef přenechat odborníkům.
Reklama
foto: Shutterstock , zdroj: Autorský článek
